2001

Příchod třetího milénia:

            Příchod nového tisíciletí slavili lidé po celém světě s nadšením.Ohňostroje vybuchovali, všichni s velkými nadějemi vítali novou dobu, každý si kladl otázku, co pěkného a nového každého jednoho čeká. Nikdo netušil,
že již o několik měsíců později se do duší všech soudných lidí vkrade strach. Koho by napadlo,  že ohňostroje
pro zábavu vystřídají plameny smrti a že opravdu nastane skutečně nová doba. Doba teroru. Stalo se něco, čemu by nevěřili ani autoři sci-fi románů. 11.září nad New Yorkem prolétl dopravní letoun Boeing 767 a narazil do severní věže Světového obchodního centra. Několik minut po něm, sledován objektivy kamer se roztříštil druhý letoun stejného typu o jižní věž. Konstrukce mrakodrapů zvaných „Dvojčata“ nevydržela, zhroutila se a během několika okamžiků pohřbila více než
4 tisíce lidí.
           U nás v Česku bylo odpoledne a v televizi nezáživný fotbal. Pak bylo hlášeno mimořádné zpravodajství ze Spojených států, které se staly cílem teroristických útoků. V první chvíli si člověk ani nepřipustil nějakou výjimečnost. Teror, atentáty a mrtví – to bohužel vídáme na obrazovkách příliš často. Jenže tohle nebyl katastrofický film, ale holá skutečnost. Během jediné hodiny se změnil svět. Mnozí mluvili o válce. Bez hranic a jasných limitů, bez pravidel.
Události se dotkly všech obyvatel Země. Také v Ledčicích bylo najednou ticho, všichni se k sobě přimkli, běžné starosti se zdáli být malichernými. 14. září se přesně v poledne rozezněla siréna – připomněli jsme si hrůzné okamžiky posledních dnů. Na celém světě probíhal Světový den smutku. Nehrála divadla, nekonala se sportovní utkání, nikde
se nezpívalo ani netančilo. Tiskoviny byly beznadějně vyprodané, každý sledoval rozhlasová a televizní zpravodajství. Všichni jsme si kladly otázku,“Co bude dál?“

Úterý 11.září 2001
Byli tam lidé, děti, květiny
A stačil osudný okamžik jediný,
Mrakodrapy hroutí se
Jak domek z karet.
Obloha pod kouřem sutin šedne,
New Yorku symbol
Je nenávratně pryč.
Každý, kdo vidí to,
Třese se a bledne-
Kam poděl se od lidství klíč?!

Život v Ledčicích

            V tomto roce byl všechno, jen ne nudný. Nejdůležitějšími  událostmi byly –
- zahájení plynofikace obce
- oslavy 775 let Ledčic a 115. výročí školy
- otevření dálničního úseku Nová Ves – Doksany

Plynofikace:

            V pondělí 16.července bylo v Ledčicích započato s budováním plynovodního řádu A, který byl v průběhu dalších měsíců protažen celou obcí od cikánky od Cikánky na Lada. Tato část, včetně přípojek k přilehlým nemovitostem, byla hotova zhruba koncem října. Proto všichni majitelé těchto domů měli připravený „kiosek“ nebo niku pro hlavní uzávěr plynu. Standardní normalizovaný kiosek  v základní bílé barvě stál 3 900 Kč, dvířka k nice pak 420 Kč. Pro zajímavost uvedu také cenu jednoho metru plynového vedení, která byla 850 Kč. Cena jedné přípojky se v průměru pohybovala kolem 8 tisíc korun. Všechny náklady (kromě ceny kiosku či niky) hradila obec. Jen majitelé nemovitostí, kteří nemají trvalý pobyt v naší obci, zaplatili za připojení 5 tisíc korun. V srpnu 2001 byla v „Akátkách“ za hřištěm na Cikánce postavena regulační stanice plynu. Plynofikace celé obce  bude dokončena v příštím roce provádí ji firma M. Řezníček, Plumlov.

Otevření dálnice: 

            V pondělí 18.června 2001 byl do provozu uveden úsek D8 z Nové vsi  do Doksan v délce 16,3 km, který je součástí dálniční trasy Praha – Drážďany. Naší obec křižuje nadjezdem na Cikánce. V provozu je tak už 48 kilometrů komunikace, která urychlí spojení mezi Prahou, Roudnicí, Terezínem a Lovosicemi. Zrychlí se ale i naše cesta do Ústí nad Labem, Děčína a Německa. Z hranic Prahy, ve Zdibech se dnes pohodlně, při dodržení povolené rychlosti, dostaneme do Nové Vsi, kde je výjezd k nám do Ledčic, zhruba za 10 minut. Výstavba dálničního úseku Nová Ves – Doksany byla zahájena 26.10.1998 firmou Stavby silnic a železnic, a. s. OZ 03 Praha. Při stavbě bylo nutné vytěžit, přepravit a uložit do násypů 1,6 miliónů m3 zeminy, přeložit 3,9 km plynovodů, 5,7 km vysokého napětí, 3 km sdělovacích kabelů, 12 km silnic II.a III.třídy… Bylo vybudováno 10 dálničních, 6 silničních mostů, 1 železniční most,
500 m protihlukových zdí, 14 km polních cest a přístupů na pozemky… Bylo položeno 370 tisíc m2 asfaltové vozovky, vybudována dešťová kanalizace v délce 18 kilometrů. Pamatovalo se i na výsadbu zeleně, ale i na žáby a ještěrky, pro něž stavbaři vybudovali tůňky a opalovala. Místy byla dálnice kvůli ochraně polní zvěře oboustranně oplocena. Při cestě
k „Mařence“  byl částečně regulován  a citlivě oblázky vydlážděn tok Čepela.
         Slavnostního otevření dálničního úseku a následného rautu se zúčastnila starostka obce, paní Jiřina Michovská. Provoz oficielně zahájili předseda vlády, Miloš Zeman a ministr dopravy, Jaroslav Šlink.

Oslavy 775 let obce a 115.výročí školy:

            Chystané oslavy už od ledna  doslova rozhýbaly celou obec. Občané věnovali, či zapůjčili nepřeberné množství předmětů – nábytek, dobové oblečení, kroje, hospodářské náčiní, fotografie, stará vysvědčení, noviny a časopisy, školní potřeby, nádobí, sklo, výšivky, knihy, obrazy atd. Místní děti byly tak nadšené, že se pustili i do „archeologických“ vykopávek na zahradách u domů. Přinesli i rezavý hřebík, že prý je krásně starý, a zaslouží si své umístění na výstavě.
Ta byla skutku velkolepá. Panely k vystavení památných listů, fotografií, reklamních cedulí z minulého století, dokumentů a starých map obci zapůjčilo Muzeum v Mělníku. Tělocvična  školy v dny oslav (v pátek a v sobotu, 28. a 29.září 2001) sloužila jako výstavní síň. Hned za dveřmi byli návštěvníci přivítáni chlebem a solí. Na čestném místě byla umístěna faksmilie nejstarší listiny, ve které je zmiňována obec Ledčice „Vladislaus rex domini…“, z roku 1226. vysely tu také portréty obou zmiňovaných panovníků – Vladislava II. a jeho syna Přemysla Otakara I. Návštěvníci mohli mohly  shlédnout i další důležité dokumenty, portréty ostatních držitelů Ledčic, kteří v průběhu staletí obec buď zvelebovali, nebo vysávali. Své místo na výstavě měly i dobové kroje – například sokolský, selské jízdy, dámský podřipský a jiné. Část tělocvičny byla zařízena jako „parádní pokoj“se secesním psacím stolkem, nádhernými koženými židlemi zdobenými stříbrnými „cvočky“, skleníkem plným překrásně malovaným sklem a jemným porcelánem, obrazy, stařičkým gramofonem „na kličku“ a velkým pohodlným křeslem u vyřezávaného stolku. Protější strana se stala selskou jizbou
s dobovou kredencí plnou dávných kuchyňských potřeb a nádobím, s postelí vysoko nastlanou duchnami, výšivkami
a kuchařkami.
             Další část tělocvičny seznamovala příchozí s nejrůznějším hospodářským náčiním, jako byly cepy, odstředivka na mléko, formy na máslo a perníky, chomouty, ale i dětské hračky. Veliký úspěch měla instalace dobových dámských šatů, prádla, kabelek, klobouků, šperků, límečků a všelijakých „fižiček“ Stál tu také velice krásný šicí stroj
s mahagonovou deskou a zdobenými kovovými částmi. Lidé na výstavu přispěli opravdu pěknými a udržovanými předměty, za které mhli od starožitníků dostat mnoho peněz. Škoda jen, že se většina předmětů musela uklidit
do depozitáře, na půdu budovy obecního úřadu, protože zatím není v Ledčicích vhodné místo pro jejich stálou expozici.

Školní muzeum:

             Přesto ale zůstala ve škole část věcí, které k ní mají vztah, jako prastará školní lavice s odklápěcí deskou
a se skleněným kalamářem, snad ještě starší tabule s patřičnou patinou, penál – truhlička, násadky s pérky, sešity popsané krasopisem, počítadlo, židle a mnoho dalšího. V maličké místnosti, která ještě před nedávnem sloužila jako sklad, bylo otevřeno školní minimuzeum.

Průběh oslav:

            A jak probíhaly vlastní oslavy? V pátek 28.září se v 16 hodin uskutečnila Svatováclavská mše. Po celý den probíhal turnaj v nohejbale pořádaný spolkem Říp a večer od 20 hodin byl táborák spojený s diskotékou.
          V sobotu 29.9. hodinu před polednem představitelé obce přivítali hosty (např. Miroslava Sígla - novináře, Ing.Otakara Špecingera – publicistu, bývalé učitele škol M. Mokrou, M. Pospíšilovou, S.Petrákovou, J. Kratochvílovou, starosty a starostky několika okolních obcí, Václava Vovse - ředitele roudnické Mewy a velmi štědrého sponzora místní školy, J.Dvořákovou – mistrni umělecké výroby, novináře z deníku Mělnicka a mnohé další) a společně s nimi položili květiny k hrobům významných občanů a bývalých kantorů. V jednu hodinu odpoledne byly oslavy oficielně zahájeny krátkým projevem starostky obce, Jiřiny Michovské. Pak už plastový povrch školního hřiště patřil maličkým mažoretkám, které mašírovali za doprovodu známé písničky „Muziky, muziky, vy pěkně hrajete“. Po nich na novém dřevěném pódiu vystoupila školčátka s pásmem roztomilých básniček, které vystřídaly školáci s divadelním kusem o Šípkové Růžence. Tím však program neskončil. Velký úspěch měli místní kynologové se svými psy, výstava výtvarných prací školních dětí „Montmartre na plotě“, fotografie všech ledčických stavení, jarmark tradičních řemesel (kovář, keramička, paličkování, výšivky, suchá vaz-ba, proutěné předměty, klícky, skleněné předměty, šperky, miniatury, perníčky,…) a ražba „Ledčického dukátu“, na jehož jedné straně je Říp  a kostel sv. Václava a na druhé straně letopočet 1226, nápis Ledčický dukát a dva evangelické kalichy připomínající helvétskou minu lost obce. Všem návštěvníkům byly k dispozici také kroniky, 18 alb plných fotografií z nejrůznějších akcí, které OÚ, organizace, nebo škola pořádaly, výtvarný návrh na erb a vlajku obce, video kronika obce a mnoho dalšího. K tanci i poslechu hrála kapela pana Štamfesta. Krásnou tečkou za odpoledním programem se stal koncert operní pěvkyně mladičké Pavly Senič, za varhanního doprovodu 24 leté Radky Štolbové,
v místním kostele sv. Václava. Večer pak odvezl autobus všechny tancechtivé do sálu OÚ v Nové Vsi. Dobrému průběhu celé akce pomohlo i nádherné, skoro letní počasí. Oslavy se zkrátka vydařily. Všichni jsme si přály, abychom nejen
na tyto chvíle nezapomněly, a to v tom nejlepším slova smyslu. Vždyť jen pár dní předtím se naše duše chvěly z událostí
v Americe. Zbytečné nesváry, závist a jiné problémy, které nás v každodenním životě sužují, byly zapomenuty. najednou si uvědomujeme, že jsou k ničemu. V tomto směru nám vše vyšlo. Myslím, že byl udělán důležitý krok ke sbližování obyvatel Ledčic. Měla jsem dobrý pocit a příjemné mrazení po těle. Všichni se usmívali, byly přívětivý, a tak věřím,
že nezapomenou. Snad jim oslavy připomene i mimořádné vydání Ledčických novinek, ve kterých se tentokrát psalo
o nejstarších listinách, jež mají vztah k naší obci. Zmíněna tu byla stará pověst o Škarechově, byl tu i překlad všech držitelů, významní rodáci, historie několika důležitých staveb, dějiny místního školství, zkrátka návrat ke kořenům, z nichž dnešní Ledčice vyrostly.

Rekonstrukce ve škole:

           Škola v průběhu letních prázdnin prošla důkladnou rekonstrukcí. Nejprve byla vykopána nevyhovující podlaha
v tělocvičně a nahrazena nádhernou dubovou plochou. Vše ve vynikající kvalitě, provedla firma MAN Česká Bělá.
Ve třídách bylo firmou Heron Ledčice zabudováno nové osvětlení. Tato firma zajistila také venkovní osvětlení školního hřiště. Všechny radiátory ústředního topení dostaly nový nátěr, vymalovány byly všechny prostory školy. Školní jídelna
do posledního koutečku vypadá jako příjemné domácí posezení se záclonkami, kanafasem, vázičkami a květinami
za oknem. V kuchyni byla vyměněna část „linky“, takže je teď taky skoro jako u maminky. Největší změnu ale doznalo sociální zařízení, které bylo z gruntu přestavěno a zmodernizováno. Své místo tu teď mají i sprchy. Celá škola,
pak na závěr dostala zbrusu nový kabát. Část omítky bylo třeba otlouct a použít na ni speciální sanační omítku. Rekonstrukci sociálního zařízení i fasády provedla firma DOPIS J+C s. r.o. Praha 8. Všechny uvedené zvelebovací akce byly hotovy včas, aby škola při oslavách zazářila. Tato první životní univerzita mnohých pamětníků v posledním období doslova omládla. Má moderní vybave-ní srovnatelné s mnohem mladšími budovami. Vedle několika počítačů, vlastní také rozsáhlou a stále doplňovanou knihovnu, krásně vyzdobené světlé třídy, chodby a schodiště plné výtvarných prací dětí, bohatou květenu, udržované lavice, koberce, křesílka, gauče a válendy s polštářky. Perfektně zařízenou tělocvičnu, příjemnou družinu, která spíše vypadá jako obývací pokoj. Chloubou školy je hřiště s plastovým povrchem a zahrada
s nedávno provedenými terénními úpravami a nově osázenou zelení. Škola je v Ledčicích nejvýznamnější budovou
 a základem zdejšího společenského života. Všichni, kdo se při oslavách 775. let obce a 115. výročí otevření školy vrátili do místních lavic, nešetřili slovy chvály a uznání. Pro ty, kteří se o to zasloužili, je to příjemné, ale zároveň velmi, velmi zavazující.

Nahlédnutí do archívů:

          V průběhu roku 2001 jsme se společně se starostkou obce několikrát vydaly do archívů. Navštívili jsme archív
v Lovosicích, archív Středočeského kraje v Karmelitské a nakonec Ústřední státní archív v ulici Milady Horákové. Tady jsme opravdu uspěly. Díky PhDr Klímové má obec faksimílie starých tisků, ve kterých je zmínka o Ledčicích. Většinu
z nich si mohli návštěvníci prohlédnout na výstavě o minulosti naší vesnice. Zajímavé je i to, že z letopočtů na nich uvedených vyplývá, že patří mezi skutečně velmi staré osady. Státní ústřední archív v Praze uchovává nejstarší listinu českého státu sepsanou v roce 1158, Zlatá bula sicilská pochází z roku 1212 a o pouhých 14 let později, roku 1226,
se poprvé píše  o Ledčicích! Protože tuto skutečnost vzhledem k vaší obci považuji za významnou a hodnou zaznamenání v této kronice, uvádím přehled  a obsah alespoň některých z nich.

Obsah nejstarších knih ve kterých je zmínka o Ledčicích:

        1226 - Vladislaus rex domini Doezaneusi…dedit Skalici et Letzi …Latinsky psaná listina krále Přemysla Otakara I. na pergamenu stvrzuje doksanskému klášteru, že mu jeho otec, Vladislav II., daroval kromě jiného Skalice i Ledčice
a taktéž mu uděluje výsady. Z listiny vyplývá, že Ledčice byly před darováním doksanskému konventu vlastnictvím českého panovníka, tj., rodu Přemyslovců. Text v překladu zní: „Item poněvadž smrtelnosti cesta všemu lidskému stvoření jest otevřena a nic stálého pod sluncem není, pilné paměti má být poručeno, že Vladislav, otec náš, jmenovitě dávajíce doksanskému klášteru Velichov Od Radovana brodu až po most nad močály, který se nazývá Moztissche,
a tak až k vrchu, který se nazývá Stranný, a potom až k řece Ohři, daroval též Skalici a Ledčice s lesem..“
1260 - (5.února) Johanes episc kapitulo Prag, confert decimas de Ledchietz, Krabchize, Mnetes, et media villa Wraskow…
Tato listina se nachází v Archívu pražského hradu a pojednává o sporu mezi biskupem Janem a pražskou kapitulou
o vinný desátek z Ledčic, Krabčic… Z toho lze usuzovat, že i biskup měl v Lečicích své zboží
1328 - (9. září) Conventis  Dogsans focat  villam Lethiscict Predborio scolastio… Drslav, probošt, a Jindřich, děkan pražského kostela, ověřují listinu Dětřicha, probošta, a konventu doksanského kláštera, která určuje poddanské dávky vsi Ledčice
1349 - (4.dubna) Zbyslav, probošt, a konvent doksanského kláštera pronajímají Oldřichovi Zajíci z Hazemburka na dobu jeho života a jeho manželky ves Ledčice za roční platbu 300 kop grošů.
1408 - (14.září) Mikuláš, probošt, a konvent doksanského kláštera postupují Fránovi, někdejšímu písaři pražské konzistoře, na 11 let ves Ledčice s dvorem  za 400 kop grošů.
1410 - (16.říjen) Mikuláš, probošt, a konvent doksanského kláštera dávají souhlas k postoupení klášterní vsi Ledčice Fránau na zbývajících 9 let staroměstskému měšťanu Janu Schwarzsternovi.
1414 - Jan z Písku, pražský měšťan, vyznává, že mu doksanský klášter postoupil svou ves Ledčice s dvorem za 400 kop grošů na dalších 10 let.

Původ jména obce Ledčice:

           Tolik  nejstarší listiny o Ledčicích, v nichž je ves jmenována jako Letzi, Ledchicz, Lethisecz, Ledczicz, Lečice (poprvé úředně roku 1854), Ledčice (od roku 1890) Odkud však osada vzala své jméno? Výklad názvu  vsi Antonínem Profousem v knize „Místní jména v Čechách“ činěn takto: osada odvozuje svůj název patrně od slov lado, ledce, která znamenají pustou nezoranou zemi, malá nebo menší lada. Staroslověnsky  tedy ledina , německy Lehde, latinsky terra inhoulta. Ledčice tak dostaly vzácnou zdrobňující příponu – ice, která má kořeny v keltském jazyce a znamenala vždy něco malého, drobného, milého.

Počasí:

           Mírná zima panující koncem roku 2000 se přenesla i do roku nového. První dny v lednu byly mlhavé a spíše podzimní než zimní. I když na mnoha místech se vyskytlo náledí. Teprve v polovině ledna přišly mrazy až do -10˚C.
Ve dnech 19.-21.1. drobně sněžilo, a tak se sníh udržel nezvykle dlouho. 5.února však přišla veliká obleva, 6. a 7. února teplota vzduchu dosáhla  až 11˚C. 20.února řádila vichřice, která měla rychlost 100 km za hodinu. V noci z 22. na 23.února napadlo za silného větru tolik sněhu, že se až zastavily věžní hodiny na kostele sv. Václava. Jejich ručičky pak několik dní ukazovali půl šesté. Celé jaro poměrně vydatně pršelo (měsíční průměr v březnu byl 69 mm a v dubnu 67 mm srážek) a ani teploty nebyly příliš vysoké. 22.března a 14 dubna dokonce napadl sníh. 12.3. jsem zaznamenala,
že se z teplých krajin vrátili špačkové a že téhož dne se mnozí zemědělci začali práce na svých polích a zahradách. Krásné počasí s teplotami kolem 20˚C přišlo počátkem a koncem dubna. Takže duben se opravdu projevil podle lidových pranostik, z nichž jedna pravý, že „v dubnu se za den i devět druhů počasí sejde“. Parna znící až 28˚C se objevila hned počátkem května, což v posledních letech bývá celkem pravidlem. V noci z 5. na 6. května byla ošklivá bouřka doprovázená kroupami. „Zmrzlí přišli až 18.května (9˚C)  a odešli zhruba 22 května (12˚C). Celý červen,
co se teplot týkalo, za mnoho nestál. Až koncem měsíce a počátkem července se dostavili pravé letní teploty kolem 28˚C. Denní vedra byla mnohdy únavná. Téměř denně přišla nějaká ta bouřka. Objevili se roje milimetrových kousavých mušek.  V obchodech byly naprosto vykoupeny všechny repelenty a insekticidy. Nejkrutěji se počasí projevilo: 15.7., 18.7., 20.7., 18.8. a 20.8. Přišli prudké přívalové deště. Zvláště noc 18.srpna byla zlá. K bouřce a provazům deště se přidal silný vítr, takže vichřice hodně poškodila stromy, několik střech a vrat do dvorů. Voda ze Škarechova se cestou řítila jako rozvodněný potok. Rybník Na Ladech se rozlil přes silnici, na hrázi rybníka Pod uličkou se vyvrátili dvě veliké vrby, které se položili napříč přes silnici na Černouček. Výkopy pro položení plynového potrubí byly plné vody, stejně tak jako strouhy. Elektřina nefungovala v celé vsi, dokonce se opět zastavili věžní hodiny. Bylo zaplaveno několik stavení. Snad nejhůř na tom byly Jarůškovy č.p. 32, kteří měly vodu i v bytě. Podobnou situaci Ledčice už dlouho nezažily. Znatelné ochlazení přišlo po první dekádě v září. Silně se přemnožili hraboši – drobné myšky, ale i pořádní potkani. Téměř každá domácnost se s nimi musela potýkat. Protože poměrně často pršelo (2.9. dokonce 56 mm), na polích stála voda mnoho týdnů. Podzimní práce se velmi zdržely díky abnormální vlhkosti půdy. Brambory nešly vyorávat,
a tak se společně s řepou sklízeli až do pozdních listopadových dní. Úroda brambor byla velmi slabá, jejich cena šla prudce nahoru. Hub rostlo veliké množství. Do rána 26.listopadu napadl slabý sněhový poprašek. Prosinec byl bez větších mrazů, silnější (kolem -10˚C) se dostavili až v polovině měsíce. Těsně před vánoci hodně nasněžilo, takže proběhla pravá Ladovská zima, i když znepříjemňovaná silným lezavým vě-trem. 26.12.přišla obleva a slunečné počasí (4˚C). Konec měsíce však byl opět ve znamení sněhu a ochlazení (až na -6˚C). Tolik sněhu co napadlo 30. a 31.12. prý bylo před 25 lety. Sněhová kalamita zapříčinila mnoho dopravních nehod a vážné škody na majetku. Nejteplejším dnem roku 2001 byl 31.červenec s 32˚C ve stínu, nejchladnějším pak 24.prosinec s -13˚C.

 

Demografie:

Narození:

          V roce 2001 se v Ledčicích narodilo 5 dětí. Prvním dítětem třetího tisíciletí se stala Kateřina Holá – dcera Radky a M. Holých z č.p. 109. Kateřinka se narodila 5.1.2001, měřila 52 cm a vážila 3,5 kg. Při vítání občánků, které proběhlo 29.4., jí byl předán dárek obecního zastupitelstva, zlatý přívěšek s kozorožcem, měsíčním znamením, ve kterém se narodila. V roce 2001 se ještě narodili tyto děti:
30. 1. 2001 Denisa Fafejtová
  2. 4. 2001 Filip Holík
18. 8. 2001 Václav Klatovský
29.11. 2001 Leona Staňková
          Zatímco počet obyvatel země roste (dnes 6 miliard), Evropa stárne a vymírá. Výjimkou není ani Česká Republika. Už šest let počet zesnulých každoročně převyšuje počet novorozenců. Také v Ledčicích po mnoha letech, kdy nárůst obyvatelstva, respektive počet narozených dětí, se každoročně pohybuje kolem čísla 7, letos poprvé to bylo pouze 5 dětí.

Zemřeli :
           V roce 2001 navždy opustili řady lednických občanů:
Pan Jiří Došek, zemřel 17.2.2001 ve věku 43 let
Pan Zdeněk Tydlitát, zemřel 20.3.2001, ve věku 69 let
Paní Jiřina Králová, zemřela 1.6.2001, ve věku 67 let
Pan Václav Černý, zemřel 28.9.2001 ve věku 80 let
Paní Alžběta Horká, zemřela 4.10.2001, ve věku 86 let
                                 Čest jejich památce

Svatby:
            Velká účast spoluobčanů na pohřbech svědčila o tom, jak velké oblibě se tito lidé těšili. V roce 2001, na rozdíl od jedné svatby loňské, se v naší obci uskutečnili 4 svatby
14.2.2001 Pan Srba, paní Kadeřábková
1.11.2001 Pan Sirový, paní Fefrčíková
25.7.2001 pan Zelkovskij, paní Hillebrandová
12.11.2001 Pan Zikmund, paní Dvorčíková

Rozvody:
V roce 2001 se v Ledčicích rozvedli manželé Vrbovi a manželé Plickovi (č.p.166)

Odstěhovaní:
V roce 2001 se z Ledčic odstěhovalo 13 lidí. Petr Schoř, Vladimíra Tnoriková, Romana Kratochvílová, Jaroslav Žebro, manželé Holubovi, Jiří Mrzena, Jana Uhrová, Karel Sršeň, Pavlína Kaňková, Miroslav Fouček, Markéta Tanečková, Vendula Dvořáková.

Přistěhovaní:
Zdravější život na čerstvém vzduchu, s koutkem s přírodou, přirozenějším žebříčkem hodnot a menším množstvím stresů letos v naší vesnici vyhledali  následující „městští uprchlíci,“většinou z Prahy. Přistěhovalo se 18 obyvatel: Manželé Uríkovi, manželé Hricovi, manželé Harangózovi, manželé Hollitzerovi, paní Milerová, Letáková, Vinická, Tichá, Sirová, Knedlíková I., Knedlíková K., pan Kolář a pan Florián. Věřím, že u nás naleznou opravdový domov.

Nezaměstnanost:
V roce 2001 nezaměstnanost v naší obci stoupla z loňských 8% na 12,36%. Počet uchazečů o zaměstnání činí 34. V Porovnání s okolními obcemi na tom Ledčice nejsou nejlépe. Nová Ves eviduje 21 nezaměstnaných, Býkev 19, Jeviněves 7, Chvatěruby 15, Spomyšl 31. Vysoká nezaměstnanost je také na příklad v Cítově 61, Obříství 42, Lužec 69, Mělník má 700 nezaměstnaných, Kralupy 508, Neratovice 557. Ve sdružení obcí Vltava je celkem 262 nezaměstnaných osob. Vzdělanostní struktura nezaměstnaných osob v Ledčicích:
Se základním vzděláním   :                         14
Se středním odborným vzděláním (vyučení) 16
S maturitou (úplné střední vzdělání)              2
S vyšším odborným vzděláním                     2

Kriminalita:
V našem regionu (střední Čechy) letos klesla kriminalita o téměř 350 trestných činů. Pokles však policisté zaznamenali i v jejich objasněnosti. Zatímco loni to bylo 44,53%, letos už jen 42,28% vyřešených a objasněných případů. Stouplo množství násilných trestných činů, ze 170 případů byli pachatelé usvědčeni jen ve 129 deliktech. Na Mělnicku se opět po létech dostal počet trestných činů na úroveň roku 1991. Zatímco v r. 1999 bylo téměř 6 tisíc, v roce 2000 4.233 případů, letos 3.457 trestných činů. Bude to také možná tím, že byl naplněn stav policie v mělnickém okrese. Ještě před 4 lety jich totiž chybělo 105. Z řad ledčických obyvatel byly v roce 2001 uvězněni:
Petr Horáček za krádeže, násilnosti a napadení příslušníka policie
Milan Černý (č.p.151) za zavinění dopravní nehody s důsledkem smrti

Vzdělanostní struktura:
Školáci:
Do Ledčické Základní školy v tomto školním roce docházelo 29 žáků
             Do Roudnických základních škol 6.-9. ročník dojíždělo 22 žáků
             Do Lužce dojížděli 3 žáci, do Nelahozevsi 1 žák

Středoškoláci:
V roce 2001studovali na středních školách a školách vysokých tito mladí lidé:
Jana Studená          – SPgŠ v Litoměřicích, v tomto roce odmaturovala
Jana Svobodová      – Střední podnikatelská škola v Roudnici, letos odmaturovala
Tomáš Kučera        – Gymnázium Roudnice tomto roce odmaturoval
Jan Hillebrand        – SZTŠ Roudnice
Jiří Bušil                – SZTŠ Roudnice
Jan Vereš              – Střední policejní škola, Praha
Ondřej Kučera       – Gymnázium Roudnice
Eliška Stejskalová – SPgŠ v Litoměřicích
Michaela Justová   – Gymnázium Roudnice

Vysokoškoláci:
Jana Vlnařová            – ČVUT Praha
Kamila Vejmoláková  – Univerzita Palackého ÚnL ,letos promoce
Pavlína Kaňková       – Univerzita Palackého Ústí nad Labem
Jaroslav Kratochvíl    -  Univerzita Palackého Ústí nad Labem

Senioři v domech odpočinku:
          V diakonii Československé církve evangelické v Krabčicích, v domě odpočinku ve stáří  žily v roce 2001 dvě obyvatelky naší vesnice, shodou okolností obě úplně stejného jména i příjmení: paní Růžena Klementová z č.p. 193 a paní Růžena Klementová z č.p. 225. Obě se těší poměrně dobrému zdraví, jen nohy a zrak jim příliš neslouží. Několikrát do roka, je kromě bývalých kamarádek z Ledčic a příbuzných navštěvuje starostka obce, paní Jiřina Michovská. Paní Božena Srbová z č.p.111 spokojeně žije v domě s pečovatelskou službou v Kralupech nad Vltavou.

 

Rozpočet OÚ:

         Z následujících údajů je zřejmé, co všechno se v roce 2001 se v Ledčicích financovalo, jak se budovalo a zlepšovalo životní prostředí místních obyvatel, jak OÚ hospodařil:
- Příjmy celkem : 5 352 846 Kč
- Výdaje celkem : 11 466 268 Kč
- Zůstatek celkem: 1 280 033 u Komerční Banky a ČSOB
- Na fondu rozvoje bydlení je zůstatek 311 316 Kč
- Dotace od státu na Program ochrany venkova:
a) škola-rekonstrukce soc. zařízení, tělocvična, světla – 200 000 Kč
b) výsadba veřejné zeleně – 75 000
- Dotace od státu na žáky ZŠ: 51 296, skutečné výdaje: 71 072 Kč
a) na 22 žáků do ZŠ Roudnice  66 572 Kč
b) na 3 žáky do ZŠ Lužec 4 500 Kč
- Dotace úřadu práce na aktivní politiku zaměstnanosti: 219 929 Kč
- Plynofikace: 6 799 09 Kč
- Dokončení vodovodu : 25 100 Kč
- Projektová dokumentace kanalizace: 34 265 Kč
- Rekonstruování Lobkovického erbu  na kostele sv. Václava: 77 826 Kč
- Svoz odpadu: 190 750 Kč
- Příspěvek obce Sdružení obcí Vltava: 28 500 Kč
- Příspěvek Sokolu Ledčice: 10 000 KčProvoz předškolního a školního zařízení
(MŠ a ZŠ): 1 148 310 Kč
- Školní jídelna: 256 007
- Knihovna : a) nákup literatury:   4 759 Kč
                   b) opravy, provoz:  54 312 Kč
-     Výtvarný návrh na obecní znak a prapor : 20 000 Kč
-     Ledčické novinky – tis : 14 252 Kč
      -     Veřejné osvětlen : a)  opravy 23 444 Kč
                                        b) energie 47 320 Kč
      -     Pohřebnictví : 141 231 Kč
      -     Sbor pro občanské záležitosti : 9 212 Kč
      -     Péče o zeleň:   545 678 Kč
      -     Činnost místní správy: 1 210 451 Kč
Toto jsou pouze nejdůležitější položky. Celý rozpočet je kdykoli k nahlédnutí na OÚ.

Veřejná zasedání OZ:
Protože podle paragrafu 93, odst.2 zákon. ČR č. 128/2000 sb. je zasedání obecního zastupitel-stva veřejné, ledčické OZ se v průběhu roku 2001 sešlo na šesti veřejných zasedáních, aby projednalo záležitosti obce. Zápisy jsou na OÚ.

Program:
8.2.2001
- Půjčky občanům z fondu FAROB
- Návrh rozpočtu pro rok 2001
- Inventarizace majetku
- Hospodaření v roce 2002
- Zprávy o činnosti rady
- Návrh jednacího řádu
- Návrh organizačního řádu O Ú
- Kanalizace – podmínky pro uzavírání smluv v r. 2001
- Prodej majetku – manželé Kořínkovi, paní Černá a Rubínová

5.4.2001:
-    Strategie rozvoje Sdružení obcí Vltava
-    Reforma veřejné správy – pověřený úřad Kralupy nad Vltavou
-    Program obrany venkova
-    Beseda s mládeží
-    Příprava zajištění oslav 775. let obce a 115. výročí školy
-    Nákup a převod pozemků
-    Nákup směnky ČSOB
-    Plynofikace – uzavírání smluv
 
31.5.2001:
-     Schválení výtvarného návrhu obecního znaku a praporu
-     Zřízení věcného břemene pro SE, a. s.
-     Souborné stanovisko k Územnímu plánu obce Ledčice
-     Kontrola hospodaření za rok 2000 – audit
-     Půjčky FAROB
-     Prodej materiálu z demolice č.p. 1
-     Uzavření smlouvy s firmou Wackenhut – odchyt zvířat
-     Informace o reformě veřejné správy
-     Příprava rekonstrukce tělocvičny, soc. zařízení, osvětlení v Z Š
-     Schválení zápisu do kroniky za rok 2000

2. 8. 2001:
-     Půjčka FAROB na fasádu školy  
-     Uzavření smlouvy na projekt kanalizace
-     Prodej majetku obce – materiál z domu č. p. 1
-     Vstup obce do Mikro regionu Podřipsko
-     Zvýšení příspěvků pro Sdružení obcí Vltava – 100 Kč/osoba
-     Vypracování studie na bezdrátový rozhlas  B O R
-     Žádost paní Badové o přípojku plynu v pozdním termínu
-     Vyjádření k umístění vrat kolny – č.p. 70

16.11.2001: 
-      Žádost o půjčky FAROB  a změna vyhlášky č. 1/2000
-      Využívání služeb Komerční banky
-      Kanalizace – změna projektu, řešení části obce za D8
-      Inventarizace obecního majetku
-      Plynofikace – nedodržování hranic pozemku
-      Mimořádná dotace programu ochrany venkova na veřejnou zeleň
-      Zhotovení chodníku před O Ú
-      Dokončení prací na č.p. 44 – štít s oknem
-      Schválení finančního příspěvku Sokolu Ledčice – 10 000 Kč
-      Schválení finančního příspěvku spolku Říp – 8 000 Kč
-      Kácení stromů
 
12.12. 2001: 
-      Prodej pozemků ve vlastnictví obce firmě Kámen Zbraslav
-      Změna obecně závazné vyhlášky o odpadech dle zákona  185/2001 Sb.
-      Žádost o změnu kultury na pozemku  1588/5 – Verešovi
-      Půjčky FAROB
-      Plán oprav a investic pro rok 2002
-      Inventarizace – odpisy majetku
-      Kanalizace – Cikánka
-      Úprava rozpočtu
-      Smlouvy a Základní listina Dobrovolného svazku obcí Podřipsko
-      Kotelna v ZŠ – připojení na plyn: léto 2002
-      Obnova veřejné zeleně
-      Úpravy terénu na  místě demolice č.p.1

Sčítání lidu:

            Sčítání obyvatel se konalo už na úsvitě dějin. Jen díky němu se Kristus narodil v Betlémě, kam se prý, jak praví Bible, Marie s Josefem vydali, aby se zapsali do sčítacích archů. Snad nejstarší sčítání lidu ale proběhlo v 6.století před Kristem za Servia Tulia, a osobně se ho účastnili všichni městští občané kromě žen a dětí. Cenzus (Sčítání) byl původně omezen na samotné město Řím, ale od roku 45 př.n.l. ho César rozšířil na celou říši. O přiblížení početnosti populace ve středověku vypovídají berní rejstříky, městské knihy či církevní matriky. Novodobé demografické statistiky vznikaly od 17.stol., kdy se začala pořádat soustavná sčítání obyvatelstva. V Českých zemích zavedla pravidelné soupisy lidu císařovna Marie Terezie v roce 1754, první moderní  sčítání se v Rakousku, tedy i v Čechách, uskutečnilo v roce 1869. V současné době  koordinuje sčítání Organizace spojených národů.
            Dostala se mi do ruky velice zajímavá tabulka s čísly, kolik nás v historii vlastně bylo. Dovolím si ji tu uvést, neboť vypovídá  o mnohém a bude jistě objevná i pro budoucí  generace.
       
ROK                                                                       POČET OBYVATELSTVA
400-500                                                                                 350 000
1000                                                                                   1 100 000
1200                                                                                   1 100 000
1400                                                                                   2 300 000
1600                                                                                   3 000 000
1650                                                                                   2 000 000
1787                                                                                   4 355 000
1860                                                                                   7 256 000
1900                                                                                   9 400 000
1910                                                                                 10 150 000
1930                                                                                 10 750 000
1950                                                                                   8 900 000
1980                                                                                 10 400 000
1991                                                                                 10 302 000

              Sčítání obyvatelstva, které proběhlo z 28.února na 1.března 2001 bylo již osmým od vzniku Československé republiky v roce 1918 a zároveň prvním v samostatné České republice. Je to nezbytná statistická akce, která přinese mnoho údajů, které nelze jinak efektivně zjistit. Statistici se dozvědí detailní informace o vývoji struktury obyvatelstva například z hlediska pohlaví, věku, rodinného stavu, vzdělání, národnosti, náboženského vyznání, počtu dětí, ale třeba
i toho, jak se mění vybavenost domácností, jak je to s dopravou lidí do zaměstnání, telefonizací, obydleností domů
a bytů, energií používanou k vytápění a podobně. Výsledky poslouží na příklad k porovnání naší životní úrovně s EU
a ostatním světem. Sčítání se přes velkou mediální kampaň zpochybňující účel, způsob i význam akce, uskutečnilo
na celém území republiky k 1.březnu a vztahovalo se na všechny osoby, které měly v rozhodný okamžik (tím byla stanovena půlnoc z 28.2. na 1.3.2001) v České republice trvalý nebo dlouhodobý pobyt, dále na všechny domy označené popisným číslem a určené k bydlení a na všechny další objekty označené evidenčním číslem, nebo i bez čísla, jestliže v nich v době sčítání někdo bydlel. Totéž se týkalo všech bytů a přístřeší. Proto u dveří každé domácnosti v naší obci zazvonil jeden ze dvou sčítacích komisařů, jimiž byli Ing. Volek a student Tomáš Kučera, od kterých jsme byli všichni povinni převzít si formuláře s 25 otázkami – to byl sčítací list osob, dále pak bytový list s 19 otázkami a vlastníci nemovitosti ještě mnohabodový Domovní list. Sdělit informace pro řádné sčítání lidu bylo ze zákona povinné a lidem, kteří by to odmítli, hrozila pokuta 10 tisíc korun. Všichni, kteří se v souvislosti s prováděním této akce seznámili s našimi individuálními údaji, byly vázáni mlčenlivostí pod pokutou 200 tisíc Kč. Tato demografická akce byla považována za největší v dějinách České republiky a Českého statistického úřadu. Někteří lidé měli i v Ledčicích obavy z možného zneužití vyplněných dotazníků. Zlobili se, že státu by mělo být jedno, zda perou na valše nebo v automatické pračce, či zda vlastní mobil, nebo zprávy přijímají pomocí kouřových signálů, protože vše si pořídili za svoje peníze a tyto informace nepovažovali za důležité pro „blaho“ statistiků. Kontrolovat pravdivost uvedených údajů ve sčítacích arších nikdo nebude,
a tak se statistika opět asi stane přesným úhrnem nepřesných dat. Už koncem roku 2001, jsme se ale mohli dočíst
o mnohém. Třeba že Ledčice mají 583 obyvatel, nejmenší obcí na Mělnicku je Kamina s pouhými 45 obyvateli,
v Mělníku žije 19 308 lidí, v Kralupech 17 655. Nebo že v okrese je 16 123 dětí do 14-ti let, mužů od 15 do 59 let celkem 31 529 a žen 30 737. Nad 60 let je na Mělnicku 6 883 mužů a 10 028 žen. Čísla jsou to zajímavá a věřím, že po všech těch euforiích budou i všechny další výsledky, které se postupně po zpracování dostanou na veřejnost, potřebné
a významné. Sčítání lidu stá-lo 2,4 miliardy Kč a bude při něm zpracováno 30 miliónů formulářů. Podrobné výsledky by měly být známy do poloviny roku 2003. Vznikne tak obraz naší skutečnosti nezbytný pro dobré zacílení sociální politiky státu, plánování bytové výstavby, výstavby škol, nemocnic, silnic, veřejné dopravy a podobně. Jsem přesvědčena,
že výsledky letošního sčítání lidu budou pro naše potomky stejně zajímavé, jako jsou dnes pro nás ty, které jsem vyčetla v dostupné literatuře a pramenech V. Palackého „Popisu království českého“ vydaném roku 1848, ale zpracovávajícím sčítání lidu z roku 1843, se píše, že Ledčice v té době měly 590 obyvatel a 91 domů. Srovnáme-li tyto údaje s údaji
o několika dalších místech Podřipska či Mělnicka, zjistíme, že Ledčice byly poměrně lidnatou obcí. Na příklad v Lužci žilo 445 lidí, ve Ctiněvsi 342, v Krabčicích 168, Obříství 531, ve Velvarech 1449, v Roudnici 1673, ve Veltrusech 703,
v Nelahozevsi 438, v Kralupech 173 obyvatel. Ve všech částech prahy tehdy žilo pouze 67 906 lidí!  V „Popisu okresního hejtmanství roudnického“ sepsaném roudnickými učiteli Honsem a Pfeifferem roku 1897 se lze dočíst, že Ledčice měli již tehdy 909 obyvatel a 161 domů. Byly v té době největší obcí na Podřipsku. Nejvíce obyvatel 1063, měla naše vesnice v roce 1910. Ve školní kronice, o tom řídící učitel Alois Saidl, napsal: „31.12.1910 bylo provedeno říšské  sčítání lidu.
V obci zdejší  je 1063 duše. Dobytka se napočítalo 106 koní, 31 volů, 324 krávy, 876 jalovic, 227 vepřů. Katastr zdejší, měří 3 800 korců, z čehož je osené půdy  3 598 korců. V přímých daních bylo zaplaceno  8 492 korun“ po první světové válce (1921) klesl počet ledčických občanů na 1008. Velký úbytek obyvatelstva byl zaznamenán v 50 letech – to zde žilo 653 lidí. Stavy však šly ještě níže. V roce 1991 v Ledčicích žilo 580 obyvatel (takže dnes se jejich počet nepatrně zvyšuje), věkový průměr byl 35,9 roků. Trvale obydlených domů bylo 156, prázdných domů  nebo chalup pak 42. Na jeden byt pak spadalo 3,1 obyvatelé. Průměrné stáří bytů bylo 75,4 roků, růměná velikost bytu 3,22 místností.Nyní si počkejme, jaké výsledky přinese sčítání lidu v roce 2001.

Chřipková epidemie:

             Také letos mnoho ledčických spoluobčanů bylo postiženo virem chřipky sub typu A (H1N1), která naštěstí patří
k těm méně nebezpečným. Chřipka se rok od roku stává součástí naších životů, zaútočí se železnou pravidelností
v období od ledna do března a své oběti si vybírá snad v každé rodině. Loni v České republice onemocnělo 1,2 miliónu obyvatel, rok předtím dokonce 1,6 miliónu. A nejde jen o horečky, kašel, rýmu, bolest kloubů, malátnost další průvodní znaky tohoto protivného onemocnění. Jde také o to, že jen v roce 2000 chřipka v Česku zapříčinila smrt 56 lidí! Jen si vzpomeňme, že v roce 1919 mimořádně silný virus označený jako španělská chřipka nakazil jednu pětinu populace celé planety a zahubil 25 miliónů lidí. V roce 1957 Země zaznamenala druhou pandemii, tentokrát asijské chřipky – hongkongské – postihla planetu  v roce 1968 a vyžádala si 700 000 životů. Nového kmene chřipky a nové celosvětové epidemie,které se prý objevuje vždy po 30 letech  a na kterou by nestačili celosvětové zásoby vakcín, se obávají zdravotníci celého světa. Onemocnění chřipkou je totiž velmi zrádné. Nejen protože se velmi rychle šíří a postihuje naráz státy i celé kontinenty, ale také proto, že z počátku její příznaky lidé podceňují a věří, že se zvládnou vyléčit sami „přes víkend“. V roce 2001 se v Ledčicích se začala chřipka projevovat až v březnu. Téměř o polovinu se zmenšil počet dětí
ve třídách místní školy. Některé děti si chřipku vždy opakují. Zajímavé je, že školčátka byla odolnější a chřipka v mateřince tolik neřádila. Velice přínosná byla i možnost vyhledat na webových stránkách aktuální poznatky o průběhu nemoci na Mělnicku: www.ohsme.cz-epidemie. Štěstí také, že průběh nemoci byl letos mírnější než v minulých letech. „Chřipkové prázdniny“ se vyhlašovaly jen na nemnohých školách, zato až do odvolání (koncem března 2001) byly pro návštěvy uzavřeny nemocnice, domovy důchodců a neuskutečnili se některé kulturní akce.

Epidemie BSE, kulhavky a slintavky:

              Po celé Evropě v tomto roce řádila „nemoc šílených krav“ (virus BSE), kdy lidé v mnoha zemích promptně zareagovali a přestali kupovat hovězí maso, byl zakázán dovoz jatečních zvířat i masa především z Velké Británie, letiště, nádraží, jednotlivé farmy a další místa přijala přísná opatření. Byla vybíjena celá stáda – rozhodla o tom zemědělská komise Evropské unie. Sotva trochu utichla mediální kampaň kolem této choroby, objevila se další epidemie, '
a to slintavky a kulhavky. Jenom v Anglii bylo zaznamenáno 105 ohnisek této choroby, několik jich bylo například
ve Švédsku, Belgii, Itálii, ale i v exotických zemích, jakými jsou napří-klad Mongolsko či Kyrgyzstán, Slintavka a kulhavka byla popsána už v roce 1764. Od roku 1900 a zejména pak od 20.let 20.století se ve světě proti jejímu šíření přijala tvrdá opatření. Podle odborníků je porážka nemocných a nakažených zvířat nejlepším opatřením. Choroba se v Česku dříve objevovala zhruba v sedmiletých cyklech. Pokud tehdy chovatelé dobytka nemoc ve svém stádě objevili, nechali nakazit
i ostatní kusy. Slabší jedinci nepřežili, zbylý dobytek si však vypěstoval proti této chorobě, která prý se asi po čtrnácti dnech ztratila i imunitu. Tak alespoň praktiky tehdejších hospodářů přiblížil pan Švehla z č.p.2 . Vzpomínal také na to, jak s epidemií slintavky a kulhavky zatočili v Tišicích na Mělnicku při jejím posledním výskytu v roce 1975. Tehdy choroba napadla dvě stě kusů dobytka. Ten byl poražen a spálen v místní kafilérii. Ve chvíli kdy byl výskyt choroby zjištěn, policie a armáda vesnici neprodyšně uzavřela. Ven se člověk prý dostal pouze na zvláštní propustku, ale již se nesměl
(až do odvolání zvláštních opatření) vrátit zpět. Letos státní veterinární správa zavedla preventivní opatření po celém státě
od 3.března. Denně byly prováděny kontroly u jednotlivých chovatelů, nutností se stalo používání dezinfekčních roštů  
i zamezování pobytu cizých osob v objektech statků a jatek. Slintavka a kulhavka napadá všechna hospodářská zvířata
s výjimkou koní. Ojediněle je přenosná i na člověka. Nutno podotknout, že za období epidemie se na našem okrese nevyskytl ani jediný případ této choroby a v celé republice jich bylo zaznamenáno skutečně mizivé množství. A přímo
v Ledčicích? Tady ani nemohlo být žádné zvíře nakaženo, neboť Vltavská zemědělská společnost proběhla konkurzem.

Ledčické pozemky k pronájmu:

               V bývalých kravínech a vepřínech vybudovaných v 60.letech za vesnicí proti evangelickému  a katolickému hřbitovu se dnes prohánějí potkani. I proti nim muselo být zahájeno likvidační opatření. Co se stávajícími budovami, zatím nikdo neví. Většina majitelů pozemků v Ledčicích pronajala svá pole  panu Ivovi Pokornému z farmy Kmetiněves – Hospozín. Naše obec zkrátka přestala být zemědělskou. K útlumu zemědělství tu došlo postupně. Produkce základních hospodářských rostlin i živočichů se nenápadně snižovala už od roku 1990. Pěstitelé a chovatelé stále více prodělávali, neboť Češi projevovali větší zájem o dovážené zemědělské výrobky. Zaměstnanost v zemědělství klesla o více než dvě třetiny. Masokombináty vyprodukují za rok zhruba 110 tisíc tun masa jatečních zvířat, což byla před rokem 1990 asi tak dvouměsíční produkce! Venkov pomalu přestal být živitelem státu. Kdy se karta obrátí?

Ledčice – zelená obec:

               Podíl stromů a keřů na úhrnné ploše ledčického katastru byl ještě před nedávnem v celostátním měřítku hluboce podprůměrný. Řada dřevin byla přestárlá, nemocná, poničená emisemi, nebo druhově nevyhovující. Protože obecní zastupitelstvo určilo jako jednu ze svých priorit zlepšení ozelenění naší obce, došlo v tomto směru k mnohým změnám. Některé dřeviny byly aktuálně kultivovány prořezem a úpravou korun.Řezy byly okamžitě ošetřeny, aby nemohly být napadeny dřevokaznými houbami. Také pokácení několika nemocných a přestárlých stromů bylo součástí celkových změn. Ustoupit nové výsadbě muselo sedm bříz, z nichž dvě před koloniálem paní Chmelové ohrožovaly zdárný růst
a vývoj vzácné lípy zasazené sem před třiceti lety. Odstraněny byly také tři suché topoly, jeden akát, dvě vrby a tři jasany. Vše prováděly odborné firmy – Miroslav Joušto-Charvátce a  Jaromír Dolejš-Litoměřice. V únoru a březnu firma Gabriel Litoměřice provedla na návsi, na bývalé skládce “Na Skalce“ i jinde rozsáhlou výsadbu dřevin. Pro zvýšení druhové pestrosti a rozmanitosti porostů bylo vysázeno 7 212 keřů a 450 stromů, převážně javorů, lip a borovic. Celou tuto nesmírně významnou akci financovalo ředitelství Silnic a dálnic ČR. Ledčice kromě toho dostaly krásný dar od pana Vladimíra Volka z Krupky, jinak místního chalupáře z č.p. 110, který obci věnoval 300 kusů stromků – sakur, borovice černé, lip a jírovců. Z rozpočtu OÚ bylo na zeleně určeno celkem 545 678 korun. V tomto roce měla zelená opravdu zelenou. Teď nezbývá nic jiného, než uhlídat si všechny ty rostliny, které se mají tak zdárně k světu, nám všem k užitku
i pro potěšení. Už dnes je vstup do Ledčic příjemnější a reprezentativnější, než kdy býval. Od „teplické“ silnice návštěvníky uvítá také letos upravená a nabílená autobusová zastávka na „Cikánce“, nový asfaltový chodník „kůžek“
v pečlivě posekaném trávníku, svah dálnice osázený keři, čerstvě zasazené stromky kolem cesty. Ani druhý vstup do obce nezůstal beze změn. Stromky kolem silnice od Černoučka nechává  O Ú pravidelně vysekat, rybník „Pod uličkou“ má nově opravené břehy. Pro zajímavost uvedu skutečnost, že tento rybník, který je majetkem Meliorační správy Mělník byl letos pronajat panu Minarčíkovi z Horních Beřkovic. Třebaže se tak stalo v dubnu 2001, sthl do konce roku uspořádat pro místní občany tři akce (11.8., 1.9., 3.11.) – soutěže v lovu ryb, prodej uzených ryb, výlov rybníka se soutěží  o věcné ceny. Nebývalá návštěvnost byla známkou opravdového úspěchu. Takhle nějak by asi mělo podnikání v kterémkoli oboru vypadat.

Chovatelé: 

           Také místní chovatelé slavili úspěchy. Na soutěžní výstavě holubů, která se konala 13.1.2001 v Cítově získal pan Vlastimil Došek 2. místo a ledčická základní organizace 5. místo. Chovatelé také společně s obecním úřadem organizují očkování králíků, prasat, dalšího hospodářského zvířectva a psů. Těch posledních bylo v roce 2001 v Ledčicích celkem 148.

Nejslavnější Ledčický pes:

            Z nich asi největší věhlas získal kvalitní český fousek. Dar z Tiské hájenky, jehož majitelem je místní občan, pan Václav Hýbl z č.p.133. O práci tohoto nádherného čokoládově zbarveného psa v superlativech psal odborný tisk. Na kynologických memoriálech  K. Podhájského a R. Knolka doslova uchvátil svým výkonem: „Český fousek Dar, to byl právě on, který ukázal špičkovou a nejlepší práci na velkém poli. Rozhodčí se nemohli shodnout nikoliv na zadávaných známkách, ale na tom, zda tak kvalitní práci viděli naposledy před deseti nebo patnác-ti lety.“ A to bývají memoriály stavěny na stejnou úroveň s koňskou Velkou Pardubickou! Věříme, že i v příštím roce se oběma – Darovi i panu Hýblovi – povede na kynologických soutěžích neméně výtečně. Přesně v intencích následujících veršů:
MŮJ PANE, SPLNÍM,
CO V OČÍCH TVÝCH SPATŘÍM
JSEM NEJVĚRNĚJŠÍ PŘÍTEL – VĚŘ.
JSEM ČESKÝ FOUSEK, JÁ - TVŮJ PES.

Srnec na návsi:

          Zcela jiný pes, jehož majitele se nepodařilo zjistit, měl vinu na tom, že se 6.března 2001 na ledčické návsi objevil zakrvácený a zcela dezorientovaný srnec. Po potyčce se psem ztratil přirozenou plachost a přiblížil se až k lidským příbytkům. Tím ale způsobil nesmírné potíže. Myslivec ho z pochopitelných důvodů odmítl uprostřed vsi zastřelit, veterinární správa na Mělníku dala od případu ruce pryč, žádný veterinář z okolí nebyl k mání, tišický asanační ústav by prý přijel až pro mrtvé zvíře, referát životního prostředí nevěděl, co si počít. Hloučky přihlížejících lidí měly obavu ze vztekliny. Počínání úřadů bylo naprosto neprofesionální. Žádný z nich nedokázal ledčickým pomoci – kompetence si předávali jako horký brambor. Po třech hodinách shánění kdekoho vše vyřešil sám zraněný srnec. Zkrátka a dobře, utekl!

Obchody:

          V Ledčicích jsou dva obchody se smíšeným zbožím – koloniál paní Chmelové v bývalé samoobsluze Jednoty na návsi a obchůdek manželů Bärtlových v části obce zvané Dolánky. V obou se dá koupit základní sortiment zboží od potravin přes tisk, drogistické zboží, drobný textil až po papírenské zboží. Oba obchody mají otevřeno celý týden včetně sobot  a nedělí. Přesto nemohou cenou ani nabídkou konkurovat rychlému rozvoji supermarketů. většina mladších obyvatel odjíždí nakupovat autem do měst. V domovské vsi dochází na nákupy spíše důchodci a starší osazenstvo, které za nákupy cestuje méně. Přitom obchod k vesnici vždy patřil. Udržet jej dnes, dá opravdu hodně starostí.

Knihovna

           Ledčická veřejná knihovna dosahuje příznivých výsledků. Mnozí její příznivci  z řad ledčických občanů jí darovali knižní dary. Slušno zde jmenovat manželé Petrášovi, manželé Holubovi, či paní Nešporovou. Počet svazků dosáhl čísla 2 412. knihovnu pravidelně navštěvovalo 59 čtenářů, kteří uskutečnili 403 výpůjčky. Největší popularitu měla krásná literatura a literatura faktu. Obec na nákup nových titulů přispěla částkou 4 759 Kč, na opravy, údržbu a provoz  pak 54 312 korunami. Do října 2001 plnil funkci knihovníka student Tomáš Kučera, od listopadu převzal funkci jeho bratr Ondřej. Nejpočetnější čtenářskou obec tvoří místní senioři. Umějí se i v dnešní uspěchané době najít čas na návštěvu knihovny. Po nárazovém odlivu čtenářů, který knihovny postihl počátkem 90.let, vzrostl opět nebývalý zájem  o jejich služby. To potvrzují i statistické údaje ledčické MLK .

Senioři:

             Naši důchodci nenavštěvují však jenom knihovnu. Rádi setkávají na nejrůznějších akcích pořádaných školou, obecním zastupitelstvem či organizacemi. Pravidelně si přijdou popovídat o svých zájmech a problémech do „senior klubu“. Nohy už jim často pořádně neslouží, leč srdce touží sejít se s přáteli. Stáří totiž bývá bolestné jen tehdy, zůstane-li člověk zapomenut a sám. V Ledčicích se proto držíme zásady, že seniorům je třeba naslouchat a mnohé z vyprávění také zapsat na paměť pro budoucí. Ne nadarmo se říká, že zemře-li starý člověk je to, jako když vyhoří knihovna. Jiné moudro zase praví: staré dříví ke spálení, stará kniha ke čtení, staré víno k pití a starý člověk k vyprávění. Právě pro takové povídání a rozjímání jsou určené chvíle v Senior klubu. Důchodců je v Ledčicích 126. Česká populace, zdá se, stárne nebývalým způsobem. Za 50 let prý bude naše republika patřit mezi desítku zemí vůbec s vůbec nejstarší populací. Z demografických prognóz vyplývá, že 4 z 10 lidí budou starší 60 let. Bude nás zhruba o 1,8 milionu méně než dnes.

Mládež:

           Také mladí lidé projevují čím dál větší zájem o život v Ledčicích. Na posezení s omladinou, které zorganizovalo místní zastupitelstvo se dostavilo více než 30 chlapců a dívek. Přišli s mnoha nápady, jak pomoci své obci i co by chtěli změnit k lepšímu. Rozhodli se sami zajistit vše potřebné k zdárnému průběhu oslav tradičních májů, přiložili ruce k dílu při údržbě zeleně, pomohli při přípravách kulturních akcí spojených se 775. lety obce 115. výročí školy, chystají se zapojit při budování nového fotbalového hřiště „ Na skalce“ či vzniku klubovny. Co do počtu obyvatel tvoří omladina významnou a nezanedbatelnou část. A pochopitelně nechce slyšet jen slova zákazů, příkazů a výčitek. Mladí chtějí dokázat že Ledčice patří i jim. Snad jim nadšení a elán vydrží, neboť to budou oni, na nichž záleží budoucnost obce.

 

Princeznička Mělnicka:

           Také o těch nejmladších dětech z Ledčic bylo letos slyšet. Pět místních holčiček z Mateřské školy paní učitelky Justová a Jansová přihlásili do soutěže o titul „Princeznička Mělnicka“. Všechny kandidátky, Andrejka Derynková, Anetka Soldánová, Markétka Hušková, Janička Čosová a Michalka Šebestová, dostaly při vyhlášení vítězek 4.4.2001 v sále mělnického domu dětí krásné dárky a kytičky jako pro opravdové slečny. Zažili tak svůj první skutečný úspěch. Markétka se mezi 34 princezničkami umístila na třetím místě. Všech pět holčiček vzorně reprezentovalo svoji obec.

Prima kluk:

             O pár měsíců později, v listopadu, proběhla obdobná soutěž i pro chlapce. Zúčastnilo se jí šest ledčických kluků – Jirka Horáček, Honzík Šourek, David Vrba, Péťa Mareš, Vojta Švehla a Roman Jansa.

Výtvarný návrh na znak obce: 

           Znak a prapor patří odedávna k symbolům jednotlivců, ale také obcí a měst. Jejich tvorba se vždy řídila dosti složitými pravidly, nad jejich dodržováním dnes bdí Podvýbor pro heraldiku Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, na jehož doporučení pak předseda Parlamentu symboly obcím rozděluje. Také lednice se rozhodly, že získají své symboly. Oslovily proto Stanislava Kosíka z heraldické kanceláře v Roudnici nad Labem, aby připravil výtvarné návrhy pro znak i vlajku. Pan Kosík vyhotovil celkem sedm různých variant. Všechny pak byly posouzeny a prodiskutovány na veřejném zasedání obecního zastupitelstva. Většina přítomných se přiklonila k návrhu, který obsahovou náplní plně vystihl podstatné rysy naší obce i historickou návaznost  na evangelickou minulost a dávný vztah k doksanskému klášteru. Vybraný návrh byl společně se všemi náležitými písemnostmi zaslán Podvýboru  pro heraldiku PS. Konečné rozhodnutí pak zůstane na předsedovi  dolní komory. Jednací lhůty podvýboru jsou poněkud delší, takže naděje na možnost používání vlastních symbolů Ledčice mají až v příštím roce.

Natáčení filmu v Ledčicích:

           V červnu 2001 jsme se stali svědky natáčení nového kriminálního filmu s názvem „Červená karta“. Nejdůležitějším člověkem přitom byl mladičký, velmi příjemný a charismatický režisér, Igor Chaun. Sekundoval mu neméně sympatický hlavní kameraman, Dominik Miškovský. Nám nezasvěceným se chvílemi zdálo, že se vlastně nic moc neděje. Záběry byly několi-krát opakovány, piloval se každičký detail i sebemenší gesto. Pan Ladislav Frej, jeden z hlavních protagonistů, přesně plnil přání režiséra a když nastala pauza, aby se nikdo nenudil, dával k dobrému celé monology svých divadelních postav či árie z Jakobína. My  ledčičtí, jsme filmařům na oplátku vypomohli dřevěným žebříkem s náležitou patinou a „širmem“ dobové svítilny, ktré ve filmu také odehrály svou „roli“. Zajímavé pro nás bylo i to, že na kopci za vsí, zvaná Zadní vina téměř přes noc vyrostl ještě jeden ledčický kostelíček, i když jen 17 metrů vysoký, celý ze dřeva a „papundeklu“. Za těch pár dní, co tam stál, ho přišel obhlédnout snad každý ledčičák. Film byl poprvé uveden v České televizi v neděli 18.11.2001 ve 20 hodin.

Český rozhlas Praha a kronikáři:

            V poněkud tajemných a o to zajímavějších sklepních prostorách Okresního muzea v Mělníku, ve čtvrtek 11.10.2001 natáčel Český rozhlas 2, stanice Praha, pořad, ve kterém se setkalo pět kronikářů našeho regionu: František Purš z Velkého Borku, Miroslav Sígl z Obříství, Petr Bradský z Tišic, Vladimír Jirkovský ze Želíz a já, zastupující Ledčice. Společně jsme se pokusili definovat, kdo to vůbec je kronikář, jaké to je, mapovat nejbližší, lokální historii. Jak získané informace vnímáme v širší souvislosti – Mělnicka, Česka, Evropy, světa. Redaktorka Jana Špačková nás velmi mile a ohleduplně zpovídala, taktně přecházela projevy trémy i neobratná vyjádření. My, přítomní kronikáři, jsme se shodli na tom, že nejnáročnější je vždy napsání první věty na bílou stránku. A že krásné je to cestování v čase, přenesení do jiných dob, které snad nebyly lepší, ale vztahy mezi lidmi, zdá se, byly barvitější, přímější a upřímnější. Ze starých písemností je zřejmé, že lidé žili výjimečné osudy, zažívaly své lásky, štěstí, problémy, nemoci, nesvobodu i hrůzy válečných let. Přesto ve vztazích převládala slušnost a úcta k životu jako takovému. To byly vlastnosti, jimiž si naši předkové zpříjemňovali své soužití. Občané byly na svou obec skutečně hrdi. To nebyla póza, ale prožitek, horlivost, obětavost, fakt. Nesrovnatelně častěji  a nadšeněji byly pořádány skutečně vlastivědné výlety a nesmírně důstojné oslavy  výročí významných událostí či osobností. Také dnes je o čem psát. Kronikář, ale nemusí být u všeho, musí však o všem vědět, být informován. Studnicí vědění o místních událostech jsou vždy senioři. Se získáním poznatků a zkušeností od nich nemám problémy. Každý mi prozatím vyšel vstříc. Během roku pak podklady shromažďuji a s odstupem doby zpracovávám. Snažím se, aby kronika zachycovala ucelený obraz života obce v tom kterém roce. V zachování paměti, představ, jak se žilo, v tom je její jedinečnost. Koncepty textů mizejí z mého stolu snad jen o Vánocích a to určitě nepatřím k nejpilnějším kronikářům. Vždyť jen oni výše uvedení pánové přítomní zmíněnému natáčení – co jméno, to významná a zkuše-ná osobnost. Stejně tak jako dvě další dámy – ředitelka mělnického muzea, paní PhDr. Havlíčková a Mgr. Naďa Černá. Jak krásně a výstižně vyjádřili devízy našeho regionu i poslání dnešního kronikáře a muzeální práce. Řekla: “že skrze rituály, skrze tradice, písně, zvyky, život předků i život současný vede poznání svého národa, ústa k historii a pochopení dneška“ Bylo to příjemné dopoledne, a i to povídání vysílané ve čtvrtek 18.10. čtyři minuty po 20.hodině (hned po zprávách), plných 60 minut na Českém rozhlasu 2,Praha, nakonec dopadlo dobře.

Návrat k tradicím:

           Také letos došlo v naší vesnici k oživení několika lidových zvyků a tradic. Propojoval se tak život obce s vnitřním světem školy, místních organizací, ledčických obyvatel i mnohých přespolních příchozích. Líbilo se svěcení křídy a průvod Tří Králů, masopust, při kterém byla k vidění bába s nůší, kati, vysloužilý vojáci, jeptiška, ženich s nevěstou, šílený doktor, bubeník a mnozí další. Všem nám pro štěstí začernil tváře kominík. Pokračovalo se otvíráním Srbovic studánky, vynášením smrtky, velikonocemi, čarodějnicemi, májemi, poutí i posvícením. Již podruhé po mnoha letech byly v kostele žehnány adventní věnce a děti opět za zpívali při štědrovečerní mši. Při všech akcích bylo využito starých ladových říkadel, přísloví, písní apod. Kromě toho proběhl jarmark tradičních výrobků, vánoční výstava betlémů, a ve škole pak výstavka „Co bylo na půdě“, kdy se objevili staré mlýnky, žehličky, máselnice, cep, chomout, prastaré školní potřeby, vysvědčení a  mnohé další.

Koncerty

           V průběhu celého kalendářního roku se v ledčickém kostele svatého Václava uskutečnilo pět koncertů.
22.4.
 Vystoupil Dvořákův komorní sbor vedený sbormistrem Romanem Michálkem. Zpívalo 25 zpěváků z Kralup nad Vltavou, doprovázel je varhaník. Zpívali nádherné duchovní písně  a po koncertě si pochvalovali pohostinnost ledčičkých občanů.
29.9.
Koncert Pavly Senič a varhanistky Radky Štohlové měl opět mimořádnou úroveň i velkou návštěvnost. Obě dívky už si získaly své ledčické fandy, kteří nikdy jejich vystoupení nevynechají . Tentokrát měla největší úspěch Ave Maria.
2.12.
Vystoupila sopranistka Pavla Senič, tenor Zdeněk Leopold Polda a za varhany opět usedla Radka Štohlová. Všichni tři mladí lidé měli obrovský úspěch. Koncertu předcházela krátká mše s žehnáním adventních věnců.
9.12.
České barokní a lidové koledy zpíval dívčí sbor Dulcia Carmina z Prahy. Návštěvnost posluchačů však byla, bohužel, velmi nízká, neboť se silně ochladilo a v kostele se prakticky nedalo sedět. Přes mrazivé počasí děvčata odvedla profesionální vystoupení.
24.12.
V deset hodin večer proběhla krátká Vánoční mše a po ní už kostel patřil dětem. Prckové byly úžasní a svým výkonem nadchly všechny přítomné. Potěšilo i to, že vystoupily i děti, které ochořely, přesto chtěly předvést, co se naučily. Zdá se, že v Ledčicích vzniká nová pěkná tradice.

Divadla:

            Také láska k divadlu u našich občanů ani letos nepolevila. Do Prahy na představení se jelo celkem třikrát:
10.3. hra „Ježíšmarjájosef“               - Divadlo Na Fidlovačce
12.5. hra „ Návštěva staré dámy“      - Divadlo Na Vinohradech
7.12.  hra „Brouk v hlavě“                 - Divadlo Na Vinohradech
- V této komedii podal impozantní výkon mladý herec Ivan Trojan. Mnozí z ledčických občanů, kteří se zájezdu účastnili, chtějí totéž představení vidět ještě jednou.

Další kulturní akce:

         Pro úplnost uvedu ještě ostatní kulturní a společenské akce uskutečněné v roce 2001:
  1. 1.          Výstup 25 ledčických občanů na památnou horu Říp ( už podeváté)
29. 5.          Zájezd na koncert „dechovky“ Babouci v KD Barikádníků v Praze.
15.,16.6.     Kipper show v ledčické pískovně – předvádění terénní jízdy stavebních strojů
19. 7.          Představení cirkusu Cecílie na ledčické návsi
 1.  9.          Zájezd na sjezd baráčníků ve Veltrusech (pořádal Spolek Říp)
30. 6.          Dětská veselice a Country bál na školním hřišti

Sport:

           Sokol Ledčice, který hraje ve IV.třídě skupiny B, obsadil ve své kategorii 2.místo.  Vyhrál celkem osm zápasů, třikrát podlehl svým protivníkům, zato ale nastřílel 66 gólů, což byl největší počet v téhle skupině. Ledčičtí fotbalisté si zaslouží za vzornou reprezentaci své obce velikou pochvalu. Však také za své výkony dostanou nové hřiště s celým zázemím.
V průběhu celého roku 2001 se uskutečňovalo pravidelné cvičení žen. Každé pondělí v tělocvičně školy prováděly svižný aerobik.
            2.června se uskutečnil tradiční turnaj v nohejbale, „Ledčická síť“ o pohár starostky. Už podruhé vyhrálo mužstvo Straškova. 30.června proběhl turnaj v minifotbale. Vyhráli: Tomáš Uher, Láďa Uher, Mirek Miller a Ondřej Došek.
Prakticky denně se hrály nejrůznější sportovní hry na hřišti místní školy – volejbal, tenis, fotbal. Sotva zamrzne rybník, hned je jeho plocha plná bruslařů. Sport a pohyb má u nás zkrátka plnou podporu i velký počet provozovatelů.

Další důležité události:

- začala výstavba dvou rodinných domků bratří Sirových na Hajkově
- 1.5. proběhla demolice jednoho z místních nejstarších domů č.p. 1
- 15.5. byl na katolický kostel svatého Václava po důkladné rekonstrukci znovu instalo-ván alianční znak rodu Lobkowiců
- 26.5. byla sejmuta čidla radonu umístěná v některých domácnostech a místní škole v minulém roce
- V září byla provedena demolice stodoly a kolen v č.p. 16, domě zvaném pro svůj nevábný a zanedbaný vzhled místními občany „Hirošima“
- V průběhu celého kalendářního roku byl vydáván místní zpravodaj čtvrtletník Ledčické novinky i s jedním mimořádným číslem věnovaným minulosti obce a školy
- 28.8. byla dokončena výstavba regulační stanice plynu v „akátkách“ za hřištěm na Cikánce.
- 13.12. se starostka obce spolu se mnou zúčastnila jednání s poslanci ODS o málotřídních školách, jejich zachování a dalším rozvoji, schůzka se uskutečnila ve Chvatěrubech  a mimo jiných se jí zúčastnili poslanci Zvěřina, Čtvrtník, a Teplík.
- 28.12. se starostka obce zajela podívat na bývalé ledčické občany, kteří dnes žijí v Diakonii v Krábčicích a předala jim drobné vánoční dárky
- V roce 2001 se o Ledčicích v tisku psalo ve více než 50 článcích. Všechny jsou řádně archivovány. Doplňována byla též videa a fotky, kronika obce.

Ledčická škola:

             Všech čtrnáct kluků a čtrnáct holek je ve své škole v Ledčicích, jak se patří spokojeno.Však je pro ně prakticky denně připraveno nejrůznější zaměstnání. Kromě vyučování, kdy je kladen velký důraz na individuální přístup k dětem a nestresující průběh hodin, děti malují na sklo a porcelán, učí se tkát, šít na šicím stroji, poznávají základy práce s keramickou hlínou, vyrá-bějí vlastní ruční papír, batikují látky, dělají kamenné objekty a mnohé další aktivity. Každé školní návštěvě se líbí koncepce výzdoby školy a relaxační koutky s koberci, gauči a křesílky. Tradičně se tu děti připravují na nejrůznější oslavy ( Den matek, lidové tradice, besídky, vystoupení pro místní důchodce, ale i obyvatele diakonie v Krábčicích, vítání občánků apod.) Stejně jako jinde sbírají i tady starý papír, nebo plasty, jezdí na výlety, do školy v přírodě, do divadel, na výstavy či do kina. Zúčastnily se několika výtvarných soutěží. Ve výtvarné soutěži pořádané Galerii v Roudnici nad Labem získala 1. místo žákyně 4.třídy Lucie Budková, za které obdržela originál oleje Daisy Unázkové. Všechny děti přímo okouzlily přítomné ná-vštěvníky významných oslav 775 výročí obce a 115 let ledčické školy. Ať už to byly mažoretky, pěvecký mini soubor pod vedením Tomáše Kučery, recitátoři s pásmem poezie. Atmosféra školy připomíná velkou rodinu. V tom je největší výhoda vesnické malotřídky. Všichni se tu znají, učitelky vědí takřka vše o rodinách dětí, jejich problémech i starostech. Proto tu neexistuje nic jako tolik se jinde se rozmáhající šikana nebo záškoláctví. To by se také v tak malém kolektivu 28 dětí a tří pedagogů okamžitě odhalilo. Krásným důkazem toho, že škola má na vesnici své opodstatnění, že v dětech vychovává zájem o obec, ve které žijí, že tato obec jim může být inspirací, je obrazový průvodce Ledčicemi. Jsou to kresby dětí, které za-chytily na svých obrázcích nejrůznější místa vesnice. Vznikla krásná, velká věc, nesmírně podnětná a milá, jež bude mít určitě co říct i budoucím.

Co přinesl rok 2001 nám i světu:

           Máme za sebou dvanáct měsíců plných malých i velkých událostí. Vybírám ty hodné zazna-menání:
- V úterý 9.ledna 2001 došlo k úplnému zatmění měsíce. Příští budeme moci na našem území sledovat až 16.5.2003. Zatmění bylo vidět i v Ledčicích, neboť ten den bylo jas-no.
- My, Češi, prý máme poklad u Havaje. Roku 1992 náš stát zakoupil licenci (za 200 ti-síc dolarů)na údajně bohaté naleziště barevných kovů, jakými jsou mangan, nikl, měď a kobalt, na dně oceánu v hloubce tří až pěti kilometrů. Onen poklad zatím neumíme těžit.
- Téma jaderné elektrárny v Temelíně prakticky po celý rok nezmizelo z titulních strá-nek novin. Zasloužili se o to blokády hraničních přechodů  rakouskými aktivisty, vý-hružky amerického advokáta Fagana i periodiky se opakující technické závady na za-řízení elektrárny.
- Dobrá zpráva: Koruna česká má za sebou rok rekordních výšek.
- V dubnu se rozštípl v Peruci kmen tzv. Oldřichova dubu v obvodu 745 cm, pod nímž se podle pověsti měl sejít kníže Oldřich s pradlenou Boženou. Vše vyústilo v záchra-nou akci – odřezání několika větví a stažení několika ocelovými lany.
- Hokejový svět si může hlavu ukroutit nad uměním našich reprezentantů. V květnu opět přivezli z mistrovství světa zlato. Zato český fotbal byl letos neúspěšný. Na MS v Koreji a Japonsku v příštím roce nepojedeme. V roce 2001 získali naši lehcí atleti čtyři zlaté medaile. Roman Šebrle  kromě toho vytvořil famózní světový rekord, který vyrazil dech celému atletickému světu – v deseti boji získal 9026 bodů!
- V červnu otřásla naší zemí smrt malé holčičky, Terezky Čermákové, z Kladna, jejíž smrt zavinila opilá matka.
- K tomu, aby se člověk stal známým , nemusí vždy být mimořádným a něco umět. Z vězení utekl dvojnásobný vrah J. Kájínek a naše média z něj udělala slavného muže. Čím dál tím více tisk a televize věnují čas skandálům, pomluvám a primitismu. Je to smutné.
- Královna matka „ babička anglického národa“ matka současné britské panovnice Alž-běty II. se 4.8.2001 dožila neuvěřitelných 101. narozenin.
- 21.8.1968, před 33 lety k nám uprostřed noci vtrhli armády pěti států. Sovětský svaz, který za tím stál, dnes už neexistuje. 
- Pražská památková rezervace, se svými 866 hektary, jedna z největších na světě, osla-vila třicet let od vyhlášení. Nutno zapsat, že Praha je čím dál krásnější.
- V neděli 2.9.2001 zemřel jihoafrický chirurg Christian Bernard, který jako první na světě v roce 1967 provedl úspěšnou transplantaci srdce na člověku.
- 17.září 2001 slavili se západem slunce Židé na celém světě, tedy i v Česku, svátek Roš hašana – příchod svého nového roku s letopočtem 5762.
- 16.listopadu 1946 vzniklo UNESCO, jejímž členem od tohoto dne i naše republika.
- 15.12.1791, před 210 lety, v USA vstoupila platnost Listina lidských práv, o svobodě projevu, tisku, vyznání a jiných základních právech.

                Rok 2001 skončil a už nikdy nebude. Pro naši zem to byl poměrně klidný rok. Byly jsme ušet-řeni živelných pohrom a katastrof. Starobylý stroj na věži kostela, mu odměřil poslední vteři-ny. Ten minulý rok však byl také rokem 11.září, který nám krutě  a nelítostně připomnělo, že  i dnes platí:“ Neptej se komu zvoní hrana“ . Co nám všem popřát do roku 2002, jehož letopo-čet napsaný na papíře vypadá tak pěkně? Nejvíc asi pokrok v srdcích, hodně dobré vůle, ro-dinného štěstí, vzájemného pochopení, nezraňované přírody, klidu a zdraví. Aby vše sloužilo pouze ušlechtilým cílům, aby nikdo z nás nebyl sám, abychom byli tím dalším rokem vnitřně bohatší a cítili se spokojeně také po té hmotné stránce, abychom si dokázali vzít ponaučení z toho co se nepovedlo, ale uměli se  také radovat z každého byť sebemenšího úspěchu. A to nejen ze svého, ale též z úspěchu ostatních. Přání rozumným do příštího roku by proto měla znít asi tak, že nelze prohospodařit ani jednu minutu života. A že se do něj musí vejít všechno, co jej zdobí – přátelství, láska, soucit, smích, důvěra, hrdost. Tož hlavu vzhůru.
                                                                   
                                                                                                                     Ivana Plicková