Sbor dobrovolných hasičů

          22.února 1904 byl v Ledčicích založen Sbor dobrovolných hasičů. Ve své době patřil k nejstarším na Podřipsku.Odjakživa znamenal velkou chloubu naší vesnice.
          Prvním velitelem hasičského sboru byl pan Antonín Honolka. Po něm se v roce 1905 ujal této funkce pan Antonín Husák. Dalšími veliteli v průběhu let byli: Josef Fric, Josef  Purchart, Jaroslav Srba, Václav Srba, Václav Švec a Josef Došek. Jedním s úctou vzpomínaných velitelů býval na příklad i pan Antonín Benda. Za jeho působení měli hasiči svou klubovní místnost v hostinci „U Hodků“.
           Zajímavé je, že v roce 1904 měl sbor 56 členů, o deset let později 60 členů. V roce 1936 již 85 členů. Nejvíce „hasičů“ měli Ledčice pravděpodobně v roce 1940, kdy je zapsáno 32 členů činných a 83 přispívajících.  A v roce 1954 měl dvaapadesát členů přispívajících a dvaatřicet členů činných. Vlastnili ruční i motorovou stříkačku.

           Řídili se humánním a zavazujícím „morálním kodexem hasiče“:
1. 
V jedno mocné heslo hasičské spojenými silami věřit budeš, neboť jemu podřízen jest zdar spolku a jeho činnosti.
2. Nebudeš nositi jméno „hasič“ a odznaky hasičské nadarmo, ale činy svými jim k větší cti a váženosti pomáhati budeš.
3. Cti dobrý mrav a kázeň spolku.
4. Nezabíjej zdraví a čas zahálkou, ale čítej spisy o hasičství, aby ses v oboru zdokonalil.
5. Včasně spěchej k ohni a chraň životů lidských a majetků ze všech sil.
6. Nepromluvíš slova hanlivého o bratru hasiči.
7. Nepožádáš hodnosti ve spolku, náleží-li právem způsobilejšímu a zasloužilejšímu.
8. Nikdy nepožádáš odměny od bližního svého za službu, kterous mu zachráněním majetku prokázal.

V osmdesátých letech minulého století ledčický hasičský sbor přestal existovat. Stará tradice byla ukončena, a to ve vesnici tehdy žilo devět profesionálních hasičů! 
         

 


Zápis o Sboru dobrovolných hasičů v Ledčicích z  tzv. Spolkového katastru, který je uložen v lovosickém archívu:


JSDH Ledčice

          Dnes je potěšitelné, že naše mládež přišla s nápadem, hasičskou jednotkou obnovit.  Dne 8.4. 2008 byla činnost  obnovena  s názvem Jednotka sboru dobrovolných hasičů. 6. dubna 2009 převzal velitel jednotky Ladislav Mládek od Ministerstva vnitra, generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR, výstroj (boty, blůzy, kalhoty aj.) v ceně 44 250 Kč. V říjnu 2009 byl zakoupen od hasičského sboru v Horních Beřkovicích automobil Liaz 706 (cisterna) za 39 700  Kč. Ledčická jednotka  (JSDH) byla zařazena do kategorie JPO5; evidenční číslo jednotky je 216 119.
         Zakládající členové: Ladislav Mládek, Michal Drábek, Luboš Král, Ladislav Michovský, Josef Petrák a Jan Kaclík.
        Hasičská zbrojnice vznikne v průjezdu mezi sběrným dvorem a přilehlou stodolou u čp.44. V patře pak bude potřebné zázemí.
         Ti, kteří mají chuť do zajímavé a velmi potřebné činnosti, se mohou obrátit na velitele JSDH Ledčice. Vybavit hasiče alespoň tím nejnutnějším, je finančně velmi náročné. Proto jsou vítáni eventuální sponzoři, kteří by jakkoliv chtěli pomoci.

 

 



Svatý Florián, patron hasičů

Před 17 stoletími byl umučen patron hasičů
V roce 2005 uplynulo 1700 let od mučednické smrti Sv. Floriána, lidového světce, patrona hasičů a kominíků.

     Mnohé legendy o Floriánově životě mají historicky reálné jádro. Je spojeno se šířením křesťanství až po nejzazší hranice římské říše. Dnešní území Rakouska do té doby patřilo římské provincii Noricum a císař Dioklecián tuto provincii připojil k Panonii. V okolí Lince, ve městě Lauriancum, podle tradice svatí Lukáš a Marek zvěstovali evangelium. Když vydal císař Deoklecíán přísná nařízení proti křesťanům (čtyři protikřesťanské edikty z let 303 a 304), začali správci provincií pátrat po vyznavačích víry a násilím je nutili k modloslužebnictví. Také v provincii Norikum začal vladař Aguilinus uvádět císařský edikt v život. Aguilinus byl pohanský místodržitel římského císaře Diokleciána se sídlem v Lorchu.

Floriánův život
     Svatý Florián (Florian von Lorch, Florián z Lorchu) (250 - 304) je katolický svatý, mučedník, jeden ze Čtrnácti svatých pomocníků. První rakouský mučedník a svatý. Narodil se v Cetii (dnes Zeiselmauer u Vídně) a za vlády císaře Diokleciána byl jednou z obětí jeho zásahů prostřednictvím čtyř protikřesťanských ediktů z let 303 a 304. Dnešní území Rakouska do té doby patřilo římské provincii Noricum a císař Dioklecián tuto provincii připojil k Pannonii. V okolí dnešního Lince, v městě Lauriacum (neboli Lorch) u soutoku Enže s Dunajem, dal jeho místodržitel Aquilinus pozavírat a usmrtit mnoho zdejších křesťanů. Přesné datum narození Floriána (Florianus) se nepodařilo zjistit. Byl pokřtěn a vychován křesťansky. Po několika letech služby důstojníka vojska se stal šéfem kancléře císařského místodržícího v římském Laurinku, což je dnešní Lorch u Ennsu v Horním Rakousku. Aquilinus dal příkaz svému nejbližšímu spolupracovníku Floriánovi, aby ze státních úřadů propustil všechny křesťany. Florián to nechtěl udělat, vystoupil z jeho služeb a žil pak v Cetiu (dnešní St. Polten). Na počátku 4. století velel posádkám některých římských vojenských stanic na tzv. římském limitu, opevněné hranici římské říše ve střední Evropě, táhnoucí se podél řeky Dunaje.

      Když se doslechl, že v celé provincii jsou jeho souvěrci zatýkáni a žalářováni (v Noriku bylo té době zatčeno 40 křesťanů), rozhodl se, že se vydá za nimi, aby je povzbudil. Údajně dokonce osnoval jejich tajné osvobození. Vypravil se do vladařova sídelního města Lauriaka na soutoku řeky Emže s Dunajem. Při pokusu dostat se do žaláře, byl však zatčen a předveden před místodržícího Akqilina, svého přímého představeného. Nejprve jej místodržící sesadil z funkce a vyšetřující soudce jej pak nechal krutým způsobem mučit. Florián odolával přemlouvání i výhružkám a nezlomilo ho ani mučení.

     Když Florián odmítl obětovat Bohu, a ani nebyl ochoten odpřísáhnout zapření víry, byl jako křesťan odsouzen císařským správcem ke smrti utopením. Soud nevzal ohledy na jeho zásluhy v armádě, ani jeho bezúhonný život a vydal ho do rukou katů, kteří mu přivázali na krk mlýnský kámen a nechali ho svrhnout z mostu do řeky. Byl to tehdejší obvyklý způsob poprav.

      Z mlýnským kamenem na krku stál prý dlouho na mostě přes řeku Emži (Enns) u římské pevnosti Laureacum (Lorch). Legionáři odmítali vykonat rozsudek, svrhnout velitele do řeky. Nakonec přiběhl jakýsi cizí člověk surově do odsouzence vrazil a shodil ho z mostu.

Mrtvé tělo hlídal orel!
      Legenda říká, že Floriánovo mrtvé tělo bylo vyplaveno na skalku a tam ho hlídal orel, aby ho nemohli pohané zhanobit ("nebo jeho mrtvé tělo se zachytilo na skalce, k níž podle pověsti zaletěl velký orel, když je sám dravcem, mrtvolu sv. Floriána před ostatními dravci uchránil"). Tam ho nalezla a na svém statku pohřbila odvážná křesťanská vdova Valerie z Lince. Dnes zde stojí město St. Florian. Jiná historická zmínka praví, že vdova Valerie objevila tělo mrtvého a nechala ho pohřbít na tajném hřbitově křesťanů. Je to bukový les v blízkosti dnešního Marck St. Florian. Pro svou mučednickou smrt byl pak prohlášen za svatého. Již v šestém století vznikl v Lorchu klášter s kostelem St. Florian.

Nad hrobem vyrostl klášter
      Tím začíná historie kláštera, který nese jméno sv. Floriána. Klášter postupně vyrůstal nad světcovým hrobem. Nejdříve to byl malý poutní kostelík a teprve potom klášter. Zbytky zdiva pod klášterní bazilikou pochází z doby římské říše. Kdy a kým byl kostel sv. Floriána založen, není známo. První písemné zmínky o klášteře pocházejí kolem roku 800. Trvalé nájezdy uherských hord přivodily klášteru velké utrpení. Pravidelný klášterní život nebyl možný, mniši se museli stále uchylovat před Uhry do bezpečí do Ennsburgu. Až po bitvě v Lechu se mohl život v klášteře normálně rozvíjet. Za úřadování biskupa Altmana z Pasová prožil klášter sv. Floriána nový začátek - po vzoru kláštera Cluny. Nově vznikající klášter sv. Floriána obdržel roku 1002 od císaře Jindřicha II. "lán". Byla to zemědělská půda, na které mohli mniši hospodařit. Společenství řádových bratří sv. Floriána se roku 1701 zavázalo, že svůj život uspořádá podle pravidel sv. Augustina. Proto se jim od té doby říká augustiniánští bratři. Klášter je jedním z nejvýznamnějších míst Horních Rakous. V části klášterních budov je muzeum požární ochrany.

Kde jsou ostatky?
       Ostatky sv. Floriána byly v 11. století rozděleny, část z nich byla převezena do Říma, část do Krakova (stal se jedním z polských patronů) a z Polska byla za Karla IV. malá část jeho relikvií převezena do chrámu sv. Víta v Praze. Další část relikvií je umístěna v katedrále v Olomouci, a v kostelích na Kladně, v Jaroměři, v Havlíčkově Brodě a jinde. Tyto maličké kousky Floriánových ostatků měly ve středověku chránit města před požáry, poněvadž Florián, umučený ve vodě, se stal patronem hasičů. Obraz sv. Floriána se objevoval na obecních pečetidlech, městských branách, kostelních věžích, na zvoničkách a jeho sochy se stavěly na návsích a náměstích. K zajímavostem patří i jeden z bočních oltářů ve staroměstském kostele sv. Jakuba. Jako jeden z mála v Praze je zasvěcen sv. Floriánovi.

Patronem od středověku
       Ve středověku se sv. Florián v lidovém podání stal ochráncem před velkou vodou i před suchem, při neúrodě polí, proti bouři a nebezpečí ohně (pro svou smrt ve vodě). Některá literatura uvádí, že jako malý chlapec zachránil svou modlitbou hořící dům (nebo podle jiné legendy uhasil v kritické chvíli hořící dům jediným vědrem vody a zabránil tak velkému neštěstí).
Známější legenda se váže k uhlíři, který upadl do hořícího, větrem odkrytého milíře a vyzývavě světce byl přímluvou zachráněn, což dalo podnět k novému uctívání Floriána jako patrona proti ohni. Mimo hasičů je také patronem zedníků, kominíků, sládků, bednářů, hrnčířů, kovářů, mydlářů a všech kdo pracují s ohněm; je vzýván při spáleninách.

Jak bývá zpodobňován
      Zobrazován bývá jako voják (od doby renesance většinou římský, ale dříve i ve středověkém brnění), často s kopím nebo korouhví v ruce, se džberem (putnou), z něhož vylévá vodu a hasí hořící dům (hrad). Toto zobrazení je naprosto typické. Jen ve zcela rané době byl někdy znázorňován jako stařec, např. na fresce ze 12. století v klášteře Nonnberg v Salcburku. Asi od 13. století je Floriána vidět už jen jako mladého muže.
Někdy se na výtvarných projevech jako atribut objevuje také mlýnský kámen, který poukazuje na jeho mučednictví (mlýnský kámen s nímž byl Florián utopen je dnes uložen v kryptě klášterního kostela), i orel, který hlídal podle legendy Floriánovo mrtvé tělo, se dostával do uměleckého ztvárnění světce. Tyto motivy jsou především vidět v klášteře sv. Floriána u Lince. V Podunají nechybí jen jeho soška takřka v žádném kostele. Najdeme ho často mezi sochami českého "selského" baroka. Floriánků je mnoho i mezi lidovými řezbami a obrázky, světec lijící vodu zdobil české sklo a lidovou keramiku. Dále jsou známy i obrazy jeho mučení a smrti.

Ochraňující sošky
        Ve výtvarném umění se nejvýrazněji uplatňuje v tzv. výklenkové plastice. Sošky světců se umísťovaly ve výklencích domovních štítů, výjezdů a vrat, kde zastávaly funkci ochránce domu před nežádoucími osobami. Nejčastěji mezi svatými se objevují sv. Florián a sv. Jan Nepomucký, jako ochránci před ohněm a vodou. Ve světnicích stávaly na prádelnících spolu s nejvzácnějšími rodinnými památkami. Bývaly omalovány olejovými barvami.
Rozkvět popisovaných plastik spadá do let 1700 - 1880. Je na místě otázka: proč tak pozdě? V krajinách s drsnými klimatickými podmínkami jako např. v Krušných či Orlických horách nebo na Českomoravské vrchovině bývaly štíty domů pokryty prkny a šindelem.
Jen různě položená prkna umožňovala minimální výtvarný projev. Teprve s rozvojem stavitelství a zejména, když jako stavební materiál převládl kámen a cihla, tedy zděný štít až do vrcholu, prolamuje se štít obvykle dvěma okénky (pro osvětlení a větrání vody), zbývá mezi okny místo na výklenek pro sošku světce nejčastěji sv. Floriána (také sv. Václava, Jana Nepomuckého případně Pannu Marii). Tím vznikla v těchto regionech zvýšená poptávka po plastikách. Proto hrnčíři, kteří vyráběli také keramické džbány s motivy světců, se věnovali požadovanému zboží. Nejvýznamnější výrobci pracovali v okolí poutních míst (pokud tam byla vhodná hlína). Poutníci přenášeli plastiky do značně vzdálených míst.

Na závěr
        V
českých zemích se uctívali světci ve spojitosti s ochranou před ohněm: sv. Vavřinece, sv. Hátu, Pannu Marii Hromnickou, sv. Jana Buriana, sv. Donáta ad. Katolická církev si jeho památku připomíná 4. května.
Po vzniku habsburské monarchie pronikl k nám kult sv. Floriána, který se stal patronem zedníků, kominíků, ochránce měst. V polovině 19. století po pádu Bachova absolutismu, kdy začaly vznikat sbory dobrovolných hasičů, přijaly stejně jako hasiči rakouští svého patrona sv. Floriána.
         S ohledem na pozdější vstup do českých zemí nemá zde tolik kostelů jemu zasvěcených, ale je zde velké množství kapliček, božích muk, postranních oltářů v kostelech, kapliček, samostatných soch v obcích i jejich okolí.
Sv. Florián se objevuje ve štítových výklencích domů na venkově i v městech, na obrázcích malovaných na skle, na zvláštních několikaokých skleničkách zvaných prysky. Na počest sv. Floriána jsou skládány slavnostní mše, velká řada poutních písní, v neposlední řadě i v písních ponocných a v písních kramářských.
         O jedné z posledních tradic je zmínka z Hané, kde ještě na začátku první poloviny minulého století hlásil ponocný: "Chval dobrý duch Hospodina i Ježíše, jeho Syna. Odbila desátá hodina, milý svatý Floriáne, tohoto městečka patrone, chraň nás od ohně..."
          Se jménem světce jsou spojovány soutěže, pochopitelně se objevuje na hasičských praporech a v další hasičské symbolice jako odznaky sborů, v názvosloví soutěží, jako součást trvalé výzdoby shromažďovacích místností. Symbolika sv. Floriána pronikla celým životem a prací českých
hasičů.

nahoru

Česky English Deutsch Netherlands

http://www.geosense.cz/geoportal/ledcice

Svoz odpadu 

Zimní svoz:
od 1.1. do 31.4. 
a od 1.11. do 31.12.
ve čtvrtek každý týden.
Letní svoz:
od 1. 5. do 31.10.
jednou za čtrnáct dní každý lichý týden ve čtvrtek.
Svoz probíhá cca od 6 hodin ráno.

Vyhledat v textu

-->

Je nutné nainstalovat Flash player

22. 8. Bohuslav

Zítra: Sandra

Aktuality s rozesíláním e-mailových zpráv

Inzerce

příspěvků: 44

Diskusní fórum

příspěvků: 268

Návštěvnost stránek

152142