Kostel svatého Václava - HISTORIE

    Ledčický kostel zasvěcený hlavnímu ochránci země České, svatému Václavu, hrál v minulosti obce vždy významnou roli. Byl nejvýstavnější a nejkrásnější budovou ve vesnici a svým způsobem jistým centrem veřejného života, protože se zde obyvatelé pravidelně setkávali, dozvídali se závažné informace – na příklad o nových zákonech, nařízeních panovníka, epidemiích, úmrtích významných lidí, ale mohli tu také prohovořit důležité osobní záležitosti.

    Dnes nemusí být člověk věřící, aby vstupoval do této budovy s úctou. Neboť samotná stavba, i její dobře vybrané dominantní místo, jsou důkazem toho, kolik smyslu pro prostor, krásu a harmonii naši předkové měli a jak citliví a pracovití lidé to byli. Úcta k minulosti a kulturním hodnotám byly hlavní motivací ke generální opravě státem chráněné památky, která se uskutečnila v letech 1999/2000. Při ní byl obnoven vnější plášť kostela, kdy fasáda dostala své původní barvy, byly zrekonstruovány varhany, které přečkaly všechny válečné rekvizice, na věž pak instalovány nové ciferníky s pozlacenými číslicemi a ručičkami, uskutečnila se rekonstrukce sanktusní věžičky, pískovcového aliančního znaku rodu Lobkowiczů, ale i původních věžních hodin z roku 1888. Na vrchol věže byla umístěna nová makovička s křížem, v jejímž nitru se skrývá měděný tubus s poselstvím budoucím generacím. Závěrečnými pracemi byly odvětrány kostelní základy, zvednuty povalené náhrobky na přilehlém hřbitově, obnovena a natřena jeho barokně zvlněná obvodová zeď a uskutečněny terénní úpravy. Také nedaleká boží muka netradičního vzhledu, zcela patrně starší než barokní kostel, se dočkala rekonstrukce. Na jejich vrchol sochař K. Meloun instaloval svůj dar obci – svatojiřský kovaný kříž. Po mnoha letech se 24. 12. 2000 ve zcela zaplněném kostele svatého Václava konala půlnoční mše, která se stala spontánní oslavou dokončeného díla s dobře odvedenou prací a při níž se všichni přítomní rozloučili se starým tisíciletím a přivítali nové.

    Historie tohoto svatostánku má neoddělitelnou souvislost s dějinami Ledčic. První písemná zmínka o původním gotickém kostele sv. Václava, jako jednom ze 34 kostelů Řipského děkanátu, najdeme u Bohuslava Balbína, který píše, že býval již v roce 1384 významným církevním střediskem, neboť už tehdy byl povinován odvádět 12 grošů desátek. Tyto si vyžádal král Václav IV. jako příspěvek na cestu do Říma, kterou se chystal podniknout. Kdy přestal být ledčický kostel farním, není známo, nejsou o tom žádné písemné doklady. Ale jistě to bylo nejdéle po bitvě na Bílé Hoře. Nedoložen je záznam Augusta Sedláčka, autora monumentálních “Hradů, zámků a tvrzí ...”, že prý ledčická fara zanikla po roce 1623. Podle první dochované knihy zádušních účtů filiálního kostela sv. Václava zde vykonával služby boží od roku 1695 farář z nedaleké Račiněvsi, kam od roku 1672 byly Ledčice přifařeny. Tato farní příslušnost trvala téměř do konce 19. století, neboť dle “Spisů písemností, korespondence 33, svazek 1” byly roku 1861 vyloučeny obce Ctiněves, Mnetěš a Ledčice z farnosti Račiněves a svěřeny pod duchovní správu kostela sv. Bartoloměje v Černoučku a tím k vikariátu roudnickému.

     Za třicetileté války (1620 – 1648) a v letech následujících kostel zchátral natolik, že nemohl sloužit svému účelu. Proto Lobkowiczové pověřili navržením přestavby zdevastovaného kostelíka, jehož věž měla být zachována, vlašského architekta a malíře Girolama Jeronýma Costu, který celkovou hmotu svatostánku rozvrhl tak, že jeho půdorys tvoří kříž. Protože věž byla ve velmi špatném stavu, musel ji nakonec strhnout a kostel postavit mimo původní základy zcela nový včetně masívní přilbicové věže. Svědčí o tom skutečnost, že při kopání hrobů na hřbitově hrobníci nacházeli základy zdí. Se stavbou se započalo v roce 1737. Kostel ve stylu pozdního baroka byl úplně dokončen roku 1752. Vlastním provedením jednolodní orientované stavby byl pověřen roudnický stavitel a měšťan rovněž italského původu, Petr Pavel Columbani, který za své dílo obdržel 2 350 tehdejších zlatých. Márnici a hřbitovní ladně zvlněnou zeď postavil ledčický zednický mistr Václav Nedbal v letech 1746 až 1749. Columbani sice zemřel počátkem roku 1749, ale kostel byl již v roce 1745 zhruba hotov.

    Stavební kámen zdící pocházel dílem z demolice starého kostela, dílem se lámal v Černoučku, Račiněvsi, Bříze, Ctiněvsi, pod Řípem a jinde. Kámen štukový a na dlaždice byl přivezen ze skály v Přestavlkách a od Hošťky. Pískovec na vytesání knížecího aliančního erbu umístěného nad hlavním vchodem, pochází z pražské provenience – z Petřína a Bílé Hory. Většina vydání na stavbu kostela byla uhrazena z vlastních peněz ledčického záduší, hlavně z pozemkového majetku.

   Na první pohled z vnějšku kostel zaujme svým výrazným vstupním průčelím, nad nímž se vypíná věžní patro s prohýbanou římsou, lobkowiczkým znakem, velikým orámovaným děleným oknem, dvěma prázdnými výklenky a věžními hodinami na západní a severní straně. Podélné strany kostela jsou z každé strany prolomeny třemi okny v horní části zaklenutými. K oběma vnějším zdem kněžiště přiléhají nižší malé přístavky – sakristie na jižní a skladiště na severní straně. Plášť stavby, střídání zakřiveného a rovného zdiva i jeho výrazná barevnost, nesou nezaměnitelnou pečeť baroka.

   Loď kostela s valenou klenbou je 20 metrů dlouhá a 10,5 metrů široká. Kněžiště o rozměrech 7,20 m krát 6,40 m je půlkruhovitě zakončeno a završeno českou klenbou. Zajímavé je i kompaktní zděné zábradlí kůru s původními varhanami nad vstupní částí kostela.

    Mezi nejvýznamnější památky vnitřního vybavení kostela patří hlavní oltář, nízká rokoková řezba na které bývali čtyři andělíčci. Za ním na omítce je namalována vysoká iluzorní oltářní architektura se šesti sloupy a čtyřmi postavami českých patronů (Vojtěcha, Ludmily, Václava, Prokopa). Tvoří rám dvou obrazů – Zavraždění svatého Václava a Nejsvětější trojice – také štukové malby, stejně jako otevřené nebe s anděly a kartuší se jménem bohorodičky na klenbě kněžiště. Všechny zmíněné malby jsou slabé práce nevalné úrovně. Umělecky nejcennější byl obraz Snímání Krista z kříže, renesanční malba z doby Rudolfa II., získaný z akce “výkup klášterů” v roce 1950. Rámování tohoto obrazu provedl pražský architekt Margold. Ve výklenku nad obrazem stávala soška Panny Marie, nošená dříve družičkami v poutních průvodech do Staré Boleslavi. Původně tam bývala barokní socha svatého Jana Nepomuckého, která je dnes umístěna u dveří severního přístavku. Pod sochou stála zpovědnice, kterou v současnosti nalezneme u západní zdi za lavicemi.

    Z doby stavby kostela pocházejí i značně poničené fresky Svaté rodiny a svatého Jana Nepomuckého nad vedlejšími oltáři na severní a jižní podélné zdi. Uprostřed jižní stěny kostela visí obraz svatého Václava s anděly a románskou stavbou v pozadí od malíře Doubka, ve velmi bohatě řezaném rámu zakončeném krásným polychromovaným poprsím Madony s dítětem. Ten sem byl roku 1959 převezen ze zrušeného kostela sv. Václava v psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích. Do konce 1. světové války zdobil kapli Strakovy akademie, vysokoškolské koleje na Klárově v Praze1. Pod obrazem v dřevěném oltáříku leží polychromovaná socha Krista trpitele. Pod velkým křížem uprostřed severní stěny chrámové lodi visel obraz barokního malíře Batoniho, Boží Srdce Kristovo. Stávala tu také od roku 1950 socha svaté Terezie od Jezulátka, dřevořezba pocházející z kapucínského kláštera v Roudnici.

   Zajímavostí ledčického kostela je skutečnost, že kazatelna s baldachýnem a antikizující sochou Spravedlnosti, není umístěna na čestné straně chrámu, tzv. evangelní, která je vždy po levé ruce při pohledu na hlavní oltář, ale na straně pravé, epištolní. Strany presbytáře se nazývají podle toho, že do reformy liturgie na II. vatikánském koncilu, se vlevo četlo evangelium a vpravo epištoly.

   Oltář čelem k lidu byl v ledčickém kostele upraven v roce 1974 z ambonu převezeného sem z Horních Beřkovic. V té době bylo odstraněno i zábradlí z kamenných kuželů, které oddělovalo presbytář od hlavní lodi.

    Z mobilního inventáře zaslouží zmínku stříbrný pozlacený kalich s vykrojovanou nohou a prohnutou číší, zdobený rokokovým kartušovým ornamentem, vinnými hrozny, květy a pšeničnými klasy. Byla to kvalitní tepaná práce s jakýmsi sotva znatelným, pravděpodobně městským, znakem s letopočtem 1745 a písmeny FK v oválu. Monstrance byla pořízena r. 1948. Ve věži z původních tří zvonů zbyl pouze jeden, nejstarší, střední velikosti o výšce i průměru 80 centimetrů, dvouřádkovým nápisem a postavou svaté Barbory. Největší zvon o výšce 1 metr a nejmenší výšky 60 centimetrů byly zrekvírovány koncem března roku 1915.

   Věžní hodiny pocházejí z roku 1888. Vyrobila je přímo pro tento kostel stará historický česká firma, založená Ludvíkem Hainzem v Praze roku 1836.V roce 1973 byly hodiny nákladem MNV v Ledčicích opatřeny elektrickým pohonem. Šly však jen velmi krátkou dobu. Až v roce 2000 tatáž firma, která hodiny vyrobila, z prestižních důvodů celý stroj opravila a opatřila novým cimbálem, jenž jemně odbíjí každou čtvrthodinu, velký zvon pak každou celou hodinu.

V této stati věnované místní chráněné kulturní památce, kostelu svatého Václava, jsem v řádcích věnovaných obrazům a sochám často používala čas minulý – visel, stála, býval. To proto, že prakticky vše, co zde mělo cenu, bylo cynicky a nemilosrdně odcizeno. Kostel byl již několikrát vykraden, a tak musel být z preventivních důvodů odvezen a uschován každý hodnotný předmět, který ještě po opakovaných vloupáních zbyl. Starožitnosti jsou výnosným zdrojem obchodu. Za hranicemi naší vlasti nenávratně mizí nenahraditelné hodnoty. Strašlivým způsobem je ochuzováno naše národní kulturní dědictví. Způsobuje to především neznalost historie vlastního regionu, neúcta k odkazu minulých dob, bezostyšný vandalismus, nezájem o duchovní stránky života, pohled na svět přes bankovky.
Kdy a kdo tomu učiní přítrž?
Kdy a kdo pohne svědomým mocných, kteří by konečně měli patřičně stíhat a trestat zloděje a ničitele?!
Bude vůbec co předávat následujícím generacím?

 

Svatý Václav

Svatý Václav – ochránce naší vesnice

Swaty Waclawe, wewodo Czeske zemye,

kneze nasschie, pross za ny Boha,

swateho Ducha, Kyrieleyson.

 “Svatý Václave, vévodo české země, kníže náš, pros za nás Boha, svatého Ducha, Kriste eleison.” Zpěv toho nejstaršího svatováclavského chorálu dodnes zaznívá v našich kostelech. Kdo byl muž, k němuž se Čechové obraceli v těch nejtěžších chvílích a jehož oslavovali v dobách vítězství? Proč se právě on stal hlavním patronem a symbolem našeho národa a vlasti? Proč právě jemu byly zasvěceny mnohé svatostánky, mezi nimi i katolický kostel v Ledčicích?

Spolehlivé historické prameny nám toho o jeho životě mnoho neříkají. Narodit se měl někdy kolem roku 907 přemyslovskému knížeti Vratislavovi a pohanské ženě Drahomíře. Na Václavovu výchovu však měla rozhodující vliv jeho babička, kněžna Ludmila, pocházející z bohatého domu vladyky kmene Pšovanů, Slavibora. Ta mu otevřela svět staroslověnských knih. Legenda “Crescente fide christiana”, napsaná zřejmě po roce 974 mantovským biskupem Gumpoldem, praví, že moudrý Vratislav poslal svého syna, kněžice Václava, aby se na hradišti Budeč, “maje rozum bystrou chápavostí nadaný”, naučil žaltáři a knihám v jazyce slovanském a latinském od jakéhosi kněze jménem Ucen. Rozsah Václavova vzdělání byl úctyhodný. Když dospěl, ujal se vlády v Čechách (pravděpodobně v roce 924). Letopisy jej líčí jako mírného a příkladně zbožného vladaře. Propouštěl vězně, pomáhal chudým, utěšoval nemocné, pracoval na vinici, sklízel obilí, pekl hostie... Je považován za jednoho z prvních sjednotitelů Čech. Je historicky prokázáno, že vojenskou silou připojil pod svou vládu území kouřimského knížete. Přesto jeho země vzkvétala a žila v míru. Bylo to také tím, že vyřešil vztahy s mnohem větší a početnější německou říší. Zavázal se pravidelně platit jejímu vládci, Jindřichu I. Ptáčníkovi, roční poplatek 120 volů a 500 hřiven stříbra, což mu bylo vyčítáno jako zbabělost. Spíše však správně odhadl možnosti obou stran a prozíravě se rozhodl pro mírové řešení. Rozpoznal, kdy je třeba chopit se meče a kdy uzavírat smlouvy, aby se mladý stát mohl zformovat a upevnit. To ho nakonec stálo život. Po hostině na staroboleslavském hradě 28.9.935 (nebo snad 929 ?) jej za tuto “slabost” nechal zavraždit svými společníky Titem, Česťou, Tužou a Hněvsou, vlastní bratr Boleslav, kterému se za tento čin dostalo přídomku Ukrutný.Tak byl vlastně uskutečněn první atentát v našich dějinách. Nutno však říci, že nikoliv vítězný Boleslav (který sice nějaký čas vzdoroval německému císaři Otovi, ale nakonec byl přinucen odvádět stejné platby), ale ubitý Václav, se stal národním hrdinou a patronem – ochráncem – své země. Známá Svatováclavská legenda byla častokrát opisována a stala se podkladem pro další autory (dokonce pro Karla IV.), takže ověřit si její pravdivost, je prakticky nemožné. Přesto v ní dodnes nacházíme hodnoty a podněty, které mají smysl a platnost i v přítomnosti.

V ledčickém kostele nám světce připomíná hlavní oltářní obraz – freska – pražského architekta a malíře Jeronýma Costy, který zachycuje moment zavraždění Václava u brány kostela Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi. Na rozměrném plátně od malíře Doubka, visícím uprostřed jižní zdi kostela, je zachycena postava našeho patrona v červeném plášti, žluté dlouhé přepásané košili a s knížecí korunou na hlavě. Je ozbrojen mečem, v pravé ruce drží praporec a levou se opírá o štít s přemyslovskou orlicí. Vedle něj stojí bosí bílí andělé, z nichž jeden pozdvihuje zlatý kříž, symbol křesťanství. V pozadí, za iluzivním oknem, je vidět románský kostelík na vrcholu hory, která silně připomíná mystický Říp. V tom případě je záhadou, jaká stavba stojí pod vyobrazenou rotundou. Celý obraz je rámován nádherným bohatě vyřezávaným rokokovým rámem, završeným medailonem s líbezným polychromovaným poprsím Marie s děťátkem.

Svatého Václava dnes najdeme také na dvacetikorunové minci. Umělec na ni vyryl postavu knížete ve zbroji sedícího na koni. Jsou tu napsána známá slova tisíc let staré motlitby: “Svatý Václave, nedej zahynouti nám ni budoucím.” Věřme, že ani ve třetím tisíciletí neodepře náš patron svou podporu a ochranu české zemi a že úcta k němu tu nikdy nevymizí.

 

Erb knížat z Lobkowicz

Kostel svatého Václava, dominanta naší obce postavená v její vyvýšené jižní části, nahradil v letech 1737 – 1752 mnohem staršího středověkého předchůdce, připomínaného již v roce 1384. Nad pravoúhlým portálem hranolové věže v západním průčelí je v ose osazen, po stranách andílky přidržovaný, mohutný lobkowiczský alianční (manželský) erb, zhotovený z jemnozrnného žlutozeleného pískovce, který pochází z oblasti mezi Bílou Horou a Petřínem. Znak dodnes připomíná skutečnost, že téměř čtvrt tisíciletí, v podstatě až do moderní doby, byly Ledčice v držení tohoto prastarého českého šlechtického rodu. Velmi složitý útvar, který v této podobě Lobkowiczové (již jako knížecí rod) získali roku 1651, obsahuje všechny jejich tituly a nároky. Prohlédněme si nyní tento znak a řekněme si něco o jeho barevném provedení, jak je uváděno v heraldických knihách:

Štít erbu je jednou polcený a dvakrát dělený se středním (srdečním) štítkem. Střední štítek je čtvrcený: 1. a 4. pole je stříbrné v horní části s červeným pruhem, tzv. hlavou, což je původní, základní erb Lobkowiczů. 2. a 3. pole je stříbrné s černou šikmo postavenou slezskou orlicí se zlatým perisoniem a zlatou zbrojí.

Hlavní štít:

1. pole zlaté s černou zubří hlavou se zlatým kruhem v nozdrách připomíná erb pánů z Pernštejna, z jehož rodu pocházela Polyxena, se kterou Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkowicz r. 1603 vyženil panství Roudnice.

2. pole červené s rostoucím andělem ve zlatém oděvu a se zelenými křídly připomíná slezské vévodství zaháňské, které roku 1646 zakoupil Václav Eusebius, syn Polyxeny a Zdeňka Vojtěcha, a které bylo prodáno roku 1785, titul a znak však zůstaly.

3. pole modré se stříbrným trojvrším a třemi šestihrotými zlatými hvězdami připomíná, že Lobkowiczům byl 23.8.1641 rozhojněn rodový znak o erb Sternsteinu, tj. stali se okněžněnými hrabaty sternsteinskými. Přestože roku 1807 Sternstein prodali bavorské koruně, zůstal jim titul i znak.

4. pole modré se stříbrným korunovaným dvouocasým lvem ve skoku s červenou zbrojí je polepšením znaku rodu za jeho vojenské zásluhy. Lev symbolizující sílu, bojovnost, moc, odvahu, statečnost, je zobrazován v erbech českých šlechtických rodů velmi často.

5. pole zlaté s třemi červenými kůly vyjadřuje titul říšský kníže.

6. pole zlaté s černou slezskou orlicí se zlatým perisoniem (tj. zlatou páskou ukončenou jetelovým trojlístkem) připomíná příslušnost Zaháně ke Slezsku.

Vše je položeno na knížecí plášť s korunou a heslem psaným vždy pouze česky: POPEL JSEM A POPEL BUDU.

 

 

Kostel sv.Václava - SOUČASNOST

Kostel sv. Václava přestavěný ve 2. polovině 18. století, který se tyčí nad jižním návrším naší obce, byl vždy nejen její významnou dominantou, ale také duchovním centrem. V letošním roce byly dokončeny všechny práce na jeho vnější úpravě, takže je dobré zanést do tohoto zápisu pro budoucí generace celý průběžný harmonogram oprav této chráněné kulturní památky, zapsané v ÚSKP České republiky pod rejstříkovým číslem 1336.
Celý vnější plášť kostela, márnice i hřbitovní zdi byly v havarijním stavu. Proto 31.5.1999 proběhlo výběrové řízení, s cílem vybrat firmu, která opraví střechu a vnější plášť kostela včetně přilehlé márnice. Vybrána byla Českomoravská stavební společnost s r. o. Praha.
S opravami bylo započato v červnu 1999.
- 15.10. 1999 se začalo s barvením opravené fasády žlutou a červenou barvou
- 18.10. 1999 byla na vrchol věže umístěna pozlacená makovička s křížem
dovnitř byly v měděném tubusu umístěny materiály o obci, fotografie, pohlednice , noviny, kovové mince….
- 19.10. 1999 byly na věž instalovány ciferníky (dva) s pozlacenými římskými číslicemi
a ručičkami
- v listopadu 1999 byla kompletně dokončena fasáda kostela kromě kamenných prvků,
dále byla opravena střecha a vyměněny klempířské prvky
- byla dokončena oprava zdi kolem hřbitova, také hřbitov byl z velké části upraven,
byly opět vztyčeny povalené náhrobky
- 17.2. 2000 byly firmou HAINZ instalovány na věž kostela původní hodiny z r. 1888
s nově přidaným cimbálem označeným nápisem LEDČICE ROK 1999
- v únoru 2000 byla dokončena rekonstrukce dřevěných dílů santusní východní věžičky
- v prvním březnovém týdnu 2000 bylo dokončeno oplechování celé santusní věžičky
- 14.3. 2000 byla instalována makovička s křížem na santusní věžičku a natřena žlutou barvou
- 21.3. 2000 byla natřena santusní věžička červenou barvou
- od července začaly opravy kamenného ostění kostela akad. sochař. arch. Marií Kolářovou
- v červenci a srpnu 2000 studenti uspořádali brigádu: Odvedení dešťové vody od základů kostela, odvětrání základů, vyčištění oken kostela, úprava okolí kostela (cestičky), natírání hřbitovních zdí žlutou barvou
- 8.9. 2000 byl instalován na kamenná boží muka Svatojiřský kovaný kříž uměleckým kovářem Karlem Melounem z Klášterce nad Ohří
- 25.9. 2000 byl v kostele náhodou znovuobjeven Boží hrob, nádherně zachovaná pískovcová polychromovaná socha ležícího Krista v životní velikosti.
- 25.-18.9.2000 proběhla oprava starobylých původních varhan firmou CHORUS z Vimperka v ceně 70 tisíc Kč.
- 18.10. 2000 byly dokončeny kamenické práce na kostele a kamenných božích mukách u postranního (severního) vchodu na kostelní hřbitov
- v říjnu 2000 provedli akad. sochaři Vojtěch Adamec a Martin Pokorný restaurátorské práce na aliančním znaku knížecího rodu Lobkowiczů nad portálem kostela
- v říjnu 2000 se uskutečnily terénní úpravy na jižní straně kostelního hřbitova, bylo upraveno okolí márnice a obnoveny na ní dřevěné prvky firmou POST DESIGN
- v listopadu 2000 byly natřeny vchody do kostela červenou barvou, dokončeny nátěry hřbitovních zdí, upraveny cesty na hřbitově a vysypány oblázky
- prosinec 2000 – celý kostel byl řádně uklizen, ometeny vnitřní zdi, umyty lavice i kamenná dlažba uvnitř kostela
- v období vánoc 2000 byly v kostele instalovány znovu nalezené figurky starobylého Betléma v nově vyrobených jesličkách (firma POST DESIGN)

Na své místo do věže římskokatolického kostela svatého Václava se po rekonstrukci 17. února vrátil hodinový stroj od pražské hodinářské firmy HAINZ z roku 1888. Rekonstrukci i instalaci hodin tedy provedla stejná firma, která je před více než sto lety vyrobila. Podle orlojníka Otakara Zámečníka byly hodiny před opravou v dezolátním stavu. Po generální rekonstrukci byly nastaveny tak, že se ručičky posunují po minutě podle elektronického radiového signálu. Tento způsob hodin garantuje, že odchylka od přesného času může být 0.05 vteřiny za rok. Celý systém je radiově řízen podle atomových hodin umístěných v Německu, ve Frankfurtu nad Mohanem. Do elektronického systému je zabudována paměť pro případ výpadku elektřiny. Na hodinách se po obnovení její dodávky automaticky nastaví správný čas.V paměti hodin je také automatická změna letního a zimního času. Zvon na kostelní věži odbíjí dnes a denně každou celou hodinu, čtvrthodiny oznamuje menší, nový zvon zvaný cimbál.
Celý průběh rekonstrukce hodin od jejich sejmutí z věže kostela přes opravu v dílně až po opětovnou instalaci natáčela německá televizní stanice ARD, která také 16.4. 2000
od 13 hodin na svém okruhu o ledčických hodinách pořad vysílala. Obecní úřad pořídil videonahrávku tohoto pořadu jako součást videokroniky obce Ledčice.

Restaurátorské práce na aliančním znaku Lobkowiczů provedli pražští akademičtí sochaři, Vojtěch Adamec a Martin Pokorný v listopadu roku 2000. Znak velmi složitého útvaru o rozměrech 190 x 115 centimetrů, ve kterém jsou obsaženy všechny tituly a nároky knížecího rodu roudnických Lobkowiczů, získaný v této podobě roku 1651, je osazený v ose nad hlavním, západním portálem kostela svatého Václava. Zubří hlava připomíná Polyxenu z Pernštejna, s kterou Zdeněk Vojtěch z Lobkowic vyženil panství Roudnické. Anděl připomíná vévodství zaháňské. Dále je zde zosobněn český lev, orlice

 

 

 

 

 

Česky English Deutsch Netherlands

http://www.geosense.cz/geoportal/ledcice

Svoz odpadu 

Zimní svoz:
od 1.1. do 31.4. 
a od 1.11. do 31.12.
ve čtvrtek každý týden.
Letní svoz:
od 1. 5. do 31.10.
jednou za čtrnáct dní každý lichý týden ve čtvrtek.
Svoz probíhá cca od 6 hodin ráno.

Vyhledat v textu

-->

Je nutné nainstalovat Flash player

24. 6. Jan

Zítra: Ivan

Aktuality s rozesíláním e-mailových zpráv

Inzerce

příspěvků: 43

Diskusní fórum

příspěvků: 268

Návštěvnost stránek

147470