1999

Životopis kronikáře:

            Jmenuji se Ivanka Plicková, rozená Melounová. Narodila jsem se 5. 8. 1948 v Klášterci nad Ohří. Jsem české národnosti. Můj otec, těžký astmatik měl sníženou pracovní schopnost, a proto pracoval jako vrátný v n. j kouk v Klášterci nad Ohří. Zemřel v roce 1967. Matka až do důchodu pracovala jako vedoucí školní jídelny. Zemřela v roce 1998.
Mám dva sourozence. Sestra Václava pracovala jako malířka porcelánu v porcelánce Thun v Klášterci nad Ohří, nyní
je ve starobním důchodu. Mladší bratr Karel, měl vždy umělecké ambice. Snad zdědil talent po tatínkovi, který krásně maloval a vyřezával dřevěné plastiky. Bratr vystudoval brněnskou školu pro restaurátory a nyní se živý jako sochař, umělecký kovář a příležitostný malíř. Jeho práce jsou zakoupeny v uměleckých sbírkách v Aachenu, Mnichově,
ve Švédsku, Velké Británii, USA, Španělsku i jinde.
            Po ukončení základní devítileté školy jsem absolvovala Gymnázium v Kadani, kde jsem  v roce 1966 maturovala. V témže roce jsem byla přijata na Pedagogickou fakultu v Ústí n/Labem (obor výtvarná výchova, německý jazyk),
ale po smrti otce mi finanční situace rodiny nedovolila pokračovat ve studiu. Proto jsem začala pracovat na ZDŠ
v Pernštejně jako učitelka a později jako vychovatelka ve školní družině. Práce s dětmi se mi hned od počátku líbila. Snažila jsem se o zvýšení kvalifikace, a tak jsem po roční praxi začala dálkově studovat na Pedagogické škole
v Karlových Varech, kterou jsem po třech letech zdárně dokončila. Při své pedagogické činnosti jsem později absolvovala i několik dlouhodobých kurzů (keramický, zdravotnický) a hudební lidovou konzervatoř v Praze, obor choreografie  a folkloristika.V roce 1971 jsem se provdala za Antonína Plicku a přestěhovala se za ním do Ledčic. Můj muž je technik a pracuje jako vedoucí výzkumného pracoviště v Hoříně, pobočky Výzkumného ústavu meliorací
a ochrany půd Praha. V únoru 1972 se nám narodil syn Antonín, který je dnes už dospělý. Po studiích a třech letech praxe založil vlastní firmu ANATONY, která zpracovává počítačová data a připravuje knihy pro tisk. Oženil se v roce 1998 s Annou Dvorščíkovou, bankovní úřednicí. Dcera Veronika se narodila v květnu 1975, a po absolutoriu Umělecké školy Václava Kollera v Praze, je na volné noze. Zabývá se volnou malbou, reklamní a propagační tvorbou, ale též textilní výtvarnou technikou – paličkováním. Provdala se v roce 1999 za MuDr. Michala Kubáče.
            Od roku 1971- 1993 jsem pracovala ve školní družině při Základní škole G. Kapálka v Kralupech jako vedoucí vychovatelka. V roce 1993 jsem na vlastní žádost byla přeřazena do školy v mém bydlišti v Ledčicích. Moje práce
je i mým koníčkem. Protože mám velikou zálibu ve výtvarném umění, historii, literatuře a o své zkušenosti jsem
se chtěla podělit, napsala jsem knihu o estetické výchově, která získala na Uherskohradských dnech J.A. Komenského 1.cenu a zlatou plaketu. Snažím se též o publikační činnost v odborném i regionální, tisku. Věřím, že mi tato zkušenost pomůže v nelehké, odpovědné a velmi zavazující práci kronikáře, kterou chci vykonávat podle svého nejlepšího vědomí
a svědomí.    
                                                                                                     Ivana Plicková
                     

            10.1999 Jsem byla jmenována kronikářkou obce Ledčice a přede mnou je dnes nelehký úkol, zapsat jak vesnice v roce 1999 žila. Každý zápis o nějakém období života, ať člověka či obce by měl v úvodu popsat jeho začátek. Pro Ledčice
to v tomto případě určitě byly komunální volby uskutečněné 13. a 14. listopadu 1998. Byly to již třetí volby od takzvané sametové revoluce (1989), kdy si správu veřejných věcí prostřednictvím svobodně zvolených členů obecního zastupitelstva řídí samotní ledčičtí občané.Obec má dnes samostatné postavení právnické osoby s vlastním majetkem, s vlastní odpovědností, ale i rozhodováním. Má zákonem stanovenou působnost v zajišťování úkolů státní správy.
Už tedy za ledčické občany nerozhodují úředníci na Mělnicku nebo v Praze.

Z kandidátů

            Kteří ve volbách uspěli, byli jmenováni, posle výsledků sečtení hlasů, následující zastupitelé:
Budka Radek, narozen 25.1.1968, technik, Ledčice č.22
Jansová Jana, narozena 5.2.1948, vedoucí Š J, Ledčice č. 205
Kořínek Zdeněk, narozen 8.1.1963, zedník, Ledčice č. 154
Kučera Milan, narozen 4.7.1954, soukromý podnikatel, Ledčice č 73
Michovská Jiřina, narozena 6.11.1957, admin. Pracovnice, Ledčice č 113
Miller Josef, narozen 14.12.1946, pilot, Ledčice č 202
Petráková Stanislava, narozena 6.11.1951,úřednice, Ledčice č 123
Plicková Ivanka, narozena 5.8.1948, učitelka, Ledčice č 90
Říhová Jana, narozena 19.10.1959, zdravotní sestra, Ledčice č 212
Salač Antonín, narozen 5.10.1957, soukromí podnikatel,Ledčice č 37
Sirový Aleš, narozen 15.7.1959, státní zaměstnanec, Ledčice č 159
Vejmoláková Bohumila, narozena 5.6.1951, referentka, Ledčice č 158
Veverka Zdeněk, narozen 13.9.1966, řidič, Ledčice č 46
Vysoká Miluše, narozena 18.8.1953, kadeřnice, Ledčice č 221
Zemanová Marie, narozena 7.5.1965, laborantka, Ledčice č 9

Nezávisle šli do voleb s následujícím volebním programem:
1) Dokončení vodovodu
2) Přípravné práce pro plynofikaci obce (projekt, stavební povolení)
3) Rekonstrukce veřejného osvětlení
4) Dobudování místních komunikací, dokončení zdi kolem kostelního hřbitova
5) Dokončení rybníka na ladech
6) Zpracování územního plánu na základě urbanistické studie obce
7) Rozvíjet kulturní dění v obci
8) Dopravní značení v obci

Na prvním zasedání nově zvoleného zastupitelstva
               Konaném 26.11.1998, byla starostkou obce jmenována paní Jiřina Michovská. Stala se tak první ženou v čele Ledčic v celé jejich dlouhé historii. Do rady byly zvoleni:
Milan Kučera – místostarosta
Antonín Salač – předseda stavební komise
Bohumila Vejmoláková – předsedkyně finanční komise
Ivanka Plicková – předsedkyně školní, kulturní a sociální komise
Činnost a pracovní výsledky svých demokraticky zvolených zástupců budou občané hodnotit až za několik let. Co nového však přineslo naší vesnici prvních 14 měsíců práce nových zastupitelů a Událostmi Ledčice v této době žili, můžeme shrnout už dnes.

Identifikační údaje o obci:
Obec : Ledčice
Okres : Mělník
Matriční úřad : Veltrusy
Stavební úřad : Mělník
Pověřený obecní úřad : Kralupy n/Vltavou
Číslo katastrálního úřadu: ZÚJ 534978 ( ZJS 079693)
Výměra katastru: 1097 ha
Současně zastavěné území : 52,6 ha
Nadmořská výška : 215-269 metrů nad mořem
Průměrné srážky za rok : 550 – 700 mm
Průměrná teplota : 8,1˚C
Podnebí : teplé, mírně vlhké

Počasí:


             Od nepaměti lidé v Ledčicích, stejně jako  jinde, sledovali počasí podle zabarvení západu slunce, podle toho jestli pes žere trávu, jak vysoko létají vlaštovky, jak je pobolívala kolena, byla-li dobře vidět kaplička na Řípu, či zda leží nedaleké české středohoří v mlžném oparu, dokázali předpokládat zda bude v nejbližších dnech hezky, či vezmeme-li
si pro jistotu deštník. Nebyly to neomylné způsoby předpovědi, ale tradují se tady dodnes. A někdy dokonce i vycházejí!

Ledčický bioregion


             Celý leží v teplé oblasti. Typické je zde tedy teplé, suché podnebí dlouhodobými pozorováními „zprůměrňování“ teplotami mezi 8-9˚C a srážkami mezi 550-700 mm. Území je vystaveno výraznému, převážně západnímu proudění vzduchu přibližně 20 dnů v roce. Tolik statistika, ale jaká byla skutečnost během roku 1999? V měsíci lednu bylo nezvykle teplé, téměř jarní počasí bez sněhu. Teploty prvních tří dnů se pohybovaly kolem -1˚C, ale do konce první dekády se vyšplhaly (na příklad 5.1) až na 13˚C. Maličko sněhu napadlo 11-13.1, ale ten brzy roztál, neboť denní teploty byly stále poměrně vysoké ( 3-6˚C). Což trvalo až do 7. února. 8. února byly už ranní teploty zimní: -7˚C. Nejnižší teplotu měla středa 10.2. ráno. Rtuť teploměru klesla na nezvyklých -16˚C. Zimní počasí s minimálními sněhovými srážkami
se udrželo jen 4 dny, a pak už zase ve dne bylo kolem 5˚C. takže ledčické děti si své prázdninové radosti (15-21.2) užívali jízdou na kole a fotbalem místo sáňkováním. Poslední únorový den bylo dokonce 13˚C! Měsíc březen se hned
od svého počátku ohlásil skutečně jarními teplotami. První dekádní průměr teploty vzduchu byl 6˚C, srážek bylo opět jen maloučko. Druhou a třetí dekádu ani nekáplo, takže zemědělci a zahrádkáři na sucho lamentovali. Celý měsíc bylo polojasné a suché počasí.Také v první dekádě měsíce dubna úhrn srážek mizivý: 1,6 mm. Průměrné teploty se po celý měsíc pohybovala kolem 11˚C. Nejteplejším dnem byla sobota 3.4 s naměřenými 22˚C. Teplota 21˚C byla 6.4., 23.4., 24.4., 29.4. a 30.4.
             Ani květen se co se týče srážek neumoudřil. Za celý měsíc pršelo jen 6 x vlažička. Teplota ovzduší se koncem měsíce pohybovala na letních hodnotách (např. 30.května  32˚C). Celá poslední dekáda se teplotně udržovala od 21˚C do 29˚C. A to se říká „ studený máj, ve stodole ráj“! Dokonce ani Pankrác se Servácem a Bonifácem letos nefungovali.
V červnu už to bylo se srážkami lepší, i když pro pole a zahrady nedostačující. Z třiceti dnů měsíce zažilo  trochu deště jen jedenáct. Nejvíce napršelo 2. a 13.června: 10 mm. Na Medarda „namžil“ 1 mm srážek. Teploty vzduchu  byly opět poměrně vysoké- mezi 19-28˚C. Nejchladnější byla sobota 12.6., kdy teploměr ukázal – pouze - 14˚C. Červenec vláhový deficit nevyrovnal. Pěkně napršelo jen 6.7.:28 mm srážek. Pak do konce měsíce pršelo jen pětkrát, ale jenom
po necelých 6 mm srážek. Teploty byly opravdu vysoké: 4.a 5. 7. dokonce 35˚C. Tato tropická vedra byla opravdu nepříjemná. Slunečných dnů bylo v měsíci 29! Tohle prý pamětníci dlouho nepamatují. Také srpen si udržel vysoké teploty. Denní neklesly pod 20˚C, většinu dní se pohybovaly kolem 25˚C. 4.,6. a 8.srpna bylo 30˚C. Nejchladnější den byl poslední den letních prázdnin, kdy denní teploty milosrdně klesly na 19˚C. A zase bylo sucho a sucho. Prvních patnáct dnů ne-spadla ani kapička.. 16. 8 :15 mm, 18. 8.: 4 mm, 22. 8. :1 mm.Září: Všichni už se těšili, že vše napraví
„ Babí“ léto, čili indiánské léto, ale trošku zapršelo až 19. září : 18 mm. Poslední čtyři dny září už to bylo lepší: 16 mm,
2 mm, 8 mm a 5 mm. Teploty prvních 14 zářijových dnů byly ještě vysoké ( od 9. do 15. září : 29˚C ), ale koncem měsíce teploty klesly na 16˚C. Měsíc říjen byl také poměrně teplý. Denní teploty vystupovali na 10-15˚C, nejtepleji bylo na státní svátek 28. října :19˚C. nejchladněji pak bylo 21.10.: 8˚C. V průběhu celého měsíce pršelo jen sedmkrát, nejvíce pak
3. 10.: 7 mm.Listopad byl nadmíru suchý. Celkový měsíční úhrn činil 24 mm. Teplo. Od 3 do 10˚C, 2. listopadu dokonce 15 ˚C. Na nulu klesá denní teplota jen 20. a 30. listopadu. 12.prosince bylo trochu sněhového poprašku, ten však brzy roztál. To se opakovalo těsně před Vánočními svátky, ale stromeček už jsme opět slavili na blátě. Měsíční úhrn srážek byl: 37 mm. Teploty ve dne se udržovali poměrně vysoko. 13. prosince vystoupily na 12˚C, ale klesly i pod nulu,
a to 22.-25.12. (-6˚C, -3˚C,-3˚C,-4˚C). Moční teploty klesly až na - 7˚C.(22. prosince).

Důsledky sucha:

            Shrneme-li průběh počasí v roce 1999, musíme konstatovat, že jsme prožili mimořádně suchý a teplý rok, který sebou díky tomu nepřinesl příliš velkou úrodu. Nebylo téměř žádné ovoce, výnosy hospodářských rostlin nebyly také vysoké. Jen brambor, kupodivu, bylo dost a řádně velikých.

Chřipková epidemie:

            Teplá zima zapříčinila i zvýšenou nemocnost obyvatelstva. Chřipka, která na „navštěvuje“ evropský kontinent
se železnou pravidelností, letos udeřila s neobvyklou silou. Celá Evropa kýchala, kašlala posmrkávala. Stav epidemie byl vyhlášen v mnoha zemích. Ve Francii například viróza postihla téměř tři miliony lidí. Také u nás čekárny před ordinacemi praskaly ve švech. Onemocnělo čtvrt milionu obyvatel ČR.  Z plného zdraví se teplota najedou vyšplhala velmi vysoko, bolely klouby, člověk byl unavený a malátný. V několika případech končila chřipka i smrtí, pokud ji dostali lidé s oslabenou imunitou či nějakou závažnou chorobou. Stoprocentní recept na ochranu před chřipkou podle lékařů neexistuje. Doporučují očkování, ovoce, zeleninu, preventivní otužování.V době chřipkové epidemie byly zakázány návštěvy v podřipské nemocnici v Roudnici n/ Labem. V Ledčické škole onemocněla víc než polovina dětí. Už to dokonce vypadalo na chřipkové prázdniny. Několik škol v okolí bylo uzavřeno. Nakonec vše dobře dopadlo. Vlna chřipek zhruba po třech týdnech ustoupila.

Demografie

            Ledčice jsou obcí střední velikosti. Žije zde 580 obyvatel, jejíž věkový průměr je 35,9 roků. Nejvyšší počet ledčických občanů byl zaznamenán na počátku dvacátého století. Před I. Světovou válkou, v roce 1910, zde žílo 1053 lidí, v roce 1921 pak 1008. Velký úbytek obyvatel byl zaznamenán v 50. letech  to zde klesl  počet na pouhých 653. Statistika po dalších dvacet let až do dneška uvádí, že v Ledčicích  žije kolem 600 obyvatel! Tedy asi tolik, jako v roce 1850. Obec
v tomto směru stagnuje zatím s minimálním  přírůstkem obyvatel. Kupodivu se jejich složení spíše omlazuje. Mírná
je přímka před produktivního obyvatelstva nad produktivním. Demografický ukazatel je v Ledčicích maličko lepší
než v celém okrese Mělník. Tato situace skýtá naději na udržení, ne-li malé zvýšení počtu obyvatel obce přirozeným růstem. A to se vzhledem k výhodné poloze obce vůči hlavním dopravním tahům a brzkému otevření dalšího úseku dálnice D8, očekává mírný přírůstek obyvatel imigrací. K poznání věkového složení obyvatel obce poslouží následující přehled tzv. Strom života (krok-5let)  

Věk                 M          Ž                Věk                  M                  Ž
 0                   18         11                50                 19                16
 5                   19         15                55                 16                18
10                  11         20                60                 13                12
15                  14         26                65                 10                17
20                  27         36                70                   9                13
25                  31         15                75                   8                  9
30                  21         19                80                   3                  6
35                  17         13                85                   0                  2
40                  20         20                90                   0                  1
45                  25         23                95                   0                  0


Celkem mužů :              281
Cekem žen :                  292
Celkem obyvatel :         573

Narození:

              Máme radost, že přes nízkou porodnost v celém našem státě se v roce 1999 se naše obec rozrostla o osm malých občánků. Jejich vmíšení mezi ledčické obyvatele se uskutečnilo 6. 7 a 5.12.1999. Byli to:
Jaroslav Šebesta             narozen    24. 2 1999
Tereza Schořová             narozena   10. 3.1999
Michal Černý                  narozen       24. 5.1999
Nikola Keftnerová            narozena  29. 6.1999
Radek Zahorjan               narozen       5. 9.1999
Dominik Jansa                narozen    10.10.1999
Kristýna Hofmanová        narozena   8.11.1999
Nikola Polmová               narozena  20.12.1999

Úmrtí 

            Bývá vždy smutné, když se naše obec musí navždy rozloučit s některými svými občany. V roce 1999 nás opustili pánové.
Jiří Král   
zemřel 4.1.1999 – na zhoubný  novotran C19 ve věku 73 let
Josef Lipš 
zemřel 7.12.1999 – na onemocnění ledvin ve věku 71 let
            Čest jejich památce

Svatby:

              Na společnou cestu životem se vydalo osm  nových novomanželských párů:
10. 6. 1999      Bušil a Hrnčířová
12. 6. 1999      MuDr. Kubač a Plicková
28. 6. 1999      Sypecký a Králová
  1. 7. 1999      Polma a Králová
18. 8. 1999      Ohem a Sisáková
 9.  9. 1999      Tvorik a Budilová
 1.10. 1999      Hrstka a Nezenová
20. 9. 1999      Dvořák a Došková

Rozvody:

          Šest manželských párů se rozvedlo:
15.  6. 1999     Knorovi
 7.   9. 1999     Soldánovi
13.  8. 1999     Bížovi
 9.   9. 1999     Bušilovi
  9.   9. 1999     Skokanovi
 9.   9. 1999     Jarůškovi

Pohyb obyvatelstva-přistěhovaní :

            Do Ledčic se přistěhovalo jedenáct nových obyvatel, věříme že se jim bude na venkově líbit, neboť jde většinou
o lidi z měst:

Byli to:
Vladimír a Filip Vobořilovi           -     Praha 8
Jiří Nekolmý                                  -     Praha 10
Petr Leták                                      -     Praha 4
Miroslav Král                                 -     Roudnice nad Labem
Vlastimil Postránecký                 -     Ústí nad Labem
Martina Slámová                         -      Praha  6
David Záruba                               -      Řečkovice
Iva Škarohlídová                          -     Kralupy nad Vltavou
František Rous                            -     Straškov
Vlasta Stulíková                           -     Sázená

Odstěhovaní: 

            V roce 1999 se z Ledčic odstěhovalo pět rodin: Hančlovi, Rohanovi, Grůllovi, Hrazdírovi a Novákovi. Dále pak paní Alena Hrstková, Božena Čonková, Jarmila Hinkeová, Jana Skokanová, Marie Jiránková, Jindra Holubová. Celkem 25 lidí, z toho 7 dětí.

Uvěznění:

             Za své přečiny  proti zákonům České republiky pykají ve vězení: Radek Staňek, Josef Hudeček a Petr Horáček.

Domov odpočinku:

             V domově odpočinku ve stáří provozované Diakonii Českobratrské církve evangelické v Krabčicích  žijí pan Koucký (z čp.3) a paní Klementová Růžena (z čp. 225).

LDN

            V léčebně pro dlouhodobě nemocné v Roudnici n/L se starají o paní Růženu Klementovou (z čp. 193), paní Boženu Srbovou (z čp. 111) a pana Václava Černého (z čp. 222)

Zlaté svatby:

            Tři manželské páry oslavili svou zlatou svatbu, 50 let společného života.

Byly to:
Manželé Lipšovi, z č. 203
Manželé Královi, z č. 167
Manželé Bubeníčkovi, z č. 208

Nejstarší občanka:

             Nejstarší občankou je paní Božena Šimralová z č. 122, narozená  12. 12. 1907, která se svého požehnaného věku 92 let dožila ve zdraví a svěžesti.

Vzdělanost obyvatelstva:

              Sociální rozvrstvení obyvatelstva je následující:
Základní vzdělání má 349 obyvatel L.
Středoškolské vzdělání má 66 obyvatel L.
Vysokoškolské vzdělání má 6 obyvatel

Nezaměstnanost :

               Nezaměstnaných v roce 1999 v L. nebylo mnoho, ale dá se předpokládat, že jejich počet vzhledem ke vzrůstající celkové nezaměstnanosti ve státě, se bude zvyšovat.

Národnost:

               V Ledčicích výrazně převažují obyvatelé české národnosti. Těch tu žije 555, 12 lidí se hlásí ke slovenské národnosti, 3 k moravské, 2 maďarskou a 1 německou národnost.

Náboženské vyznání:

               Počet obyvatel s náboženským vyznáním převyšuje celo okresní průměr. K římsko-katolickému vyznání se hlásí 232 obyvatel, k evangelickému 22, k husitskému 2. Bez vyznání je 195 a u 116 není zjištěno.

Politická příslušnost:

           V obci aktivně nepracuje žádná politická strana. Politická příslušnost není totiž asi hlavní  a určující ve vztahu obyvatel ke své obci. Podstatné je, že tu žijí lidé, z nichž mnozí jsou ochotni udělat něco pro druhé.V tom případě
si zaslouží ocenění, ať to přesvědčení vede tam či onam. Jedině tudy může směřovat cesta života na vesnici. Žije
se tu jinak než ve městě. Téměř apoliticky. Není tu také anonymita. Každý ví o každém vše. Samozřejmě že se tu občas objeví sousedské řenivost, ale tak tomu bylo vždy.

Rozvoj venkova:

               Velmi důležitým prvkem rozvoje venkova je i zajištění odpovídajícího bydlení pro mladé lidi. Ti jsou pro život každé vesnice, ale dnes i každého města, velmi důležití. Naší obci se nabízí velmi reálná a zajímavá výstavba domů
o 6 až 8 bytech, z nichž každý by měl rozlohu cca 76 m2. Program je založen na kanadsko-české spolupráci. Podmínkou účasti zájemců na této akci je finanční spoluúčast ve formě předplaceného nájemného ve výši 200-250 000 Kč.Projekt by také částečně hradila obec a ministerstvo pro místní rozvoj nenávratnou dotací. Celkové náklady na každý bytový dům (L. uvažují minimálně o dvou) představují minimálně 6,5 milionu Kč, i když jeho hodnota je o 100% vyšší. Je to jedna
z cest, jak pomoci mladým k příjemnému bydlení a obci k nárůstu obyvatelstva.

Vybavenost obce:

               V Ledčicích je úřadovna Obecního úřadu, katolický a evangelický kostel, základní a mateřská škola ve společné budově, knihovna, nově otevřený sběrný dvůr, vodojem na vodovod, který je právě ve výstavbě, pošta, sklad CO, koloniál paní Chmelové, smíšené zboží u Bärtlů, Krušovická hospoda, motorest na Cikánce, moštárna, katolický a evangelický hřbitov.

Sportoviště:

              Na západním okraji obce je fotbalové hřiště se šatnami, které se ale výstavbou dálnice dostane do nepříznivé polohy. Proto obecní zastupitelstvo uvažuje o vybudování nového sportovního areálu na skalce. V roce 1999 se nedařilo vyřešit majetkoprávní vztahy ohledně využívaného pozemku V Ledčicích. jsou i další sportovní plochy: volejbalové hříště za humny, krásné školní hříště s plastovým povrchem, veřejně přístupné. Východně od obce je zřízeno v bývalé Pavlíčkovi zahradě kinologické cvičiště. Do jihozápadní části lednického katastru, zasahuje i část spor-tovního letiště Sázená.

Služby:

              Občané Ledčic mohou využívat služeb, které poskytují místní soukromí podnikatelé. Zajistí opravu, dokonce
i nalakování auta,  vyrobí nábytek, vytisknou svatební oznámení, odvezou materiál a podobně.

Cvičení a masáže:

               Od února 1999 bylo pro ledčické občany zavedeno zdravotní cvičení pod vedením rehabilitační sestry, paní Svobodové z Roudnice. Po každém cvičení si zájemci mohli nechat provést masáž.

Pedikůra:

              Kromě toho od září 1999 bylo možné každé první pondělí v měsíci přijít na pedikůru, kterou odborně vykonávala paní Lenka Vovsová, rozená Štechrová (pochází z čp. 212).

Kopírování, ověřování podpisů:

               Další úlevou pro občany naší obce je to, že nemusí nakupovat propanbutanové lahve mimo obec. Prodej plynu
je zajištěn přímo na OÚ. Tato služba je hojně využívána a lidé si pochvalují, že bombu  pořídí dokonce levněji než
v některých městských prodejnách. Občané si mohou také nechat nakopírovat potřebné dokumenty. Tuto službu jim
za malý poplatek poskytne pracovnice OÚ, paní Eva Kučerová. Také kvůli ověřování podpisů se už nemusí jezdit
do města.

Rybářské povolenky:

              Zájemcům z řad dětí i dospělých vydává obecní úřad i povolení k chytání ryb ve vodních nádržích v katastru obce. Dětská povolenka stojí 20 Kč, pro dospělé 100 Kč ročně. Úlovek musí být zaznamenáván. Je nutno též dodržovat povolené míry ryb stejně tak jako  umožňují denní úlovek.

Stavební povolení:

              Obecní úřad  vyřizuje za své obyvatele různé papíry, včetně stavebního povolení připojení na právě budovaný vodovodní řád. Lidé tak nemusí běhat po úřadech, ušetří čas, nervy i peníze za dopravu. Zarážející a málo pochopitelná  je liknavost některých lidí, kterým trvá velmi dlouho, než si na obci vyzvednou potřebné formuláře zaplatí správní poplatky.

Ledčické novinky:

               Poměrně vřele přijatou službou pro obyvatele L. je i vydávání Ledčických  novinek, které se snaží být obrazem života obce.Jejich první číslo vyšlo 8. 1. 1999 a od ledna příštího roku se stanou pravidelným čtvrtletníkem. Jsou zaregistrovány pod číslem  320600199 na referátu kultury na Mělníku.

Pracovní příležitosti:

             Po roce 1991 základní změny ve struktuře hospodářství v naší zemi znamenaly pokles pracovních příležitostí především v zemědělství, ale také v průmyslu.

Vltavská zemědělská a.s. :

             Většinu zemědělských pozemků v katastru Ledčic užívá Vltavská zemědělská akciová společnost s.r.o. Nová Ves. Obhospodařuje restituční pozemky vydané původním majitelům (či jejich potomkům) do opětovného vlastnictví Zákonem o půdě. V této akciové společnosti dnes pracuje pouze 13 místních občanů. Není se co divit, protože Vltavská zemědělská má stále větší hospodářské potíže. Dokonce dluží svým zaměstnancům mzdy. Nejen rostlinná,
ale i živočišná výroba je oproti své původní kapacitě značně omezena. Byl například zrušen dříve velmi rozsáhlý chov prasat. V neudržovaném zemědělském objektu, stojícím v jižní části obce, jsou dnes chována pouze telata, jalovice
a dojnice. Přesto i při současném počtu chovných kusů dobytka je přilehlá obytná část zástavby značně obtěžována zápachem. Družstvo je v útlumu. Větší rozvoj zemědělství se v nejbližších letech neočekává.  A to bývaly Ledčice zemědělskou obcí!!

Soukromí zemědělci:

             Kromě akciové společnosti v zemědělství podnikají čtyři soukromě hospodařící rolníci: pánové Kulka, Plicka, Postránecký a Verner. Zdá se že jsou vcelku úspěšní a vykazují dobré vý-sledky bez velké ztrátovosti.

Průmyslová výroba v obci:

             Západně od obce za silnicí I.třídy na Teplice je umístěnapískovna podniku Kámen Zbraslav, provozovna Ledčice. Dobývací prostor zabýrá zhruba 120 ha, z něhož je v současné době do-tčena asi polovina této výměry. Provoz
se předpokládá ještě nejméně 20 let.Pracuje zde jediná L. občanka paní Jana Uhrová.

Sekret:

             Ve vytěženém prostoru je umístěn areál podniku Sekret- výroba maltových směsí, který byl slavnostně otevřen 19.5.1999. Ředitelem podniku je ing. Kareš. V Sekretu svou pracovní příležitost našli 3  místní občané. O výstavbě dalšího podniku v těchto místech výrobě plynosilikátových  tvárnic  se do budoucna rozšiřuje.

Vyjíždění za prací:

              Za prací mnozí ekonomicky aktivní obyvatelé L. denně vyjíždějí do Nelahozevsi (UNILE-VER PTZ) , Kralup
nad Vltavou (KAUČUK), Odolená Voda (AERO), Roudnice nad Labem (ROSS, MEWA), ale také na Mělník, do Prahy
i do dalších míst.Několik dalších pracovních příležitostí, velmi skromných, je též  přímo v Ledčicích (např. v motorestu,
v truhlárně apod.). V místní škole pracuje 6 místních žen, na obecním úřadu 7 lidí z toho 3 na veřejně prospěšných pracích. Ale působí tu i řada soukromých podnikatelů:
- Alois Honc: výroba, instalace a opravy telekomunikačních zařízení
- Antonín Plicka: zpracování dat na počítači, příprava knih pro tisk
- Antonín Salač: výroba, instalace a opravy elektrických strojů
- Blanka Jarošová: hostinská činnost
- Bohuslav Mikš: kynologické služby.
- Iva Škarohlídová: kynologické služby
- Eva Chmelová: prodej
- Jaroslav Kaňka: zámečnictví
- Jiří Došek: zednictví
- Jiří Kříček: provádění staveb včetně jejich změn
- Jiří Hušek: koupě a prodej zboží
- Jiří Křtěn: malířské a lakýrnické práce
- Josef Fric: Software
- Josef Kovář: opravy karosérii, nákup a prodej ojetých vozidel
- Josef Petrák:vodo-instalatérství, topenářství
- Kamila Vejmoláková: mimoškolní výuka cizích jazyků
- Karel Bártl: nákup a prodej zboží
- Karel Nešpor: zednictví
- Ladislav Michovský: silniční motorová nákladní doprava
- Marcela Frůhalfová: nákup a prodej zboží
- Michal Holý: nakládání s kaly ze septiků a žump
- Milan Černý: zemní práce, opravy karosérii
- Milan Kučera: obchodní činnost
- Milan Urban: příprava aut na lakování
- Miloslav Tůma: kreslířské práce
- Miloslav Uher: opravy motorových vozidel
- Miroslav Kačaba: zednictví
- Stanislav Klement: hostinská činnost
- Tomáš Šourek: opravy motorových vozidel TOM
- Václav Hýbl: vývoj, opravy, prodej… zbraní
- Václav Sypecký: zednictví
- Veronika Kubáčová:reklamní a propagační tvorba, svobodná tvorba
- Vladimír Maťák: truhlářství
- Vladimír Uher: zednictví, výroba cementového zboží
- Vlastimil Postránecký: truhlářství, zařizování interiérů, POST DESIGN
- Vlastimil Voves: pokrývačství
- Zdeněk Kořínek: zednictví
- Zdeňka Šatalíková: prodej – sklo, textil, cigarety
- Jiří Hančl: opravy motorových vozidel
- Jiří Plucnar: vodo-instalatérství
- Dana Holubová: řeznictví, uzenářství
- Jiří Švehla: hostinská činnost
- Gabriela Kovářová: holičství a kadeřnictví
- Miroslav Fouček: zámečnictví
- Karel Král: tesařství

Životní prostředí:

             Území L. patří k nejstarším sídelním oblastem u nás. Osídlení je zde velmi staré, souvislé od neolitu. Bio-region byl již v prehistorické době odlesněn na většině, takže rozloha stromoví je tu dnes omezená. Původní lesní porosty jsou nahrazeny pouze akátinami, hory a na jihu pak duby a buky v minimálním množství. Také louky jsou tu ojedinělé, převládají pole. Přesto se obec na jaře krásně zelená. Podél silnice od cikánky rostou ovocné dřeviny, blíže k návsi pak vzrostlé břízy. Kolem rybníka Dunďáku stojí krásné smuteční vrby, u kostela svatého Václava pak kaštany a lípy. Dvě lípy rostou také na hřišti školy společně se čtyřmi topoly. Skupinka topolů se také vypíná v parčíku za truhlárnou. Vegetační doprovod je úplný též kolem komu-nikace z návsi na lada. Tam rostou břízy, ale i jehličnany a jeřabiny. Polní cesty jsou lemovány jen tu a tam křovinami, nebo vegetaci úplně postrádají. Zelené a plné vzrostlých stromů jsou i „ostrůvky“ obou hřbitovů - evangelického i katolického.

Vodní plochy:

               Přímo uprostřed obce jsou dva rybníky- Dunďák a Srbák. Další rybníček je ještě na Ladech a jeden
„Pod uličkou“ při komunikaci na Černouček. Vodní plochy dodávají Ledčicím na půvabu a malebnosti. Slouží i jako požární nádrže.

Dálnice D8:

              Na kvalitu životního prostředí bude bezprostředně mít vliv výstavba a provoz dálnice D8, která bude procházet západně od zastavěného území obce. Tato tepna se stane součástí mezinárodního tahu E 55 ( Praha- hranice
s Německem). V rámci její výstavby v L. dojde k osázení vybraných částí vlastního tělesa dálnice, dále pak přilehlých úseků křížících komunikace i k náhradním výsadbám zeleně za vegetaci zničenou výstavbou dálnice.Budou obnoveny
a podstatně rozšířeny lesní porosty

Znečišťovatelé ovzduší:

              Z důvodu ochrany obce před hlukem , ale též prašností, stavby silnic a železnic, vybudují dvě protihlukové stěny. V blízkosti L. leží i tři největší znečišťovatelé ovzduší ve středohoří: elektrárna Mělník, Kaučuk Kralupy a Spolana Neratovice. Jejich vliv je patrný především na zvýšené prašnosti: v letních měsících bývá velmi silně cítit i papírna
ve Štětí.

Problematické budovy:

              Typickým jevem, nejen pro L., jsou málo udržované nepoužívané hospodářské objekty, někdy celé dvory, které chátrají a svým vzhledem narušují jinak malebné kouty obce. Ve vesnici je i několik ryze demoličních objektů nebo dokonce ruin. Zcela nevhodné, nehygienické a neestetické je umístění řadových chlívků v blízkosti centra obce,
u „bytovek“. Pěkná není ani budova koloniálu paní Chmelové, dříve obchod jednoty, která stojí v samém středu návsi  
a svým architektonickým  pojetím se sem vůbec nehodí. Ostatně stavba tohoto typu by se asi nehodila nikde a nikam. Některé plochy za obcí, nebo dokonce v obci, jsou nevhodně využívány (například jako soukromé skládky) a jsou tak závadné nejen hygienicky.

Povrchová kanalizace:

             Velkým problémem naší obce, léta a léta tolerovaným a neřešeným je povrchní kanalizace. Namísto,
aby se postupně zvyšoval počet domovních odpadních jímek  a tím si občané vylepšovali své životní prostředí, začíná být neutěšená situace s vypouštěním odpadních vod na veřejná prostranství a do vodotečí. Mnohá místa L. (například před číslem 102) pak připomínají stoku – semeniště nemocí a životní prostor nepříjemného hmyzu a živočichů, v létě ještě
ke všemu zdroj příšerného zápachu. Není zrovna lehké doba a někdo má možná hlouběji do kapsy. Obecní úřad je však schopen  a ochoten poskytnout zájemcům o stavbu septiku  výhodnou finanční půjčku. Zastupitelstvo tento problém nechce hodit za hlavu. Třebaže finance na kanalizaci (40-50 milionů) nemá, chce být připraveno – co kdyby? Proto zadalo odborné firmě (VKM, ing. Čermáková) vypracování připraveného projektu s pověřením možného umístění čističky vod. Kanalizace bude též zanesena do připravovaného územního plánu.

Plakáty:

            Dalším nešvarem je poslední dobou to, že obec je čas od času zaplavována nehezkými plakáty signálních barev, které nabízejí levné zboží, především koberce. Po takovém nájezdu lepičů, bývají plakáty všude a vesnici přímo hyzdí.
Ti, co je vylepují postrádají pochopitelně potřebná povolení. Zajímavé je i to, že nikdy nejsou přistiženi.

Krádeže:

             Přibývá také krádeží veřejné zeleně. Nejen, že na jaře přes noc zmizelo několik právě vysázených keříků v parčíku před koloniálem, ale v noci ze 7. na 8. listopadu 1999 byla zcizena desítka vzrostlých tůjí ze školní zahrady. Ztrácejí
se výpěstky v zahradách. Dokonce se kamsi poděl i malý žebřiňáček včetně květin, kterými byl osázen a jenž stál
za téměř dvoumetrovým plotem u Mrzenů č.152. Zmizel i stavební materiál uskladněný za hřbitovní zdí, který měl posloužit při opravě kostela. Za bílého dne zmizela maringotka, která sloužila jako ubytovna stavebnímu dělníkům Českomoravské stavební společnosti. Policie ji našla v soukromé zahradě až někde za Terezínem. Nenahraditelná škoda vznikla právě opravenému kostelu sv. Václava. V noci 25.11.1999 tam neznámému zloději padla za oběť socha anděla Spravedlnosti, držící v ruce váhy, která byla osazena na kazatelně. Zloděje pravděpodobně cosi vyrušilo, neboť
tu zanechal dlouhý rozkládací kovový žebřík i náčiní. Vše měl připraveno u krásného reliéfu Panenky Marie s Ježíškem, který zdobí dřevěný rokokový rám obrazu českého patrona sv. Václava.V tomto čase stejně zaplakalo několik dalších kostelů v okolí. Kdo a kdy těmto nájezdům na svatostánky zabrání?

Vandalismus:

              Rozum zůstává stát i nad projevy vandalství a neúcty k obecnímu majetku, tedy společnému majetku nás všech. Koncem října téměř vyhořela vývěsní skříňka u autobusové zastávky přímo na návsi. A nikdo pochopitelně nic neviděl.Naše obec je pěkná, vzhledá a dokonce i čistá. Mělo by být přáním každého z nás, aby tomu tak bylo napořád.
A měli bychom si to patřičně ohlídat.

Černé skládky:

              Dlouhé roky byly problémem černé skldky. Hromady harampádí a odpadků bylo možné najít na několika místech v okolí.Snad nejhorší situace byla na „safari“ a u „Mařenky“! Tyto pomníky lidské lhostejnosti rostly jako houby po dešti. Nikdy se nepodařilo nikoho dopadnout a podle zásluhy potrestat. Obecní zastupitelstvo se v tomto roce rozhodlo nekompromisně tuto problematiku řešit a tvrdě požadovat zaplacení poplatku na likvidaci komunálního odpadu. Ten ročně činí podle Obecně závazné vyhlášky 250 Kč pro každého dospělého obyvatele, 150 Kč pro dítě a 500 Kč pro vlastníka rekreační nemovitosti. To byl první krok, který se mnoha lidem nelíbil a především u chalupářů vyvolal nevoli.Třebaže šlo o nepopulární opatření, křiklounům se tak, jako v minulých letech, neustoupilo. Dlužná částka s nimi byla projednána před přestupkovou komisí a následně také vymáhána. Pro platbu poplatku přitom není určující, kolik kdo vyprodukuje odpadu. Směrodatné je, že v obci žijí, nebo se zde rekreují. Obec na své náklady za pomoci Stavby silnic a železnic nepořádek ve svém okolí uklidila. Rekultivované tak přestaly být rizikem pro životní prostředí a nehyzdí už katastr obce.

Sběrný dvůr:

              Kromě toho se podařilo zřídit v L. už dlouho slibovaný sběrný dvůr. Byl otevřen 25.9.1999 a každé pondělí
od 14. do 17. hodin a v sobotu od 8. do 11. hodin sem mohou ledčičtí zcela zdarma nosit vše, co už doma nepotřebují – staré televizory, lednice, koberce, šatstvo, autobaterie, pneumatiky, papír, železo, plast. Odpadlo tak šetření vlastní kapsy na úkor životního prostředí. Najednou nebylo i černých skládek, i když se tu a tam někde nějaká objeví.
Ale to je práce spíše lidí odjinud, neboť našinci už vůbec nemají zapotřebí tajně a pod rouškou tmy cokoli někam vyvážet. Nově vznikající „ Hromady“ jsou  hned registrovány a likvidovány, aby se nerozrůstaly. Bude to sice ještě chvilku trvat, než lidi zcela opustí lhostejnost ke kvalitě svého životního prostředí a než černé skládky budou minulostí.Obec má však velikou naději ve svých nejmladších občanech. Pro děti  už čistá a upravená obec už bude určitě samozřejmostí.

Parky:

              V roce 1999 byla v L. průběžně rozšiřována zeleň a keřová i květinová výsadba. Parčík mezi rybníkem Dunďákem a prodejnou paní Chmelové již stačil pěkně obrazit, a tak tu lavičky lákají k příjemnému a klidnému posezení. V obci
je stále více skutečně krásných míst.Parčík u moštárny, okolí Srbáku, travnaté hřiště u  rybníčku na Ladech, nově opravený areál i okolí kostela svatého Václava, včetně jeho kvalitně opravené hřbitovní zdi… Také mnohé předzahrádky, včetně nově opravených domů, zaslouží pozornost. Lednicím to opravdu začíná pěk-ně slušet. Jen se nesmí
se zlepšováním životního prostředí přestat. Péče o ně je totiž nekonečné.Obecní úřad letos zakoupil novou techniku
na sekání travnatých ploch a na udržování veřejných prostranství a místních hřbitovů.

Komunikace:

              Bylo by ještě zapotřebí opravit chodníky i obslužné komunikace. Některé cesty přímo v obci mají nezpevněný povrch, takže když pořádně zaprší, stanou se značně neschůdnými: To platí třeba  o úseku od školy ke Srbáku, o prostranství u domu č. 100 u kostela, nebo před č.105 v Dolánkách.Špatný stav ulice je především ve starší zástavbě a to hned na několika místech. Obecní zastupitelstvo má v úmyslu tuto situaci změnit hned po dostavbě vodovodu.

Kvalita vody:

             Letitým problémem číslo jedna v naší obci voda. Zásobování pitnou vodou bylo vždy špatné. Některé domy sice mají vlastní studnu, ve vesnici existuje existuje i devět kopaných studní obecních, ale kvalita vody v nich neodpovídá ČSN 75 111 o vodě pitné. Voda mnohde není pitná ani po převaření a rozbory ukazují, že se její kvalita nelepší. Je to překvapující, neboť se všeobecně předpokládalo, že snížením vysokých dávek hnojiv, kterými bylo na polích v minulých letech přímo plýtváno, se spodní vody zkvalitní. Zatím tomu tak není.

Vodovod, krok za krokem:

              Již v roce 1993 podepsali obyvatelé L.- 120 domů petici, která žádala co nejrychlejší výstavbu vodovodu, neboť dřívější pokusy o vlastní vrty s pitnou vodou přímo v katastru obce nedopadly dobře. 25. 9. 1993 Obecní úřad vyhlásil referendum, které se přímo týkalo otevření pískovny poblíž obce a nepřímo i obav místních lidí ze stržení vody činností této firmy. Na hlasovacích lístcích měli občané odpovědět na jedinou otázku:
Souhlasím aby firma Hájek Štěrko-pískovny Uhy provozovala těžbu písku v části obce Černiva, k. ú, Ledčice,
na dobývacím prostoru o výměře přibližně 120 ha, jako správce tohoto státem určeného dobývacího prostoru. 
Pan Hájek obci nabídl, že pomůže s výstavbou vodovodu příspěvkem cca 5 milionů, a to buď hotovostí nebo zapůjčením strojů. Ve výsledku referenda převládalo slůvko ano, takže firma začala od vlastníků pozemků půdu za Kč/m2. Pískovna má povoleno těžit do hloubky 12 metrů, neboť hranice spodních vod byla geografickým průzkumem určena na 13 m. Základní vodní rezerva je však až v hloubce vyšší než 40 metrů.Po složitých jednáních se postupně chystala a velmi, velmi pomalu rozjížděla výstavba vodovodu.
              Vodu do naší obce dodá, po různých změnách a peripetiích firma V K M Kladno- Mělník. Stavbu pak započaly Vodovody a kanalizace Kralupy nad Vltavou.
Vodojem postavila v roce 1998 firma Teplotechna Ostrava, zkolaudován byl v roce 1999 . V roce 1998 bylo na stavbě vodovodu proinvestováno  6 640 000 Kč, do roku 1999 pak celkem 15 mil. Vodovod bude celkem stát 22 925 000, oproti původním 18. mil avizovaným Obecním úřadem  v roce 1993. Pískovna L. přispěla 5 mil., Eurotel dal 2 mil formou předplaceného nájemného na vodojem, nenávratná půjčka dotace od Ministerstva zemědělství je 6 820 000 Kč, obec Ledčice zatím vložila prostředky ve výši 4 935 000 Kč a půjčka ze státního rozpočtu činí 4 170 000 Kč. Tuto půjčku začne obec zplácet již v roce 2000 a to 417 000 ročně. Půjčka bude splacena v roce 2009. V roce 1999 byl vyzkoušena čerpací stanice, která má zásobovat vodojem, dokončeny hlavní rozvody a provedeny tlakové zkoušky. Instalace vodovodních přípojek do jednotlivých objektů začne na jaře roku 2000.

Plynofikace:

             Jakmile bude dokončen po téměř sedmi letech trápení vodovod, začne se s plynofikací obce. Již dnes
se pracuje na přípravě projektů a všech potřebných povolení, aby se stavba později nezdržovala. Je již hotov projekt
s územním řízení. V příštím roce bude třeba zajistit vyjádření všech dotčených orgánů, kterých opravdu není málo. Jsou to například: Energetické závody, Telecom, Správa a údržba silnic a dálnic. Katastrální úřad, vodohospodáři, ekologové a jiní. Obec také zažádala o dotaci z Fondu životního prostředí.

Dopravní obslužnost:

            Třebaže Ledčice leží nedaleko Prahy, Mělníka, Roudnice, Kralup  a dalších měst, jejich dopravní obslužnost
je nedostačující. Zatímco ještě před několika lety do vesnice zajížděli autobusy ústeckých a teplických linek, v současnosti se tyto spoje změnily na rychlíky a v Ledčicích už nestaví. Místní občané proto mají někam se dostat. V sobotu a v neděli to není možné vůbec. Přitom před nedávnem tu stavěl autobus každou hodinu. A tak si lidé, kteří nemají vlastní auto, musejí o víkendech říkat „ všude dobře, doma nejlíp“ K dnešním problémům s dopravní obslužností přispíváli skutečnost, že v blízkosti obce nevede ani žádná železniční trať. Škoda, že prý počátkem tohoto století ledničtí omítly aby tudy vedla železnice Zdálo se jim to tenkrát zbytečné a drahé. Měli přece své koňské potahy! Obecní úřad jedná s referentem  dopravy mělnického okresního úřadu o možnostech, které by tuto situaci vyřešily. Zatím L. nejsou příliš úspěšné, neboť k nezdaru přispívá i fakt, že se vesnice nachází na samém okraji mělnicka a většina kolem projíždějících dopravců zde nemá licenci. Jednání však pokračují.

Silnice:

             Zastavěným územím L. prochází pouze silnice od Cikánky do Roudnice přes Černouček, Ctiněves a Krabčice. Ta slouží k obsluze obce a k jejímu napojení na okolí.  V tomto roce je úsek od kraje zástavby po křižovatku  se silnicí I/8 na Cikánce zasažen právě probíhající výstavbou dálnice D8. Situace I/8, které se tu říká státní nebo také teplická, umožňuje poměrně rychlé a kvalitní automobilové spojení s ostatním světem.- Litoměřicemi, Ústím, Prahou….
Pro automobilisty bude jistě výhodné i brzké zprovoznění úseku dálnice D 8 ( snad v roce 2001) mezi Novou Vsí
a Doksany, jehož součástí bude i Lednický úsek. Už dnes místní řidiči hojně využívají dostavěnou část dálnice z Nové vsi do Prahy, která značně  zefektňuje  a urychluje provoz, ale i cestu za prací.

Územní plán:

             Všechno co se týká rozvoje a budoucnosti naší obce (vodovod, plynovod, kanalizace, vozovky, bytová výstavba, sportoviště, výsadba zeleně,…), bude zaneseno v Územním plánu. Ten pro naši obec vypracovává firma K+K Kadlec, Praha. Byly již uskutečněny  práce na průzkumech a rozborech podkladů, zmapován a zdokumentován současný stav.projednán návrh zadání územně plánovací dokumentace. Občané měli a stále ještě mají, možnost se ke koncepci územního plánu vyjádřit. Jde přece o budoucí rozvoj obce a ten by mohl být, vzhledem k dnešním podmínkám (dálnice, blízkost hlavního města, klid….), poměrně značný.

Další změny v obci:

               V roce 1999 došlo v L. i k několika dalším výrazným změnám. Bylo rekonstruováno veřejné osvětlení a místní rozhlas, opravena stodola, ve které je dnes sběrný dvůr. Byla tu vyměřena střecha, zhotovena nová vrata a vybetonovaná podlaha. Obecní úřad byl vybaven zrekonstruovaným nábytkem a tím hned vlídnější úřadovnou. Opravena byla i fasáda OÚ. N a zeď koloniálu paní chmelové byly umístěny vývěsní skříňky a zdejší schodiště ke zvýšené přístupové cestě opatřeno dřevěným zábradlím. V areálu školního hřiště, ale i jinde ve vsi, byly instalovány odpadkové koše.

Ledčice na internetu: 

             Zanedbatelné není ani to, že od listopadu 1999 lze najít Ledčice také na internetové adrese  ledcice@iol.cz . Stránka je zatím v přípravě.

Hospodaření OÚ v roce 1999:

Celkové příjmy obce v roce 1999 činily   14 548 055 Kč.
Výdaje v r. 1999:                                             8 224 657 Kč.
Zůstatek na termínovaném účtu:                8 660 969 Kč.
Zůstatek na běžném účtu:                               686 290 Kč.

Veřejná zasedání OZ:

            V průběhu kalendářního roku 1999 byla uskutečněna čtyři veřejná zasedání Obecního zastupitelstva. Potěšující je skutečnost, že každé další mělo vyšší účast ledčických obyvatel.

Program veřejného zasedání:
25.3.1999:   - Jednací řád
                   - Zpráva o finančním hospodaření v roce 1998
                   - Zpráva o činnosti kulturní komise
                   - Zpráva o činnosti komise pro výstavbu
                   - Zpráva o činnosti rady OZ
                   - Návrh rozpočtu pro r. 1999
                   - Požární ochrana zřízení zásahové jednotky
                   - Zvolení přestupkové komise

19. 5. 1999:  -   Urbanistická studie obce L.
                   -    Prodej akcii
                   -    Zpráva o přezkoumání finančního hospodaření obce v r. 1998
                   -    Prodej obecního majetku
                   -    Práce a odměňování komisí
                   -    Zpráva o činnosti komise pro výstavbu a životní prostředí
                   -    Zpráva o činnosti obecní rady

1. 10. 1999: -   Změna Obecně závazné vyhlášky o odpadech
                    -  Vstup obce do sdružení obcí
                    -  Úprava rozpočtu
                    -  Zpráva o činnosti obecní rady
                    -  Zpráva o finančním hospodaření obce za 1.pol.1999
                    -  Prodej majetku obce
                    -  Jmenování obecního kronikáře
                    -  Změna Urbanistické studie na Územní plán
                    -  Demolice čp. 44
                    -  Odpady- sběrný dvůr, odvoz fekálii
                    -  Prodloužení smlouvy s Úřadem práce v Mělníku

18. 11. 1999:   - Územní plán, část zadání – připomínky
                      - Prodej majetku ve vlastnictví obce
                      - Inventarizace majetku
                      - Reforma státní správy
                      - Zpráva o činnosti rady obce
                      - Odměny zaměstnancům obce a obecním zastupitelům
                      - Příprava na investice v č. 44, 45, 108
                      - Plán oprav v roce 2000

Péče o obyvatelstvo:

                Rok 1999. rok seniorů, byl celosvětově věnován problémům stáří, jeho bolestem a potřebám. Ale také mnohdy opomíjenému vztahu dětí a mládeže k seniorům. Všímáme si dostatečně, co naše starší spoluobčany trápí, přebíráme ochotně nebo s úsměškem ty nesmírní zkušenosti, které mají a nás mnohdy obtěžuje je alespoň vyslechnout? Mottem roku seniorů je tak trochu symbolická připomínka nestálosti času. A možná také výzva, abychom nepromarnili
ani chvilku, kterou můžeme společně hezky prožít. Mladí s těmi dříve narozenými. Neboť všichni se pohybujeme mezi dvěma póly od narození ke smrti a neměli bychom hledat a trápit se pro něco, co vlastně třeba ani nestojí za to, anebo co je možná na dosah ruky a my to pro samý spěch nevnímáme.

Obec seniorům:

              Ledčice se zúčastnily celostátní soutěže „Obec seniorům“, kterou vyhlásil Svaz měst a obcí České republiky, neboť chtěly pro dříve narozené dělat víc, než dosud. Senioři pomohly radou i příspěvky, aby mohla být uspořádána výstava o minulosti L. Starší lidé jsou často vnímavější k dění v obci, než ti mladší. Rádi se zúčastňují všech akcí pořádaných Obecním úřadem či spolky. Shlédly několik divadelních představení, zúčastnily se zájezdu do Babiččina údolí (5. 6.1999), na Zahradě Čech (20. 9.1999), do Soběslavi (17.7.1999), nákupních výletů do Ředhoště, posezení
na Vlachovce a dalších kulturních a společenských akcí. Méně pohyblivé ženy docházeli na rehabilitační cvičení do místní školy. Krásné, roztomilé a srdnaté bylo soupeření důchodkyně paní  Švehlové s mnohem mladšími ženami v soutěži ke Dni matek, které na 8. 5. 1999 připravily děti ze ZŠ. Paní Švehlová si vysloužila upřímný aplaus. Ostatně děti ve škole na své starší spoluobčany nezapomínají. Malovaly obrázky s náměty „Dědeček, Babička a Já“ a „ Až budu starý“. Při povídání na toto téma se shodli děti v tom, že nejhůře je člověku asi tehdy, když je sám. Proto vyrobily i drobné dárky pro staré občany L., kteří dnes žijí v Domově pro klidné stáří v Krabčicích.Obecní zastupitelstvo se pokusilo zajistit
i pečovatelskou službu, ale ta byla pro nezájem ze strany seniorů zrušena. Ve výše uvedené soutěži Obec seniorům Ledčice obstály. Za svou pozornost, věnovanou dříve narozeným (kromě uvedeného: zlaté svatby, návštěvy u jubilantů, sociální služby, právní rady, aktivní pomoc v různých životních situacích..) obdržely Čestné uznání podepsané předsedkyní Senátu Libuší Benešovou, ministrem práce a sociálních věcí Vladimírem Špidlou a předsedou Svazu měst a obcí České republiky Evženem Tošenovským. Toto ocenění obec povzbuzuje a zároveň zavazuje.

SPOZ:

             V Obci na poli péče o obyvatelstvo aktivně pracuje Sbor pro občanské záležitosti. Ten, jako jeden z mála organizací, po roce 1989 nepřerušil svou činnost. Členkami  SPOZ jsou paní Marie Zemanová č. 9, Jiřina Sirová č. 148, Stanislava Petráková č. 123, Jana Jansová č. 205, Jiřina Michovská č. 113, Bohumila Kaňková  č. 140 a Ivana Plicková
č. 90. tyto ženy pořádají vítání občánků do života vesnice, sledují jubilea svých spoluobčanů a chodí jim blahopřát s drobnými dárky (od 80. životního jubilea každoročně), uvádějí děti z mateřské školy do školy základní, pořádají zlaté svatby, nezapomínají na občany  v léčebně dlouhodobě nemocných v Roudnici, ani v domově klidného stáří v Krabčicích….

Zdravotnictví:

            Většina obyvatel Ledčic dojíždí za zdravotní péčí do obvodního zdravotního střediska ve Straškově, kde ordinuje MuDr. Lubomír Hrabě, a kde je umístěno i zubní oddělení doktora Krause. Na provoz tohoto střediska finančně přispívá i náš obecní úřad. Někteří obyvatelé naší vesnice jezdí k MuDr. Kosové do Horních Beřkovic. Za specializovanou lékařskou péčí  (oční, ušní, krční, kožní, chirurgie, neurologie…) lidé z Ledčic jezdí do Roudnické polikliniky. Děti mají své lékaře v Roudnici – např. MuDr. Hingar, MuDr. Randáková.
             Vzhledem k nekvalitní dopravní obslužnosti. Bývá především pro nemotorizované a starší spoluobčany dostupnost lékaře velmi problematická. Z toho důvodu se Obecní úřad pokusí v co nejbližší budoucnosti zajistit částečnou zdravotní péči přímo v obci alespoň několik dnů v měsíci (změření tlaku, předepsání léků,..). V roce 1999
se rozhodovalo o bytí a nebytí některých nemocnic, mezi nimi i té „naší“ v Roudnici n/L. Zastánci zrušení z ministerstva zdravotnictví a všeobecné zdravotní pojišťovny pravděpodobně vůbec nezajímala dostupnost zdravotní péče pro lidi
v tomto regionu. Kvalitní zdravotní služby a pomoc by měly přece  být rychle a dostatečně  přístupné. V současně Podřipská nemocnice v Roudnici pokrývá spádovou oblast s 55 tisíci obyvateli. Má tu své historické a věcné místo 
a musí poskytovat i nadále zdravotnické, lékárnické i sociální služby v plném rozsahu všech činností a primariátů. Obyvatelstvo celého podřipska svou petiční akcí dopomohlo k tomu , že nemocnice s poliklinikou zůstala zachována.

Sociální pomoc:

             Protože se změnily majetkové poměry a prohloubily se i sociální rozdíly mezi lidmi, mohou potřební spoluobčané využít pomoci od odboru sociálních věcí v Kralupech n/Vlt. V Lednicích žije několik rodin, které tak činí se železnou pravidelností. V sociálních otáz-kách čas od času pomáhá i Obecní úřad.

Spolky a organizace:

              Mnozí z nás si už ani nedovedou představit večer bez svítící obrazovky a do společnosti „vytáhnou paty“ jen jednou za čas. A přitom v devadesátých letech minulého století i v menších obcích a vesnicích kypěl docela slušný spolkový a společenský život.Už názvy vznikajících spolků, jako byl například „Palacký“ v Nové Vsi „Svornost“ v Bříze, „Dobromil“ v Mnetěši, svědčily o tom že se vesměs jednalo o spolky vlastenecké. Podporovaly své členy v době jejich nemoci, starali se o sirotky, přispívaly na děti do místních pastoušek, vyplácely pohřebné, ale pořádaly i zábavy, besídky, ochotnická představení a jiné společenské akce.

Spolek Říp:

              Protože i v Ledčicích na konci 19. století začali obyvatelé pociťovat potřebu se scházet, vzdělávat a kulturněji žít, byl 30. dubna 1897 také tady založen nový spolek s příznačným názvem Říp. Iniciátory a zakládajícími členy Podporovaného a vzdělávacího spolku Říp v Lednicích  byly místní občané Jan Kirchner, Josef Brejcha, Václav Bušil, Jan Křtěn, Vincenc Bubeník, František Heran, Václav Hájek a další. Ustanující schůze se konala u Nováků za účasti šedesáti občanů. Zápisné bylo stanoveno na 1 zlatý a pravidelné měsíční příspěvky pak na 20 krejcarů. Prvním předsedou spolku byl zvolen Jan Kirchner. Při zakládajícím sezení byly schváleny i stanovy spolku. Znakem spolku jsou podané ruce za nimiž se vypíná památná hora Říp. Kolem jsou napsána písmena V. A. P. S. Říp Ledčice. V roce 1938, příležitosti 20. výročí vzniku Československé republiky, byl slavnostně odhalen krásný spolkový prapor. Na jeho přední bílé straně je vyšitá hora Říp a pod výšivkou pak letopočty 1897.
             Na zadní rudé straně je modrým písmem vyšito podporovací a vzdělávací spolek Říp Ledčice. Prapor vyšila paní Tesařová z Roudnice nad Labem. Matkou praporu se stala paní Purchartová a kmotrami byly paní Houdová a Husáková. Pod novým praporem se prvně vyšlo na pohřeb přítele Antonína Švehly 18.1.1939 za účasti 65  členů spolku. V roce 1962, kdy spolek slavil 65. výročí svého založení byl celkový stav členství 167 duší. Největší počet členů, 178, měl spolek Říp v roce 1958. V roce 1953 hrozilo rozpuštění a likvidace spolku. Zásluhou několika jeho členů bylo toto nebezpečí odvráceno a Říp tak existuje bez jediného přerušení 102 roky.kolik obcí v našem regionu se podobnou skutečností může pochlubit?
              V roce 1955 spolek zakoupil starší dřevěný vyřezávaný pohřební vůz ve Stodůlkách u Prahy, který nejdříve byl umístěn u Cinků, pak u Podolských  a od roku 1961 stojí ve staré hasičské zbrojnici. V roce 1969 bylo v Hořicích zakoupeno pohřební auto za 8 100 Kč. V činnosti spolku jsou v minulosti i dnes zaznamenávány mnohé události, výlety, zájezdy, taneční zábavy, ale i pomoc ve škole, zvelebování a úklid obce, sběr železa, pořádání staročeských Májů, výpomoc při oslavě dne dětí, turnaj přes stokilových siláků, turnaj v nohejbalu a další aktivity. Spolek velmi živě spolupracuje s obcí baráčníků z Veltrus a Kralup nad Vltavou. Nezapomenutelné bývají oslavy kulatých jubilei Řípu,
při kterých se jeho členové  i značné množství dalších místních občanů setkávaj s baráčníky či obdobně  zaměřenými organizacemi a spolky. Při těchto příležitostech jsou do žezdi  praporu zatloukány ozdobné hřeby s vyraženými příslušnými letopočty.
                 17.7.1999 se spolek Říp zúčastnil zájezdu do Soběslavi na oslavy 145. výročí obce baráčníků,
kde se prezentoval svým praporem, prý patrně nejstarším. Současným předsedou spolku je pan Václav Zeman, jednatelem je Jiří Král z č. 224, a místopředsedou je Jiří Bušil, pokladníkem Jaroslav Jansa a praporečníkem Antonín Škabraha. Čestným předsedou je od roku 1993 pan Josef Král z č. 224.
Členská základna k 31.12.1999 čítá 91 mužů a 10 žen. Průměrný věk mužů je 58 let, žen 64 let. Proto je jedním
z hlavních úkolů spolku  Říp získávání nových, zejména mladých, členů.

Sokol :

             Kalokagathia, z řeckého Kalos – Krásný a agathos - dobrý, značí ideál všestranně zdatného člověka. Člověka duševně, mravně i tělesně zdatného. Podle tohoto antického vzoru se snažil vychovávat své členy S O K O L, založený Miroslavem Tyršem a Jindřichem Fügnerem v roce 1962. Autorem nádherného Sokolského praporu byl Josef Mánes, který také navrhl  sokolský kroj. Znakem spolku se stal sokol v cehu. Heslem sokolů bylo „Tužme se!“ a pozdravem
„na zdar!“ Tradice všesokolských sletů zahájila jubilejní slavnost na Střeleckém ostrově Praze roku 1882,
jíž se zúčastnilo 1600 sokolů z Prahy a 76 venkovských jednot. Na přelomu 19. a 20.století se stala tělovýchovná jednota SOKOL nejaktivnější a nejpopulárnější organizací, která  české veřejnosti  výrazně rozšířila možnosti využití volného času. Cvičení a sporty v členech Sokola upevňovaly pocity sounáležitosti a jeho jediným nepolitickým cílem bylo upevnění zdraví, síly a psychické pohody cvičenců. V rámci Sokola se rozvíjely fotbal, tenis, cyklistika, lyžování a další moderní sporty. Mottem ke cvičení všem sokolům bylo dnes už zlidovělé „Ve zdravém těle, zdravý duch!“ Tělovýchovná jednota Sokol se zabývala i rozvojem osvěty a společenského dění. Pořádaly se výlety, veřejná sportovní vystoupení, plesy. V celonárodním nadšení byl také v Ledčicích založen Sokol. Podle vyprávění pamětníka pana Josefa Milera
(z čp. 202) se už v roce 1938 zúčastnilo 10. Všesokolského sletu v Praze 12 místních sokolů spolu s celou Podřipskou župou v čele s Václavem Kirchnerem.
            Oddíl kopané Sokol L. vznikl v roce 1950. Klubová místnost tělovýchovné jednoty tehdy byla na Nových Vinohradech, hřiště pak na Ladech. TJ Sokol má v současnosti v L. jeden fotbalový oddíl mužů, který hraje IV. Třídu
ve skupině B v okrese Mělník. V roce 1999 mužstvo skončilo na 8. místě tabulky.Počet registrovaných členů je 60, z toho jich je zhruba 20 aktivních. Výbor sokola pracuje ve složení:

Mũller Miroslav        - předseda a pokladník
Jarůšek Jaroslav   – místopředseda
Sypecký Jiří             – člen výboru
Králík Luboš           – člen výboru
Jindrák Tomáš       – člen výboru

           Činnost T J Sokol v současnosti stagnuje. Nejsou peníze na přestupy hráčů, není místo k pořádání tanečních zábav, které v minulosti přiváděly do pokladny peníze, spousta místních chlapců a mužů hraje v okolních oddílech….
V zájmu Sokola , ale i obce L. je, aby se do práce zapojila především mládež. Proto bude na Skalce vybudován celý nový sportovní areál. Celá akce je již v jednání. Terénní úpravy přislíbily zdarma vykonat stavby silnic a železnic,
na Českomoravském fotbalovém svazu bylo zažádáno o příspěvek na „Zelený trávník“! V roce 2000 už se začne
s budováním hřiště. Úkolem TJ Sokol pak bude založit žákovské mužstvo, získat místní občany, kteří hrají v jiných oddílech, zpět, pokusit se o navázání kontaktů s místními podnikateli.

Kynologický klub:

             Kynologický klub L. byl založen v r. 1956. Prvním předsedou se stal pan Nauč, zakládajícími členy byly pánové Jiří Petráš, Jaroslav Křtěn, evangelický farář Matějška, Ladislav Košťák  a Miroslav Titěra. První cvičiště bylo v místech dnešních kravínů proti hřbitovům. V průběhu let pak se kynologové stěhovali na příklad od dnes už neexistující vyhořelé stodoly (Plickovic)  na Cikánce, odtud pak „Pod uličku“. Kde bývaly myslivecké zahrady, až zakotvil a dodneška působí,
v tak zvané Pavlíčkovi zahradě. Tady také stávala první klubovna, což byl vlastně vyřazený vagón, který prý původně sloužil jako slepičárna. Od roku 1956 kynologický klub vedlo několik předsedů. Po panu Naučovi to byly Jaroslav Křtěn, František Just, Václav Došek a Jiří Bušil. Jako tajemník, hospodář a dlouhá léta působil pan Jiří Petráš. Činnost klubu byla vždycky bohatá. Členové pořádali každoročně zkoušky  z výkonu psů. Dět-ské dny, ukázky výcviku psů pro veřejnost, krajské přebory po kterých vždy následovala taneční zábava. Po smrti pana Františka Justa, roku 1975, byl každým rokem od roku 1976 (s pauzou 11 let) pořádán Šustův memoriál. Tím však aktivity kynologů nekončily. Vystupovaly
se svým programem i mimo Ledčice. Většinou to bylo v místech, odkud na Lednické cvičiště dojížděli přespolní členové kynologického klubu – v Nové Vsi, Libkovicích, Spomyšli, Ćernoučku, Jeviněvsi, Straškově, Lužci, Velvarech i jinde. Dnes v čele klubu stojí pan Bohuslav Mikš. Členskou základnu tvoří asi 30 členů, většinou odjinud. Z ledčických můžeme jmenovat pány Jířího Bušila, Jiřího Petráše, Miloslava Černého, Milana Justu, Josefa Milera, ale také dámy – Ivu Škarohlídovou a Pavlínu Kaňkovou. V roce 1999 kynologickému klubu prodal obecní úřad za symbolickou cenu 1 000 Kč pozemek (Pavlíčkovic zahradu), na které je kvalitní cvičiště i pěkná klubovna.

Myslivecké sdružení LOVĚNA:

           Lov a Myslivost se tradovaly vlastně odjakživa v různých formách. Myslivci mají dokonce svého patrona a ochránce, svatého Huberta. Byl prý synem vévody z Agnitánie ve východní Francie. Již v mládí si zamiloval lov zvěře. V roce 683 došlo k události, která na trvalo zvrátila jeho dosavadní rozmařilý život a vybíjení zvěře. Hubert totiž v lese potkal jelena, který nesl mezi parohy kříž se zlatými paprsky. Hubert po výtkách  o zanedbávání křesťanských povinností uposlechl Boha převtěleného v jelena, dal se na pravou cestu aod této chvíle sloužil jenom církvi, Nejprve se stal mnichem
a později biskupem v Lutychu. Biskupský úřad vykonával přes třicet let. Zemřel v roce 727. Myslivcům kromě Huberta
je nakloněna i antická bohyně lovu Diana. Dříve byla myslivost výhradou šlechty. Také na vesnicích byla záležitostí bohatší vrstvy obyvatelstva. Každý statkář měl svou honitbu, která byla přísně střežena. Až po roce 1948 začala vznikat myslivecká sdružení , která sdružovala zájemce z běžné populace. V Lednicích vzniklo roku 1982 sloučením tehdejších místních mysliveckých sdružení Ledčice a Jeviněves Myslivecké sdružení Lověna, které dnes organizuje 30 členů.
V čele Lověny stojí ing. Jarmil Šeba.  Honitba Lověny zabírá část katastrálního území Ledčic, Jeviněvse a Spomyšle. Jedna honitba musí obsáhnout minimálně 500 ha. Při pravidelném sčítání zvěře v roce 1999 bylo s potěšením poznamenáno, že myslivci zahlédli laň, kterou na tomto území už mnoho let nikdo neviděl. Je možné, že zabloudila z jiné oblasti. Byl zjištěn též enormní nárůst černé zvěře, srnčí zvěře a zajíců.

 
Zahrádkáři:

             Klub zahrádkářů má dnes 40 členů, většinou starších lidí, kteří již svými silami nejsou schopni zabezpečovat společenské a veřejné akce, jako tomu bylo dříve. Před lety pořádali odborné přednášky, výstavy svých výpěstků, zájezdy, osvětovou činnost, dokonce plesy. Dnes alespoň svým spoluobčanům zprostředkovávají nákup sadových brambor, poradí s roubováním ovocných stromů, věnují sazenice květin a podobně. Zahrádkáři vlastní stále funkční moštárnu, ale výtěžek z ní je prakticky nulový, ba ztrátový, neboť náklady na elektrickou energii převyšují příjmy organizace za tuto službu. Předseda zahrádkářů je pan Karel Král z č. 132, jednatelem Josef Došekz č. 176 a pokladní paní Jiřina Michovská z č. 113.

Chovatelé:

            Podobné problémy jako zahrádkáři, mají též ledčičtí chovatelé drobného zvířectva, v jejichž čele stojí pan Vlastimil Justa.

ČSČK : 

           Práce „červeného kříže“ zcela stagnuje. Paní Miloslava Jansová (č. 88) sice registruje 40 členů, ale ti už několik let nevykazují žádnou činnost. Jsou od nich pouze vybírány roční členské příspěvky v hodnotě 10 Kč. Polovina takto získaných je odevzdávána na ústředí ČSČK, za zbytek financí je nakupován a archivován časopis vydávaný touto organizací.

Hasičský sbor:

             Ledčický hasičský sbor byl založen roku 1904 a byl odjakživa chloubou vesnice. V roce 1954 měl 52 členů přispívajících a 32 členů činných. Jedním z velitelů býval například pan Antonín Benda. Za jeho působení měli hasiči svou místnost v hostinci „U Hodků“ a vlastnili ruční i motorovou stříkačku. Řídili se také velice krásným „morálním desaterem hasiče“. V jedno mocné heslo hasičské spojenými silami věřit budeš, neboť jemu podřízen jest zdar spolku a jeho činnosti.

1. Nebudeš nosit jméno „hasič“a odznaky hasičské nadarmo, ale činy svými jim k větší cti a vážnosti pomáhat budeš.
2. Cti dobrý mrav a kázeň spolku. Tím se docílí dlouholeté a blahodárné působení jeho.
3. Nezabíjej zdraví a čas zahálkou, ale čítej spisy o hasičství, aby ses v oboru zdokonalil.
4. Včasně přispěchej k ohni a chraň životů lidských a majetků ze všech sil.
5. Nepromluvíš slova hanlivého o bratru hasiči.
6. Nepožádáš hodnosti ve spolku, která právem náleží způsobilejšímu a zasloužilejšímu.
7. Nikdy nepožádáš odměny od bližního svého za službu, kterou jsi mu zachráněním ma-jetku jeho prokázal.

          Dnes přes velkou snahu obecního zastupitelstva o znovuzřízení požární jednotky už hasičský sbor v Ledčicích  neexistuje. Je to nesmírná škoda, že tak stará tradice byla ukončena. A to ve vesnici žije devět profesionálních hasičů!

Kultura: 

           Na kulturním poli v roce 1999 Ledčice nezahálely. Nejdůležitějším počinem v této oblasti byla oprava pláště chráněné kulturní památky, kostela svatého Václava. První zmínka o kostele nesoucí jméno nejvýznamnějšího českého patrona je z roku 1384, kdy byl již farním. Současná podoba je pozdně barokní z doby pobělohorské.

Oprava kostela :

             Před několika lety obec získala příspěvek od státu, za nějž byla opravena střecha. Na základě žádosti
a po dohodě s referátem kultury okresního úřadu v Mělníku se obecnímu zastupitelstvu podařilo zajistit pro letošní rok 1,4 milionu státního příspěvku, za který bude opravena fasáda, okapy a podobně. 31.5.1999 proběhlo výběrové řízení, jehož cílem bylo vybrat firmu, která opraví střechu, vnější plášť kostela včetně přilehlé márnice  a provede též potřebné klempířské práce. Do výběrového řízení se přihlásilo 7 firem. Z nich tu „pravou“ vybírala sedmičlenná komise ve složení: stavební technik pan Ludvík (zástupce Arcibiskupského vikariátu Podřipsko), J. Fũhksová (vedoucí referátu kultury
na okresním úřadě), M. Kučera, J. Michovská, R. Budka, M. Zemanová, I.Plicková. Při výběru bylo důležité nejen za jakou cenu firma kostel opraví, ale taky jakou poskytuje záruku na své dílo, jaká je její způsobilost k zadané práci, jaké jsou její zkušenosti s opravami podobných objektů, jaký by přijala splátkový kalendář i zda je pojištěna. Nakonec byla vybrána Československá stavební společnost s.r.o. , která již opravovala mnohé památky: V současnosti například pracuje
na rekonstrukci kostela ve Velvarech. Za odvedenou práci práci v požadovaném rozsahu si bude účtovat přibližně 1,5 mil. KČ.
            Opravovat takový objekt jako je lednický kostel, není jednoduchá záležitost. Postupem prací  se objevoval stále nové, do té doby skryté , vady a tím docházelo k odsouvání termínu dokončení oprav.Ten původní byl letošní listopad
ale už dnes je zřejmé, že některé práce se završí až v příštím roce, roce 2000. Objevili se dvě hlavní závady , se kterými
se nepočítalo. Bylo nutné zhotovit nový plášť „makovičky“ a křížem, která byla umístěna na vrcholu hlavní věže kostela. Průzkumem bylo totiž zjištěno, že tato součást kopule byla rozstřílena a že do ní zatéká. Předpokládalo se též, že v těle báně by mohly být uloženy dobové materiály a zápisy, což bývalo v minulosti obvyklé. Nalezeno po sejmutí makovičky však nebylo nic.
             Když už byla zhotovena kopie makovičky, rozhodlo se obecní zastupitelstvo, že ji nechá společně s křížem pozlatit a uloží do ní zaletované mosazné pouzdro s obsahem, který bude příštím generacím připomínat naši dobu. Do kolosu byly uloženy kovové mince od desetníku po padesátikorunu, výtisk Hospodářských novin s datem 18. října 1999 (datem uložení pouzdra do makovičky), barevné fotografie z rekonstrukce kostela, pohled L., snímky ze zasedání obecního zastupitelstva, zpráva kronikářky obce. Několika dokumenty přispěl i majitel objektu, církev římskokatolická
a dodavatelská firma Českomoravská stavební společnost.
             Druhým velkým problémem bylo to, že kamenné ostění oken, dveří a soklu kostela byly tak havarijním stavu,
že další odklad restaurátorských prací, zejména na západní straně, by následovně poničil právě opravovaný plášť kostela. Restaurováním pískovce je z hlediska technologie postupu prací dlouhodobou záležitostí, ale naprosto prioritní. Protože nemalou část nákladu na opravy tvoří instalování lešení, bylo nutné jej využít ještě před jeho rozebráním. Teprve potom mohla být dokončena oprava pláště kostela a dvakrát nabarvena jeho fasáda (listopad 1999). Už dnes, třebaže některé práce musí být dokončeny až v příštím roce je kostel ozdobou obce. Do dálky září jeho okrová barva s tmavě rudým rámováním.
               Na západní a severní straně věže byly 19.10. 1999 instalovány zcela nové ciferníky s pozlacenými římskými číslovkami a ručičkami. Ty původní podlehly zubu času. Počátkem příštího roku začnou hodiny opět po mnoha letech ukazovat čas, neboť  obec se rozhodla nechat na vlastní náklady opravit původní historický strojek z roku 1888, stejnou firmou HEINZ, která jej také před více než 100 lety vyrobila a na věž kostela umístila. Firma to považuje za velmi prestižní záležitost.
               Letos zbývá ještě dokončit výměnu santisní (východní) věžičky, s jejíž kompletní rekonstrukcí se také nepočítalo. Byly ukončeny některé klempířské práce a instalován hromosvod. Zároveň proběhli terénní úpravy přilehlého kostelního hřbitova a generální oprava obvodové hřbitovní zdi.

Knihovna: 

             Knihovna odjakživa patřila k nejdůležitějším místům v obci. Scházeli se zde knížek chtivý lidé, ale chodilo se sem i „na kopeček“- tak se tady říká obyčejnému poklábosení, Pak ale, když stále více domácností vlastnilo televizory, nebylo lidí, kterí by si chodily se síťovkou pro svůj týdenní příděl čtiva. Před nějakým rokem se dokonce uvažovalo o zrušení knihovny a o rozprodání jejího fondu. Naštěstí k tomu nedošlo, a po letech stagnace byla knihovna 1. května 1999 znovu otevřena.Přestěhovala se do velmi pěkně upravených nových prostor. V č. 44, které jsou vlastnictvím obce. Návštěvnost knihovny stoupá, protože funguje tak trochu jako klub, K dispozici jsou tu, kromě kvalitního knižního fondu , společenské stolní hry, počítač a časopisy. O to že sem rádi přicházejí hlavně mladí, se zasloužil  i knihovník, student Tomáš Kučera. Ten se knihovny ujal po paní Sirové.Ve fondu knihovny je celkem 1858 titulů. Z toho naučných 65, krásné literatury 1358 a dětské 440. Do knihovny bylo vybráno i několik hodnotných svazků ze zrušené závodní knihovny ROSS v Roudnici nad Labem.
             V prvním roce nového fungování bylo zaregistrováno 29 stálých čtenářů, ale knihovnu navštívilo dalších 220 ledčických občanů A co se zde čte nejvíce? Krásná literatura, literatura faktu, autobiografie, sci-fi příběhy. Starší paní
si půjčují hlavně příběhy plné intrik, romantiky a lásky, oddechové harlekýnky.

Výstava o minulosti Ledčic:

             V souvislosti s otevřením místní knihovny se obecnímu úřadu podařil opravdu pěkný „tah“. Ve stejný den 1.5.1999, totiž proběhla i slavnostní vernisáž výstavy o minulosti obce, která byla instalována v prostorách knihovny. Již v lednu 1999 požádalo zastupitelstvo občany o zapůjčení různých dokumentů, fotografii, starých pohlednic, výšivek a historických předmětů dokládajících minulost obce. Stalo se. Značné množství lidí zapůjčilo především fotografie. Byly pořízeny jejich kopie a zvětšeniny, a pak se připravovala výstava, která vzbudila velikou pozornost. O výstavní panely, na nichž se navzájem poznávaly sousedé a na nichž bylo vidět jak šel čas (móda, historické události,stavení a místa která už  dnes ve vesnici nejsou…), byl obrovský zájem. Takové množství lidí, jako při otevření knihovny a výstavy, se v Ledčicích dávno nesešlo.

Vánoční výstava:

             9. prosince 1999 byla v Ledčicích uspořádána další výstava, tentokrát s vánočním nádechem. Snažila
se představit předvánoční a vánoční zvyky a obyčeje, ale i šikovnost a fortel místních lidí, kteří dokážou zhotovit krásné předměty. A tak tu své obrázky  a těžítka vystavovala 24 letá absolventka umělecké školy Václava Hollera, Veronika Kubáčová–Plicková, s keramikou se pochlubila Zdeňka Šuldová, paní Zemanová přinesla krásné výšivky a paličkování své maminky, paní Řádové. Učitelka místní mateřské školy, Milena Justová, zase háčkuje a k vidění tu byly i její bytové doplňky a ozdoby. Výšivky dodala také paní Hrnčířová, Veverková a Zrůstová. Sešlo se i mnoho pletených věcí, gobelínů, háčkování, ale  třeba i květinové vazby (od slečny Mrzenové). Jediný zástupce mužů, pan Uher, dodal mistrovsky sou-stružené dřevěné stojany a rámečky na obrazy.
               Shromáždilo se i mnoho výrobků od dětí z místní školy a školky: perníčky, výšivky , malby, přáníčka, figurky
ze slaného pečiva, novoročenky. Bylo nazdobeno devět vánočních stromků, každý jinou technikou. K vidění bylo i několik betlémů.  Ke všemu hrála krásná vánoční hudba a koledy. Výstava trvala tři dny a navštívilo ji několik desítek místních
i přespolních lidí. Některé z výrobků bylo možné i zakoupit. Za ty dětské, označené červeným srdíčkem, se přispívalo
na nákup materiálů, pomůcek a výtvarných potřeb. Výstava byla velmi úspěšná.

Přednáška o adventu:

            Vánoční výstava navazovala svým tématickým zaměřením na přednášku o adventu. Paní Mgr. Naďa Černá z okresního muzea v Mělníku přišla vyprávět o sv. Ondřejovi, sv. Lucii, Štěpánovi, Ambrožovi, Barboře a lidové kuchyni, dárcích i oslavě Božího hodu vánočního. Přivezla s sebou několik předmětů na ukázku. K tomuto vyprávění při svařeném vínu a vánočnímu pečivu se sešlo na čtyřicet lidí. Je vidět že lednickým chyběla možnost se sejít, posedět a povyprávět, zkrátka být pospolu.

Čertí rojení:

             Před Vánocemi 4. 12.1999 se uskutečnila diskotéka se soutěžemi pro všechny ledčické děti. Tělocvična místní školy byla k prasknutí naplněna čerty, ďábly, rohatými, satanáši, ďáblíky, pekelníky, rarachy a čerchmanty. Jednou podmínkou pro vstup byl patřičný čertovský vzhled. A byla legrace. Děti tančily, soutěžily, výskaly a zpívaly. Nechtělo
se jim ani trochu domů.

Vánoční besídka:

               V klidnějším a posvátnějším duchu se neslo vystoupení školčátek a školáků na tradiční Vánoční besídce. Sešlo se na ní tolik lidí, že je malý sálek ve škole nepobíral a tak byly mnozí nuceni stát v přilehlé chodbě. Opět
se ukázala jedna z největší bolestí Ledčic – není tu žádný sál, kde by nemohly pořádat zábavy, cvičení, koncerty, besedy a podobně. Výstavba této občanské vybavenosti je v plánu. Už bylo zadáno architektonické vypracování. Obecní úřad vlastní i pozemek, na kterém by nová budova mohla stát. Otázkou je kde získat dostatek financí.

Vánoční mše:

              Před koncem roku, 26.12.1999, se opět po mnoha letech místní občané sešli na vánoční mši. Snad je přivedla zvědavost, jak to vypadá v nově opraveném kostele, ale možná, že přišli, protože chtěli prožít magické vánoční chvíle pospolu. Loď kostela byla vánočně vyzdobena a nasvícena, takže atmosféra lidské sounáležitosti byla dokonalá. Samotného pana faráře to zaskočilo, a proto navrhl, že by příští rok sloužil pravou půlnoční.

Divadlo:

            Nejen prací živ je člověk, proto se v naší obci, v souladu s volebním programem, začíná více myslet
i na společenský život, jehož základním stavebním kamenem je divadlo. Vztah k tomuto podivnému kousku světa mají všichni, malí i velcí, mladí i staří. A tak čtyřikrát v roce 1999 ujížděl autobus plný místních, ale též „novoveských“ do Prahy za divadlem. Nejkrásnější a nezapomenutelné byly návštěvy znovu vybudovaného nuselského divadla Na Fidlovačce, které má zvláštní atmosféru a vysoce profesionální soubor..

29.  1.  1999   Šumař na střeše      - divadlo Na Fidlovačce
  2. 10.  1999   Evita, muzikál           - divadlo Spirála
22.10.  1999   Podzimní zahrada    - divadlo Na Vinohradech
26. 11. 1999   Mistrovská lekce      - divadlo Na Fidlovačce

Výlety: 

          Občané ledčic se také velmi rádi zúčastňují společenských vlastivědných výletů. Letos to by-ly:
- do Babiččina údolí ( 5.6.)
- na Zahradu Čech v Litoměřicích ( 20.9)
- do Soběslavi ( 17.7)
- do Děčína na Mistrovství republiky v rock´d rollu ( 5.12)

Tancovačky s piknikem:

           Třebaže v celých Ledčicích se nenajde žádný provozuschopný sál (ten původní na Vinohradech po navrácení restituentovi zcela zchátral ), kdo měl nohy ten 3. července 1999 tancoval. Na pěkném školním hřišti s plastovým povrchem výtečně hrála country kapela PIKNIK , kterou už ledčičtí znali ze společné návštěvy klubu CI5 v Praze 28. 5.1999. Byla to pravá veselá tancovačka pod širým nebem. Hudby hrála až do dvou hodin po půlnoci, ale ani potom
se nikomu nechtělo domů. Počasí se vyznamenalo, bylo zkrátka nádherně…

Panoramatická mapa:

          Co se týče dalších kulturních aktivit, je dobré se zmínit také o tom, že Obecní úřad sestavil charakteristiku obce
a pořídil fotodokumentaci pro firmu FORZA Brno, která je výhradním tvůrcem a pořizovatelem kreslené panoramatické mapy České republiky. Takže i lednice budou zakresleny a popsány na této ojedinělé záležitosti.

Humanitární pomoc:


           Potěšující je skutečnost, že není zcela pravdou , co se dnes obecně tvrdí. Že lidé jsou lhostejní jeden
ke druhému, že mají okoralá srdce a stále blbou náladu (slova prezidenta Václava Havla). České humanitární pomoci válkou znečištěnému Kosovu – se zúčastnilo 28 osob z Ledčic. Jejich dary muselo odvést velké auto.

Mladí:

            Ve vsi je stále víc živo, také díky omladině, která se rozhoupává k různým aktivitám. Velký zájem mladé projevili
na příklad o středeční hodiny roc´n rollu. Nacvičují jej pod vedením trenéra Hanse a jeho asistenta Pačese z pražského tanečního klubu Silueta.

Rock and roll:

            Do Ledčic přijíždí od podzimu tohoto roku vždy se dvěma jmenovanými také jeden profesionální pár. Ovšem naši se nenechají zahanbit, rokenrol je tak nadchnul, že chodí cvičit i v jiné dny a na jejich výkonech je pokrok již vidět. Omladina se také společně zúčastnila mistrovství v Děčíně.

Aerobik:

              V Ledčické tělocvičně je živo ale stále, protože cvičit chodí i ženy. Ty mladší a mrštnější zaujal aerobik vedený slečnou Simonou Petrákovou.

Zdravotní tělocvik:

             Na ozdravná rehabilitační cvičení pod dohledem zdravotní sestry paní Svobodové docházejí ty „Kulatější“ a méně pohyblivé ženy. Vše začalo na jaře 1999 a dnes už maličká tělocvična téměř nestačí.

Mažoretky:

             Další skupinou, která pravidelně chodí do školní tělocvičny je třináct mažoretek.

Country tance:

               Paní Marie Zemanová kolem sebe shromáždila několik dívek a dva kluky ve věku 6 až 10 let a cvičí a tančí
s nimi na melodie amerických lidových písní. Děti také v typických vestách, kostkovaných sukních, košilích a kloboucích na hlavě vystoupily na letošní vánoční besídce 22.12.1999, kde sklidily zasloužený potlesk.

Turnaje:

               Z pohybových aktivit poněkud vypadly místní chlapci a muži, nepočítáme-li každoročně pořádané turnaje
v nohejbalu ( letos to bylo (14.8.), v mini fotbalu (3.7.), nebo občasné „honění míče“na školním hřišti či na volejbalovém plácku.Proto se uvažuje o zřízení posilovny a úpravě místnosti pro stolní tenis, aby si mohla řádně zacvičit i „silnější část spoluobčanů“. Čeká se jen na vystěhování pošty z evangelické fary na nové působiště, aby získané prostory mohly být upraveny a potřebně vybaveny. Jak už bylo zapsáno v jiné části tohoto ročního zápisu, má Obecní úřad v úmyslu vybudovat nový sportovní areál Na Skalce. Chce tím také, mimo jiné, zamezit úniku malých fotbalistů z Ledčic. Vždyť
za okolní vesnice hraje víc než jedna celá fotbalová jedenáctka! A vůbec ne špatně.

Škola:

            Každé ráno otevírá těžké krásně zdobené dveře s letopočtem 1886 a klikou ve tvaru českého lva 26 žáčků,
26 originálů, ve věku 6 až 10 let. Charakter školní budovy v Lednicích je odlišný od neosobních moderních monster
ve městech. Je tu všechno na dosah – knihovna, tělocvična, jídelna, počítače, společenské hry, hračky, příjemně zařízené koutky. Jsou tu čisté, vůbec ne strohé třídy s pěkným nábytkem a  koberci, veselá herna školní družiny, krásné historické schodiště s více než stoletým latinovým zábradlím, ale i nově a moderně zařízená šatna a barevně rozsvícená výzdoba na chodbách. Tu tvoří jenom a pouze práce dětí. Zvonek ve škole nezvoní, vychází se z momentální situace
ve třídě. Nespornou výhodou je, že obě třídy jsou smíšené – vyučují se v nich vždy dva ročníky.  V roce 1999 bylo v 1. třídě 6 žáků, ve druhé také 6, ve 3.třídě 5 a ve 4 třídě 9 žáků. Mladší od těch starších rychle mnohé odkoukají-
ať už je o sebeobsluhu, tvůrčí činnosti, vzájemnou komunikaci, ale i postřehy z vyučování.Ti starší se stávají přirozenými autoritami, poradci a pomocníky.Chybí tu anonymita. Škola je také tou opravdovou přípravou pro život.
              Relaxaci, možnost protažení i v průběhu vyučování či o přestávce, dětem dovolují koberce ve třídách, válendy,
ale také veliká zahrada a prvotřídní hřiště s plastovým povrchem.
              A pak je tu množství kulturních, zájmových a vzdělávacích aktivit, které škola pod novým vedením (od září 1998
je ředitelkou paní Mgr. Věra Šimonová ) pro své děti připravuje. Jde   o nabídku pozitivního trávení času, o oživení společenského života, který tu donedávna málem odumřel. Čím pestřejší je činnost školy, čím více děti v kruhu vrstevníků prožijí, tím menší bude riziko delikventního vývoje, tím menší bude odtažitost  mezi školou a rodinou. Malý počet žáků je ideální z toho pohledu, že tvoří vlastně velkou rodinu, s možností lepšího vzájemného poznání, sžití.
Na druhé straně při způsobu financování, které se odvíjí od počtu žáků, nemá často škola peníze na to,
co by potřebovala. Kdyby neměla také úžasnou podporu v obecním úřadu a kdyby občas nepomohly sponzoři,
bylo by vše mnohem těžší. Lze věřit, že po létech se tato péče o školu obci vrátí.


Ledčická škola připravila v roce 1999 následující akce a činnosti:

Výlety:
- výlet do Veltrus ( galerie, zámek, obora ) 14.9.1999
- výlety do Prahy ( Planetárium, Hrad, královská cesta)
- středověké město Faber (Praha – letenská pláň) 29.4.1999
- výlet do Roudnice ( augustiniánský klášter, chrám narození Panny Marie) 8.6.1999
- výlet do westernového městečka Šiklův mlýn ve Zvoli nad Perštejnem  20.5.1999

Divadelní představení:
- 30.9.     „O statečném Kulihráškovi“ – KaSS Roudnice
- 11.11.   „ Kovářská pohádka“  - KaSS Roudnice nad Labem
- 7.12.    „ Kopretina a princezna“ – Divadlo Skalet Praha
- 22.11   " O slavném narození Ježíše Krista“

Účast dětí na výtvarných soutěžích:
             Kyjovský střípek, Vánoční výzdoba, razítko do Evropské unie, Král Ječmínek, Děti.pozor červená, Červený kříž očima dětí, Můj hodný drak, Oskar – ochránce dětí, Jak bych chtěl strávit prázdniny…

Úspěchy ve výtvarných soutěžích:
- Nikola Cucová, žákyně 1. třídy – Křišťálová plastika kyjovský skřítek – cenu přebírala v Brně před televizními kamerami.
- Nikola Cucová – Zlatý přívěsek za ztvárnění skřítka Oskara
- Lenka Hušková, tričko a batoh za vítězství ve své kategorii v soutěži král Ječmínek
- Kristýna Salačová 2. tř., Renata Chmelová 4.tř., - Diplom za úspěch v soutěži  „Děti, pozor červená“.
- Renata, Lenka, Nikola, Maruška, Jára E. – upomínkové předměty za úspěch v soutěži „Můj hodný drak“.
- Anička Holubová 3. tř., 3. místo v soutěži o nejkrásnější vánoční ozdobu.

Kulturní vystoupení dětí:
6.6.1999 a 5.11.1999     Vítání občánků
1.5.1999                           Slavnostní otevření knihovny a vernisáže výstavy o Ledčicích
3.7.1999                           Den dětí – vystoupení mažoretek a tanečního kroužku „ Šmoulové“
8.5.1999                           Den Matek-pásmo písní a poezie, soutěž pro maminky

Výstavy:
3.7. 1999 Výstava na plotě – výtvarné práce dětí
9-12.12.1999 Vánoční výstava – prezentace výt. Činnosti dětí
1.5.1999 Ledčice očima dětí – jeden panel na výstavě o minulosti Ledčic

Přednášky, besedy:
Deklarace práv dítěte       – doplněno výtvarným zpracováním
Protidrogová prevence      – ve spolupráci se studentem T. Kučerou
Advent                            – ve spolupráci s muzeem Mělník
Den Země                       – doplněno sázením stromků na zahradě ( jílovec, pomlázkovník)
Ciconia, ekologické hnutí –  6 přednášek na téma ptáci

Další činnosti:
          Tři cyklistické výlety do okolí Ledčic, turnaj v šachu, opékání buřtů, přespolní běh lehko-atletické závody…..

Kroužky:
           Německý jazyk, Šmoulí hrátky, aerobik, výtvarné techniky
Děti absolvovaly též půlroční plavecký výcvik

Sponzoři:
            V roce 1999 dětem finančně přispěli: elektrárna Mělník, Antonín Salač, Ivana Plicková, Ladislav Michovský, Pískovna Račiněves.
Věcné sponzorské dary věnovali manželé Budkovi, Eva Chmelová, Marie Zemanová, Eva Kučerová, Jiří Petráš, Eva Veverková, pan Mach.
            Aby byl zajištěn kvalitní, plynulý a „bezbolestný“ přestup žáků čtvrté třídy do pátého ročníku spádové 2. ZŠ
v Roudnici nad Labem, byla s ní navázána spolupráce. Ledčické děti se 14.1.1999 zúčastnili tamnějšího Dne otevřených dveří. Vedení obou škol se dohodlo na přípravě srovnávacích prověrek v základních předmětech – v českém jazyce, angličtině a matematice. Je také průběžně koordinováno učivo.
Jak je vidět 113 let stará škola sehrává v obci důležitou roli. Má neopomenutelný význam nejen pro starousedlíky,
ale plní i funkci jakési hráze před vyklidňováním naší vesnice.

Mateřská škola:

            Nedílnou součástí péče o děti v Lednicích byla už od roku 1939 mateřská škola. Okresní školní rada dne 10.3. 1939 na žádost obecního úřadu ustanovila paní Jiřinu Novotnou – Hájkovou„ službou do nově zřízeného prázdninového útulku pro děti ve věku předškolním ve zdejší obci a to na dobu od 15.7. do 15.8. 1939. Pro útulek byl bylo použito1 třídy školy. Ježto nebylo v obci volného volného bytu, přebývala jmenovaná učitelka ve školní kuchyni. V opatrování měla 40 dítek ve stáří od dvou do šesti roků v denní době od 7 do 11 a od 13 do 16 hodin. Opatření se velmi dobře osvědčilo, neboť na pole mohli i matky, které pak jinak byly nuceny zůstat s dítky doma.“
             Dle záznamu řídícího učitele Obecné školy v Ledčicích se stále praví: „Na žádost obecního zastupitelstva schválila Česká zemská školní rada v Praze výnosem č. 1-1511/1940 ze 13.8.1940 zřízení  veřejné mateřské školy
v Ledčicích pro dítka ve věku od 3 do 6 let se zaměstneckým jazykem českým a to od 1.9.1940.“
Pedagogický dohled byl svěřen správě zdejší obecné školy. Školka byla umístěna v opravené volné třídě budovy. Nejnutnější nábytek zapůjčila obecná škola. Byla to skříň ze školní kuchyně, stůl, 2 židle a 10 k tomu účelu opravených starých lavic. Nová nábytek byl objednán místním starostou Václavem Tošnerem u truhláře J. Dvořáka, který do konce měsíce září dodal 4 stoly, 3 věšáky, stojan na tabuli v uhrnuté cenně 1 150 Kč.
             První učitelkou byla stanovena okresní školní radou v Roudnici paní Anna Lancová, dosavadní učitelka MŠ
ve Sběři, okres Nový Bydžov. Brzy po svém nástupu však byla umístěna do Klapého a na zdejší mateřskou školu přišla
od 5. září 1940 paní Eva Janošová. Narodila se v Uherském Hradišti na Moravě 7.5.1912. Obecnou školu navštěvovala tamtéž, stejně jako školu střední.. 26.6.1930 absolvovala na učitelském ústavu v Praze. Do roku 1939 pracovala jako výpomocná učitelka v Čeradicích  u Žatce. Od 1.1.1940 do 1.9.1940 působila jako úřednice Okresní péče v Přelouči.
Mateřskou školu tehdy navštěvovalo 19 chlapců a 11 dívek. Z toho 3 a 4 letých 6, 4 až 6 letých 24.
Od 15 května 1944 byl v Ledčicích na základě inspekce vykonané panem okresním školním inspektorem Adolfem Čoudem z Kralup nad Vltavou. 11.5.1944, zřízen dětský útulek pro děti od 3 do 10 let věku. Každodenně kromě soboty odpoledne a neděle od 7 do 11 a od 13 do 18 hodin se o děti starala opatrovnice určená úřadem práce v Roudnici, paní Marie Čápová.
              O činnosti mateřské školy či dětského útulku pak kroniky dlouho mlčí. Až v říjnu 1971 se paní Petříčková, ředitelka školy, zmiňuje o tom, že „pro dětský útulek byly na žádost jeho nové ředitelky paní Zdeny Polákové uvolněny místnosti z učitelského bytu v přízemí budovy.“
              Dále podtrhuje že paní Poláková vyžaduje volbu SRPŠ pouze pro Dú, aby se v něm řešily pouze problémy útulku, nikoli školy. Mezi oběma ředitelkami pak bylo ještě dohodnuto, že „údržba zahrady a hřiště platí takto : za údržbu
a pořádek východní části zahrady a západní části hřiště ručí ZDŠ, za zbývající poloviny pak Dú. Obě školní zařízení
se budou v příštích letech dělit o obstarávání otepu, a to tak, že jej budou obstarávat střídavě každým druhým rokem.“
Před nedávnem, v roce 1990 byl dětský útulek opět přejmenován na mateřskou školu. Od roku 1939 do roku 1999
se lednickým nejmladším dětem věnovaly tety paní učitelky : Anna Lancová, Jiřina Novotná-Hájková, Eva Jarošová, Marie Čápová, Antonie Hýblová, Zdena Poláková, Jaroslava Milerová, Růžena Klementová, Božena Hrnčířová, Jana Jansová, Stanislava Petráková. Dnes pak paní Iva Zrůstová – ředitelka MŠ, Milena Justová a Vlasta Hrnčířová.
V roce 1999 mateřská škola připravila: vánoční pásmo, plavecký výcvik, sběr léčivých bylin  a hledání pokladu s opékáním buřtů ke dni dětí.

Dojíždění žáků do ZŠ:

            V Ledčicích žije dalších 42 dětí ( kromě 26 které docházejí do  místní školy ) školou povinných. 36 jezdí do  2 ZŠ v Roudnici nad Labem, 4 do ZŠ ve Straškově a 2 do ZŠ v Lužci nad Vltavou.

Středoškoláci:

            Devět mladých lidí studuje na středních školách, jsou to:
Jana Studená           – Střední pedagogická škola v Litoměřicích
Jana Svobodová      – Střední podnikatelská škola v Roudnici nad Labem
Jan Hillebrandt         – Střední zemědělsko-chemická škola v Roudnici nad Labem
Ladislav Michovský – Střední škola- letecký mechanik Aero Odolená Voda
Ondřej Kučera          - Gymnázium Roudnice nad Labem
Tomáš Kučera        – Gymnázium Roudnice nad Labem
Milan Urban             – Střední potravinářská škola v Praze
Jan Vereš                – Střední policejní škola v Praze 

Vysokoškoláci:

           Vysoké školy navštěvují 4 mladí z Ledčic:
Vlnařová       – ČVUT Praha
Vejmoláková – Universita Palackého Ústí nad Labem
Kaňková       -  Universita Palackého Ústí nad Labem
Kratochvíl     -  Universita Palackého Ústí nad Labem

Dokumentace o životě v obci:

              Aby byly kulturní, společenské, sportovní i jiné akce řádně zaznamenávány, abychom si kdykoli mohli připomenout náš pracovní život i veškeré dění v obci, je průběžně pořizovaná bohatá dokumentace. Prameny a odkazy v této kronice jsou u konkrétních odstavců označeny takto:
Fotodokumentace       F
Video dokumentace    V
Články v tisku                T
              Malá poznámka na okraji: V tisku se letos o Ledčicích psalo celkem dvacetkrát .
Byla též navázána spolupráce s renomovanými publicisty, panem Ing. Otakarem Špecingerem a panem Miroslavem Síglem, kteří se také z vlastní vůle stali aktivními dopisovateli Ledčických novinek.

Jaký byl rok 1999?

              Rok 1999 měl být rokem vyjmečným. Lidstvu hrozili věštci - legendární astronom Nostra-damus prý v 60 letech 16. století stanovil světu na rok 1999 pragnostiku plnou katastrof, neli jeho konec.
Vesmír uchystal pozemšťanům na 11.8.1999 poslední úplné zatmění Slunce, které se těšilo nevídané pozornosti. Další prý přijde až 7.10.2135. Světu vládly i magické devítky 9.9.1999 nastalo na celé planetě masové svatební šílenství, které se opakovalo ještě za 10 dní. Konec světa se sice nekonal, zato s katastrofami plejádou hrůz měl Nostradamus pravdu. Země se třásla, řeky sse vylévaly z břehů, cyklóny a hurikány řádily, sopky soptily, domy padaly, v troskách umíraly lidé! O tom ví své Kolumbie , Turecko, Tchaj- wan, Oklahoma, Indie, Mexiko.
Bomby a tanky si vynucovaly mír v Čečensku, Kosovu i jinde. Choroba AIDS překročila rámec zdravotního problému a ohrožuje celosvětovou stabilitu a bezpečnost. Podle prognóz prý na tuto chorobu v příštích 10 letech zemře více lidí než ve všech válkách 20. století dohromady!
              Díky Bohu, rok 1999, byl však i rokem úspěchů a obyčejného lidského štěstí. Vědcům se povedl epochální objev. Rozluštili genetický kód  lidského chromozómu 22. Znamená to první krok na cestě, která by mohla vést k léčbě dříve nevyléčitelných nemocí.
              Naši hokejisté se z Norska vrátili s trofejí Mistrů světa  a potvrdili tak po Naganu 1998, že jsou nejlepší na světě.12.3.1999 se Česká republika stala právoplatným členem NATO.
A jak se žilo přímo v Ledčicích? Zdá se že vcelku dobře. Obyčejně. Lidé se dávají více dohromady, i když se tu a tam poškorpí.Z firianství, ze závisti, kdo ví, Nezavíráme se tolik za svá vrata, do svých bačkor.Snad i té příslovečné lhostejnosti a „blbé nálady“ubývá. Zažili jsme radosti  i starosti. Prožili jsme dobré i méně dobré i méně dobré někdo možná i hodně zlé. slavily jsme narození našich dětí, plakaly na pohřbech blízkých.
               Věřím že dochází k pozitivnímu posunu, který se nedá vyjádřit v korunách a který ani bezprostředně nezasytí. Všichni z televizní obrazovky slýcháme větu, kterou nám téměř večer co večer říká Týna Pletánková: „ A věřte bude líp“.
To je i mým přáním téhle obci a jejím obyvatelům do příštího roku. Do roku, který má navíc magickou dvojku na svém počátku…
                                                                                                   Ivana Plicková

 

 

 

 

 

 

 

Česky English Deutsch Netherlands

http://www.geosense.cz/geoportal/ledcice

Svoz odpadu 

Zimní svoz:
od 1.1. do 31.4. 
a od 1.11. do 31.12.
ve čtvrtek každý týden.
Letní svoz:
od 1. 5. do 31.10.
jednou za čtrnáct dní každý lichý týden ve čtvrtek.
Svoz probíhá cca od 6 hodin ráno.

Vyhledat v textu

-->

Je nutné nainstalovat Flash player

22. 8. Bohuslav

Zítra: Sandra

Aktuality s rozesíláním e-mailových zpráv

Inzerce

příspěvků: 44

Diskusní fórum

příspěvků: 268

Návštěvnost stránek

152101