Česky English Deutsch Netherlands

Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Obec > Historie > Kostel sv.Václava > Historie kostela sv.Václava

Historie kostela sv.Václava

    Ledčický kostel zasvěcený ochránci země České, svatému Václavu, zde stojí již třetí století jako němý svědek a pozorovatel života obce i jejích občanů. V minulosti vesnice hrál vždy významnou roli. Byl zdejší nejvýstavnější a nejkrásnější budovou a svým způsobem jistým centrem veřejného života. Tady se vesničané pravidelně setkávali, dozvídali se závažné informace: o nových zákonech, nařízeních panovníka, epidemiích, úmrtích významných lidí, ale mohli tu také prohovořit důležité osobní záležitosti, či jen tak nezávazně poklábosit.
    Dnes nemusí být člověk věřící, aby vstupoval do této budovy s úctou. Neboť samotná stavba, která tu působí tak samozřejmě, jakoby vyrostla z kořenů země i její dobře vybrané dominantní místo na vyvýšené jižní části středu obce, jsou důkazem toho, kolik smyslu pro prostor, krásu a harmonii naši předkové měli a jak citliví a pracovití lidé to byli.
Úcta k minulosti a kulturním hodnotám byly hlavní motivací ke generální opravě státem chráněné památky, která se uskutečnila v letech 1999/2000. Při ní byl obnoven vnější plášť kostela, kdy fasáda dostala své původní „barokní“ barvy, byly zrekonstruovány varhany, které nepřečkaly válečné rekvizice, na věž pak odborná firma Hainz instalovala opravené původní hodiny z roku 1888 včetně nových ciferníků s pozlacenými číslicemi a ručičkami, uskutečnila se rekonstrukce sanktusní věžičky a byl restaurován pískovcový alianční znak rodu Lobkowiczů, umístěný nad portálem v čelní zdi. Vrchol kostelní kopule ozdobila nová zlacená makovička s křížem, v jejímž nitru se od té doby skrývá měděný tubus s poselstvím současníků budoucím generacím. Závěrečnými pracemi byly odvětrány základy chrámu, zvednuty povalené náhrobky na přilehlém hřbitově, vymýceny náletové dřeviny, obnovena a natřena jeho barokně zvlněná obvodová zeď a uskutečněny terénní úpravy. Jen několik metrů od kostela, obklopena bohatou vzrostlou zelení, stojí neokázalá kamenná boží muka netradičního téměř minimalistického vzhledu, zcela patrně starší než barokní kostel. Také ona se dočkala rekonstrukce. Na jejich vrchol sochař Karel Meloun instaloval svůj dar obci – svatojiřský kovaný kříž. Po mnoha letech se 24. 12. 2000 ve zcela zaplněném kostele svatého Václava konala půlnoční mše, která se stala spontánní oslavou dokončeného díla i rozloučením s odcházejícím tisíciletím.
    Historie tohoto svatostánku má neoddělitelnou souvislost s dějinami Ledčic. První písemnou zmínku o původním gotickém kostele svatého Václava, jako jednom z 34 kostelů Řipského děkanátu, najdeme ve zmínce Bohuslava Balbína. „Podle učeného Balbína týž kostel existoval již L. P. 1384“ a býval významným církevním střediskem, neboť už tehdy byl povinován odvádět dvanáct grošů desátek. Tyto si vyžádal král Václav IV. jako „příspěvek na cestu do Říma, kterou se chystal podniknouti“. Kdy přestal být ledčický kostel farním, není známo, nejsou o tom žádné písemné doklady. Ale jistě
to bylo brzy po bitvě na Bílé hoře. Písemně nedoložen je záznam Augusta Sedláčka, autora monumentálních Hradů, zámků a tvrzí, že prý ledčická fara zanikla po roce 1623. Podle první dochované knihy zádušních účtů fi liálního kostela sv. Václava zde vykonával služby boží od roku 1695 farář z nedaleké Račiněvsi, kam od roku 1672 byly Ledčice přifařeny. Tato farní příslušnost trvala téměř do konce devatenáctého století. Jak se píše ve Spisech, písemnostech, korespondenci 33, svazek 1, byly roku 1861 vyloučeny obce Ctiněves, Mnetěš a Ledčice z farnosti Račiněves a svěřeny pod duchovní správu
kostela svatého Bartoloměje v Černoučku, a tím k vikariátu roudnickému.
    Za třicetileté války (1620–1648) a v letech následujících, kostel zchátral natolik, že nemohl sloužit svému účelu. Proto Lobkowiczové pověřili navržením přestavby zdevastovaného kostelíka, jehož věž měla být zachována, vlašského architekta a malíře Girolama (Jeronýma) Costu, který celkovou hmotu svatostánku rozvrhl tak, že jeho půdorys tvoří kříž. Protože západní věž v ose podélně symetrické stavby byla ve velmi špatném stavu, musel ji nakonec strhnout a postavit kostel zcela nový, mimo původní (gotické) základy. Včetně výše zmíněné masívní západní věže ukončené helmicí s „makovičkou“ a křížem. Svědčí o tom skutečnost, že při kopání hrobů na hřbitově hrobníci nacházeli pozůstatky základového zdiva původního svatostánku. Se stavbou se započalo v roce 1737. Kostel ve stylu pozdního baroka byl dokončen roku 1752.
Vlastním provedením jednolodní orientované stavby byl pověřen roudnický stavitel a měšťan, rovněž italského původu, Petr Pavel Columbani, který za své dílo obdržel 2 350 tehdejších zlatých. Márnici a hřbitovní ladně zvlněnou zeď postavil ledčický zednický mistr, Václav Nedbal, v letech 1746 až 1749. Columbani sice zemřel počátkem roku 1749, ale kostel byl již v roce 1745 zhruba hotov.
    Stavební kámen zdící pocházel dílem z demolice starého kostela, dílem se lámal v Černoučku, Račiněvsi, Bříze, Ctiněvsi pod Řípem a jinde. Kámen štukový a na dlaždice byl přivezen ze skály v Přestavlkách a od Hošťky. Pískovec na vytesání knížecího aliančního erbu, umístěného nad hlavním vchodem, pochází z pražské provenience – z Petřína a Bílé hory. Většina vydání na stavbu kostela byla uhrazena z vlastních peněz ledčického záduší, hlavně z jeho pozemkového majetku.
   Na první pohled z vnějšku kostel zaujme svým výrazným vstupním průčelím, nad nímž se vypíná věžní patro s prohýbanou římsou, lobkowiczkým znakem, velikým orámovaným děleným oknem, dvěma vysokými prázdnými výklenky a věžními hodinami na západní a severní straně. Podélné strany kostela jsou z každé strany prolomeny třemi okny, v horní části zaklenutými. Celkem je jich jedenáct, vstupní dveře pak jsou troje. Hlavní, dvoukřídlé dřevěné dveře v západní části kostela, jsou opatřeny původním ručně kovaným zámkem a litinovými klikami. K oběma vnějším zdem kněžiště přiléhají nižší malé přístavky: sakristie na jižní a skladiště na severní straně. Plášť stavby, střídání zakřiveného a rovného zdiva i jeho výrazná barevnost, nesou nezaměnitelnou pečeť baroka.
    Loď kostela s valenou klenbou je 20 metrů dlouhá a 10,5 metrů široká. Kněžiště o rozměrech 7,20 m krát 6,40 m je půlkruhovitě zakončeno a završeno českou klenbou. Zajímavé je také kompaktní zděné zábradlí kůru s varhanami nad vstupní částí kostela. Nahoru na kůr vedou točité kamenné schody, dnes už pramálo šlapané.