Jablko sváru

   Možná, že bychom se měli zmínit i o tom, čím se evangelická církev liší od katolické a kde tedy bylo ono pověstné „jablko sváru“, které zapříčinilo v minulých dobách dnes už zapomenutou a těžko pochopitelnou nenávist mezi těmito dvěma „údy“ křesťanstva. Jen těžko si asi dokážeme představit, co všechno se tenkrát stalo v tomto našem dnes tak klidném, tichém a mírumilovném kraji pod Řípem. Ale vraťme se k příčinám neshod. Každý z nás jistě zná bohatou výzdobu katolických kostelů a každý z nás, i ten nevěřící, byl alespoň jednou v životě v takovém chrámu svědkem mše plné různých složitých „úkonů“.
   Evangelíci se ve své víře chovají jinak. Odmítají ideál „laciné“ církve, nechtějí uctívat svaté, zpovídat se, věřit v očistec, neuznávají poslušnost papeži, odmítají uctívat ostatky světců a mučedníků, nechovají ve vážnosti obrazy, sochy a další předměty znázorňující svaté a vytvořené k jejich slávě, nevěří v přítomnost Boha při svátosti přijímání,neuznávají Mariánský kult, nepořádají procesí. Naopak věří v ideál církve navrácené k původní čistotě a chudobě, v církev bez bohaté hierarchie, zbavenou přemíry majetku a bohatství, uznávají „čisté slovo boží“ a Kristovo učení. Proto bývá evangelický kostel velmi stroze vybaven a jeho jedinou výzdobou je obvykle prostý kříž, či nejvýše obraz beránka – symbol Ježíše Krista. I bohoslužby se odehrávají v jednoduchém stylu.
   Od katolické církve se evangelická liší i v další řadě věcí. Netrvá na příklad na celibátu duchovních, věřící si faráře sami volí, farářkou se může stát i žena a farář si může vybrat místo svého působení. Jednotlivé sbory se sdružují do seniorátů a ty pak do celocírkevního sboru, Českobratrské církve evangelické, která vznikla v roce 1918 sloučením církví reformované a luterské, jež navazovaly na tradice staré jednoty bratrské (Hus, Komenský).
   Po tomto rozsáhlém úvodu nám je asi ledacos jasnější, a tak se můžeme „podívat“ do historie. Boje mezi zastánci jednotlivých církví můžeme zaznamenat už v dávném středověku. Potyčky a války střídaly kratičké doby klidu a míru. Přísnou rekatolizaci zavedli v Čechách Habsburkové (Ferdinand I., 1526). Až za vlády Rudolfa II. se pronásledování jinověrců zmírnilo a v Čechách panovala jinde nevídaná tolerance. Majestát z roku 1609, tímto podivínským císařem vydaný, zaručoval náboženskou svobodu.
   U nás na Podřipsku bylo evangelické cítění velmi silné. Apelačním soudem bylo odsouzeno mnoho „kacířů“. Byli to lidé z Račiněvsi, Straškova, Vražkova, Černoučka a odjinud. Z Ledčic na příklad hostinský František Satran byl vězněn po celý jeden rok. Také paní kněžna Polyxena se snažila často velmi tvrdě o „usměrnění“ odbojných evangelíků, ale příliš se jí nedařilo. Dokonce lidé z Krabčic, Břízy a Ledčic si u ní stěžují na hejtmana roudnického, že porušuje majestát (zákon) Rudolfův sužováním evangelíků. Po Bílé hoře (1620) byli sice pronásledováni ještě více, ale přesto na Podřipsku jim bylo lépe, než v jiných krajích. Vláda nemohla tak mocný rod, jako byli Lobkowiczové, přinutit k větší přísnosti proti kacířům. U nich totiž rozhodovaly především hmotné cíle a utiskovaní lidé by houfně utíkali do poměrně blízkého Saska. A po smrti paní Polyxeny (1642) už zde měl hlavní slovo její podstatně tolerantnější a nábožensky „vlažnější“ syn, Václav František Eusebius. Ostatně jeho manželka Augusta byla dokonce luteránkou, a tak z rodného Německa prý vozila na Roudnicko evangelické duchovní, kteří tu nejen tajně, ale i veřejně konali bohoslužby. I díky tomu se podřipští „kacíři“ udrželi až do vyhlášení tolerančního patentu Josefem II. v roce 1781. Tehdy se ukázalo, že evangelická tradice má pevné kořeny. Vždyť ne nadarmo se říká: „Drží jak helvetská víra pod Řípem“.
   Za připomínku jistě stojí i tajná modlitebna, která bývala v naší vesnici v čísle 4.Svou víru tu praktikovali v soukromí a potají nejen místní evangelíci, ale také jejich „bratři“ z celého dalekého okolí. Neboť víra byla neodmyslitelnou součástí jejich života. Ledčice tak byly doslova „tavícím kotlem kacířství“ celého Podřipska. Protože se ke své „staré víře“ hlásilo nevídané množství lidí, napětí mezi nimi a katolickým okolím bylo veliké. Jak jsem se zmínila výše, tekla tu dokonce krev. Ještě roku 1785 byl utýrán katolíky evangelík Balcar z Bezděkova, protože pracoval ve svátek. Tak fanatická doba to byla!
První evangelický sbor vnikl ve Ctiněvsi, která prý je podle tradičních interpretací nejstarší vesnicí v Čechách a ve které byl (snad) pochován Praotec Čech. První bohoslužba se zde konala 1. 1. 1783 v čísle 24. Sloužil ji Samuel Paullini ze slovenské Štiavnice. Ukázalo se ale, že jeho způsob plný křižování, žehnání, zpěvů a hostií se podobal spíše katolickému způsobu a mnohým přítomným se nelíbil. A tak Paullini důvěru sboru nezískal. Už počátkem roku 1784 se ze Ctiněvsi oddělilo 136 rodin a založilo reformovaný sbor v Ledčicích. Zbytek věřících pak zrušil ctiněveské sídlo úplně a přeložil je do Krabčic. Prvním ledčickým farářem byl ustanoven Jiří Fazekáš.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Česky English Deutsch Netherlands

http://www.geosense.cz/geoportal/ledcice

Svoz odpadu 

Zimní svoz:
od 1.1. do 31.4. 
a od 1.11. do 31.12.
ve čtvrtek každý týden.
Letní svoz:
od 1. 5. do 31.10.
jednou za čtrnáct dní každý lichý týden ve čtvrtek.
Svoz probíhá cca od 6 hodin ráno.

Vyhledat v textu

-->

Je nutné nainstalovat Flash player

16. 8. Jáchym

Zítra: Petra

Aktuality s rozesíláním e-mailových zpráv

Inzerce

příspěvků: 44

Diskusní fórum

příspěvků: 268

Návštěvnost stránek

151519