Evangelický kostel a štěpnice ducha

   Kostel v Ledčicích ve stylu pozdního baroka, s velikými okny přivádějícími hodně světla do jednoduchého a prostého prostoru s postranní kazatelnou, byl dostavěn roku 1791.
    Roku 1784 byla postavena farní budova.
   Stará církevní škola zde fungovala od roku 1793 do roku 1844 a mívala často i více než sto žáků, kteří sem docházeli nejen z Ledčic ale i z velké dálky. Nová evangelická škola byla otevřena 27. 4. 1844.
   Nad klenutou prosklenou branou kostela je zazděna bronzová pamětní deska, umístěná sem roku 1915 k pětistému výročí upálení Mistra Jana Husa, na které stojí:

   „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu,
   prav pravdu, drž pravdu až do smrti“.
   Mistr Jan Hus 1415–1915
   Svaté paměti otce české reformace vděční evangelíci

  V roce 1788 byl zřízen hřbitov, v letech 1798–1791 pak vybudován kostel s postranní kazatelnou, spojený s farou a poskytující místo asi pro pětistovku věřících. Kostel byl postaven v intencích tolerančního patentu, ve kterém se praví: „O modlitebnách nařizujeme výslovně, aby žádného zvonění, žádných zvonů, věží, ani veřejného vchodu z ulice neměla, jinak však mohou ji, z jakékoli hmoty chtějí, vystavěti.“
   Když si ledčický evangelický chrám prohlédnete, zjistíte, že opravdu nemá vnější znaky kostela, jen jeho západní štít zdobí kamenný kalich, symbol této víry.
   Už v roce 1793 byla postavena evangelická škola (v „Kozí“ ulici, dnes čp. 75). Jak napsal Pavel Váša ve své knize Pod Řípem, škola byla jednotřídní, nizoučká, s ošklivými, nenatřenými a zacákanými lavicemi. Fungovala zde do roku 1842 a mívala až sto žáků. Nová evangelická škola byla přistavěna k faře a otevřena 27. 4. 1844. Dodnes je nad jejím vchodem (čp. 92) zazděna bronzová deska se slovy: „Štěpnice byla pomocí šlechetných přátel založena a dne 27. dubna 1884 posvěcena“. Škola se udržela do roku 1920, kdy byla defi nitivně zrušena. Malinká a chudá fara s četnými nízkými pokojíky byla do dnešní podoby rozšířena kolem roku 1900 a stala se opravdu výstavnou patrovou budovou. Další velká vnitřní přestavba kostela proběhla v padesátých letech minulého století, kdy byly odstraněny zpuchřelé varhany a kazatelna umístěna na čelní stranu. I tak ale bylo zachováno obvyklé jednoduché zařízení: lavice a kůr. Křtitelnice byla zakoupena v jakémsi zrušeném klášteře. Jižní stěnu chrámu zdobila pouze mapa s vyznačenými obcemi, které sboru přináležely. Tehdy jich bylo dnes těžko uvěřitelných devětašedesát!
   Za zmínku stojí ještě připomenutí další ledčické výjimečnosti – první dětské opatrovny ve střední Evropě. Ta byla založena Eleonorou Látovou v roce 1869 přímo na faře. O rok později zakoupila protější dům čp. 27, kde se starala podle vzorů a poznatků, jež sama získala při svých německých studiích, o děti tří až šestileté. Připravovala je na školu po stránce mravní, pohybové i pracovní. Protože dětí přibývalo, bylo nutno přibrat pomoc „slečen.“ Když ve vsi vypukla epidemie černých neštovic, při níž zemřel milovaný Eleonořin syn Bohoušek a další děti, byla opatrovna uzavřena a již nikdy neobnovila svou činnost. Proto byl alespoň zřízen dívčí sirotčinec přímo na faře, který však byl později přeložen do Krabčic. O tom všem píše místní rodák Ludvík Lát  ve své knize Na lečické faře. Zajímavý a téměř pohádkový je zdroj peněz, za které byl odkoupen zmíněný dům. Když za války v roce 1866 přitáhl do Ledčic oddíl pruského vojska a s ním jeho velitel Gélieu, francouzský Švýcar. Byl ubytován na faře, kde se spřátelil s otcem paní Eleonory, farářem Janem Kašparem tak, že mu později odkázal několik tisíc franků, jmění na tehdejší dobu značné.
   Ledčický sbor vlastnil kromě kostela, fary, školní budovy a opatrovny ještě zahradu (32 arů), více než hektarové pole a fond farní, školní, stavební, sirotčí, chrámový, chudinský, hřbitovní a hrobový.
   Ze třídy bývalé církevní školy vznikla roku 1970 malá modlitebna, která sloužila svému účelu několik let, až zanikla úplně. Zajímavé je, že od roku 1782 do roku 1990 v Ledčicích sloužilo pouze šestnáct farářů. Z toho je zřejmé, že zde každý z nich tu „farářoval“ po mnoho let. Pro jakous – takous úplnost zde uvedu přehledu jejich jmen a období působnosti od vzniku ledčického sboru (1784) po jeho „fúzi“ se sborem v Krabčicích (1998).

Jiří Fazekáš         1784–1791
Emerich Tsider     1791–1806
Štěpán Ivany        1806–1832
Jan Kašpar          1832–1872
Antonín Lát          1872–1912
Josef Kantorek     1912–1920
Václav Bureš        1920–1933
2 roky sbor neobsazen
Bohumil Potměšil 1935–1943 
Karel Bakala        1944–1950
Jaroslav Matějka   1950–1957
Václav Otto          1957–1964
Miroslav Pechar    1964–1974
Jan Potoček         1974–1977 dojíždí z Krabčic
Emanuel Vejnar    1977–1980 opět bydlí na faře
Miroslav Pechar    1980–1984 dojíždí z Litoměřic
Kurt Bartoš           1984 bohoslužby jsou pouze 1× v měsíci

   V červenci 1996 bylo konání bohoslužeb v Ledčicích ukončeno a v březnu 1998 sídlo přeneseno do Krabčic. Po přechodu celého objektu do soukromých rukou byl konec evangelíků v Ledčicích završen. Po zdejším silném evangelickém hnutí už zbyl pouze symbolický kalich s helvetským (švýcarským) křížem v pravé polovině obecního erbu.

Česky English Deutsch Netherlands

http://www.geosense.cz/geoportal/ledcice

Svoz odpadu 

Zimní svoz:
od 1.1. do 31.4. 
a od 1.11. do 31.12.
ve čtvrtek každý týden.
Letní svoz:
od 1. 5. do 31.10.
jednou za čtrnáct dní každý lichý týden ve čtvrtek.
Svoz probíhá cca od 6 hodin ráno.

Vyhledat v textu

-->

Je nutné nainstalovat Flash player

26. 7. Anna

Zítra: Věroslav

Aktuality s rozesíláním e-mailových zpráv

Inzerce

příspěvků: 43

Diskusní fórum

příspěvků: 268

Návštěvnost stránek

149777