Budova naší školy je nepřehlédnutelná, pojďte dál, projdeme se...
Dříve
Dnes
Míjíme pamětní tabuli, rodný list ledčické školy.
Veškerý inventář bude přesunut do ledčického muzea.
Nově zrekonstruovaná tělocvična nám nabízí radost z pohybu.
A když tělocvična, nesmí chybět ani potřebné zázemí.
Chodbou vyzdobenou veselou freskou dojdeme ke dveřím na dvůr a na zahradu.
Nikdo by nevěřil, že tahle útulná klubovna byla ještě před časem zaprášenou uhelnou. Slouží k nejrůznějším společenským akcím, ale i k pořádání výstav, soutěží, přednášek a sledování médií.
Kuchyně je technickou chloubou naší školy.
Školní jídelna jakoby vystoupila z obrazu Pieta Mondrianiho.
Nakoukneme do kanceláře, kde se vymýšlí dobroty na jídelníček.
Naše kroky vedou do ráje nejmenších dětí.
Dříve
Dnes
Chodby jsou nějak podezřele prázdné, není divu, právě probíhá vyučování. Psst...
Dříve
Dnes
Odtud je řízen chod celé ledčické školy.
Dříve Dnes
A tady ve sborovně odpočívají paní učitelky.
V kabinetu najdeme vše...možná i školní skřítky.
Školní třídy - to jsou ty nejdůležitější místosti ve škole. Naše paní učitelky se snaží o téměř rodinné zázemí. V žádném případě však v nás nevytvářejí iluzi
o dokonalém, bezkonfliktním světě. Učí nás s nadhledem řešit možné krizové situace, ale přijímat i náš díl zodpovědnosti za to, co uděláme. S pochopením odpoví snad na každou naši otázku.
Takhle vypadá naše ledčická první třída pro první a druhý ročník:
Dříve
Dnes
My, starší dětí (třetí,čtvrtý a pátý ročník) se pilně učíme v této třídě:
Dříve
Dnes
Školní družina je tady pro naše zájmy i odpočinek. Bzučí to v ní jako v úle. Ale přesto tu dodržujeme smluvené heslo "bzučím tiše".
Provětráme se , pohrajeme si a zacvičíme na hřišti. Ne nadarmo patří k ledčické chloubě. Ostatně, posuďte sami.
Takhle vypadá naše škola z ptačí perspektivy.
Čí je škola? Naše!
Víme, že každý z nás je výjimečný a každý máme svou cenu.
Tak co, je ledčická škola " dílnou lidskosti pravé", jak to chtěl Jan Amos Komenský?
Děkujeme Vám za návštěvu.