Ze starého alba a archivu

Staré školní fotografie nic neutají. Jsou názorným dokumentem své doby. Všechny děti jsou ve svátečním - jejich oblečení vypovídá o "módě" toho kterého období, ale i sociálním postavení příslušné rodiny. I účesy a obutí jsou výmluvné. Posuďte sami.

Tak tohle jsou prvňáci v roce 1900. Důstojný pan učitel s vlajícím vousem představuje vzdělávání v c. a k.monarchii.

I školní vysvědčení výmluvně vypovídá o své době. Jára Datel je dostal  v roce 1906 vyzdobené dvouhlavým rakousko-uherským orlem.

Ledčická rodina Plickových se sešla kolem r.1910 u fotografa k zachycení rodinného portrétu.

V roce 1915 ještě  v Lečicích není znát dopad 1.světové války. I když je na první pohled vidět společenské postavení dětí.

Také na venkov, k nám do Ledčic, se dostaly časopisy s často tendenčními texty ( r.1922).

Z nastrojeného námořníčka v r. 1924 jednou bude pan Josef Král - Strojník. Rodina pana řídícího Kušičky byla pro ledčické příkladem vzorného rodinného života (r.1925).

Tato školní pravidla mohou vyvolat úsměv na tváři. Ale zkuste si je přečíst znovu.

Co tihle človíčkové jednou přinesli sobě, obci i světu (r.1925)? Pokrok vtrhl r.1926 i do Ledčic. Kušičkovy děti poslouchají dvoulampové radio ETA.

Meziválečná ledčická mládež, bosá i obutá, s nadějí a důvěrou očekává své životní osudy (r.1933).
Ze starých písanek a početníků:

Jak psával ne právě vzorný žák a jak jeho pan učitel.

Příčestí minulé dalo zabrat i školákovi v roce 1939. Hela byla sice parádnice, ale neznala pravopis.

Tak kdo má hezčí rukopis? Pan učitel anebo "autor" stránky?  Pamatujete? Kde jsou ty časy, kdy se za tisíci a miliony psala tečka?

V početníku se povedly nejen příklady, ale současně i "výtvarno". V úloze č.5 co řádek, to životní moudrost a zkušenost. Z každého napsaného písmene či číslovky cítíme pevnou vzdělávající a milující kantorskou "ruku" ledčických učitelů.

Také na těchto fotografiích je znát rozdíl dvaceti let (1921, 1948).  Všimneme si dávnějších stažených účesů a zástěr. Později naopak více méně městského vzhledu mladých "dam i pánů".

Ledčické "načančané" holčičky v r.1950 a o něco starší omladina vyšňořená saky a bílými límečky coby vrcholem nejen školní elegance.

Za ledčickými humny se dětem otevíral svět, který bylo třeba probádat (1954).

Vesnické děti, mezi nimi i Kája Král (1956), musely pomáhat rodině při starostech o zajištění živobytí.

Ledčická škola v padesátých letech už svým zanedbaným vzhledem dokazovala, že jsou upřednostňovány jiné idee než kultura, moudrost a vzdělání.

Nejen Bible má své desatero. I učitel národů, Jan Amos Komenský, v desateru, jehož je autorem, měl na mysli duši. Duši každého dítěte, které žilo a žije na Zemi, tedy také všech minulých, současných i budoucích  ledčických školáků.

zpět nahoru