Česky English Deutsch Netherlands

Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Obec > Historie > Kostel sv.Václava > Výzdoba kostela

Výzdoba kostela

   Uvnitř kostela je dvaadvacet dlouhých dřevěných lavic z měkkého dřeva, dvě klekátka a dvě zpovědnice. Mezi nejvýznamnější památky vnitřního vybavení patří hlavní oltář, nízká rokoková řezba postavená na kamenné lavici v římském stylu. Oltář byl zdoben, jak se píše, „dvěmi zlacenými ve dřevě řezanými sochami zemských patronů, svatých Vojtěcha a Prokopa, a osmi anděly“. Za ním na omítce je namalována rukou Jeronýma Costy vysoká iluzorní oltářní architektura se šesti sloupy a čtyřmi postavami českých patronů: Vojtěcha, Ludmily, Václava, Prokopa. Tvoří rám dvou obrazů: Zavraždění svatého Václava, zachycující moment bratrovraždy knížete Václava u brány kostela Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi a Nejsvětější trojice. Oba jsou také štukovými malbami, stejně jako otevřené nebe s anděly a kartuší se jménem bohorodičky na klenbě kněžiště. Všechny zmíněné malby jsou slabé práce nevalné úrovně. Celé kněžiště restauroval malíř Zdeněk Novotný v roce 2004. Protože odvedl opravdu skvělou práci, byla mu v letech 2007/2008 svěřena obnova bočních oltářů – obraz svatého Jana Nepomuckého, který je datován rokem 1762 a jehož autorem je František Theodor Dallinger. Protější oltářní obraz Svaté Rodiny je rovněž barokní. Nejde ale, podle odborného rozboru, o práci malíře Dallingera, neboť jeho malířský rukopis je odlišný. Přesto je to práce velmi kvalitní, zhruba z poslední třetiny osmnáctého století. Plátna v iluzorních rámech byla v poměrně dobrém stavu. Restaurátor Z. Novotný provedl přenesení obou obrazů na nový podklad a vyměnil také nepůvodní vypínací rámy. Poté plátna očistil, uvolněnou barevnou vrstvu zpevnil a postupně sejmul vrstvy staleté špíny a ztmavlých laků. Obrazy pak, ještě po následné konzervaci, byly navráceny do míst vymezených iluzivními rámy na severní i jižní podélné zdi, které byly restaurovány o rok dříve.
     Uprostřed jižní stěny kostela visí obraz svatého Václava s anděly. Na rozměrném plátně je zachycena postava našeho patrona v červeném plášti, žluté dlouhé přepásané košili a knížecí čapkou na hlavě. Je ozbrojen mečem, v pravé ruce drží praporec a levou Svatý Jan Nepomucký Svatý Václav s anděly v řezaném rámu se opírá o štít s přemyslovskou plamennou orlicí. Vedle něj stojí bosí bílí andělé, z nichž jeden pozdvihuje zlatý kříž, symbol křesťanství. V pozadí, za iluzivním oknem, je vidět románský kostelík na vrcholu hory, která silně připomíná legendární Říp. V tom případě je záhadou, jaká stavba stojí pod vyobrazenou rotundou. Domnívám se, že by mohlo jít i o Budeč. Celý obraz je rámován krásným, skvostně a bohatě řezaným rámem obkrouženým propletenými listy tulipánovníku (snad i listy akantovými) a zakončeným něžným polychromovaným poprsím Madony s dítětem v jemně vykrouženém medailonu. Autorem obrazu je profesor Emanuel Dítě (22. 9. 1862–24. 7. 1944), malíř a pedagog Vysoké školy uměleckoprůmyslové, u něhož studovali např. Josef Lada, Josef Čapek, Jan Zrzavý, Jan Bauch, Cyril Bouda, Marie Čermínová – Toyen a mnozí další. Jeho podpis najdeme v pravém dolním rohu plátna. Zajímavý, téměř akční je osud tohoto obrazu. Malíř Dítě jej původně namaloval jako oltářní obraz do kaple Strakovy akademie, která byla v letech 1891–1896 postavena v prostorách bývalé jezuitské zahrady, za celkových nákladů více než jeden milion korun, jako studentská kolej pro členy nemajetných českých šlechtických rodin.
     V květnu 1945 byla budova akademie vyhrazena pro potřeby československé a (od roku 1993) české vlády. A tak obraz svatého Václava musel opustit své původní místo, neboť z kaple se stal zasedací sál. Betonový kazetový strop zakryl její klenbu a bylo „vymalováno“. Krásný obraz nejmilovanějšího českého patrona putoval do kostela svatého Václava v psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích. Ale ani tady neměl kníže klid. V roce 1959 byl hornobeřkovický kostelík zrušen, a tak díky urgencím ledčického faráře Karla Kudra byl obraz převezen do katolického chrámu v Ledčicích. Z jeho zdi se tedy svatý Václav usmívá už více než šedesát let. Jen je škoda, že nikdy nepoznal ruku restaurátora. Odborný zásah je více než nutný.
    Umělecky nejcennější byl obraz Snímání Krista z kříže, skvělá renesanční malba z doby Rudolfa II., získaná v padesátých letech minulého století v „akci výkup klášterů“ a opatřená vynikajícím vyřezávaným rámem od architekta Emanuela Josefa Margolda (1888–1962). Obraz byl odcizen.
     Bývala tu i kopie Božího srdce Kristova od barokního italského malíře Pompea Girolama Batoniho (1708–1787). Do roku 1950 v ledčickém kostele stávala socha svaté Terezie od Jezulátka, dřevořezba pocházející z kapucínského kláštera v Roudnici. Je nenávratně pryč, stejně jako Batoniho obraz. Ve výklenku nad Snímáním Krista z kříže byla ještě před nemnohými lety soška Panny Marie nošená dříve družičkami v poutních průvodech do Staré Boleslavi. Dnes je v roudnickém depozitáři. Původně ve výklenku bývala barokní socha svatého Jana Nepomuckého, která je dnes umístěna u dveří severního přístavku. Pod sochou stála zpovědnice, kterou v současnosti nalezneme u západní zdi za lavicemi.
   Zajímavostí a výjimečností ledčického kostela je skutečnost, že kazatelna s baldachýnem a antikizující sochou Spravedlnosti, která na ní ještě před nedávnem stávala, není umístěna na jinde obvyklé čestné straně chrámu, takzvané evangelní, která je vždy po levé ruce při pohledu na hlavní oltář, ale na straně pravé, epištolní. Strany presbytáře se nazývají podle toho, že do reformy liturgie na II. vatikánském koncilu, se vlevo četlo evangelium a vpravo epištoly.
    Oltář čelem k lidu byl v ledčickém kostele upraven v roce 1974 z ambonu převezeného sem z Horních Beřkovic. V té době bylo odstraněno i zábradlí z kamenných kuželů, které oddělovalo presbytář od hlavní lodi.
   Z mobilního inventáře zaslouží zmínku stříbrný pozlacený kalich s vykrojovanou nohou a prohnutou číší, zdobený rokokovým kartušovým ornamentem, vinnými hrozny, květy a pšeničnými klasy. Byla to kvalitní tepaná práce s jakýmsi sotva znatelným, pravděpodobně městským, znakem s letopočtem 1745 a písmeny FK v oválu. Monstrance byla pořízena r. 1948 a později, jako mnohé další, byla zcizena.