Česky English Deutsch Netherlands

Vyhledat v textu

Drobečková navigace

Úvod > Obec > Pozemky

Pozemky

katastrální území: Ledčice (okres Mělník); 679691
obec: Ledčice; 534978
list vlastnicví Obce Ledčice: 10 001

nahlížení do katastru: http://nahlizenidokn.cuzk.cz

Historický vývoj pozemkových úprav ve starověku, středověku a v novověku

Ve střední Evropě ovlivňuje člověk krajinu, přetváří ji a destruuje již přes 8000 let. První historické a technické prameny o držbě půdy pro zemědělské účely, jsou ze starého Říma z 1. a 2. století n. l. V té době byl již zaveden písemný operát obsahující popis pozemkového majetku. Římané také věnovali zvýšenou pozornost otázce polních cest, kdy jejím hlavním cílem bylo vytvoření takové cestní sítě, která by umožňovala každému osídlenci volný vstup na jeho pozemek z veřejné cestní sítě. Na našem území pak dochází k tzv. vnitřní kolonizaci až ve 12. století a vzhledem k růstu domácí populace, dochází k mýcení lesů, upravování pastvin atd. Z důvodu nedostatku „domácí pracovní síly“, přichází především holandští a němečtí kolonisté, kterým jsou přidělovány nové pozemky s pravidelným poměrem šířky k délce 1 : 24 a tyto jsou již evidovány v pozemkových knihách. Ten kdo osídloval, rozhodoval o místě a způsobu založení vesnice, rozmístění orné půdy, pastvin, zahrad, hranic mýcení lesa. Úpravy vzniklé v této době byly nejvýznamnější etapou vývoje pozemkových úprav od 12. do 19. století.

Další významný mezník je rok 1775, kdy Marie Terezie rozhodla o provedení aboliční soustavy tj. rozdělení půdy, statků, hospodářských budov a dobytka mezi poddané. Ta byla následně v roce 1785 zastavena císařem Josefem II. Z důvodu výběru daní z pozemků byl vydán patent císaře Josefa II., dle kterého se, za základní jednotku k vyměření daní považoval jednotlivý zaměřený pozemek, u něhož se stanovila bonita. Vzniká tak tzv. josefský katastr, podle kterého je většina pozemků u nás evidována doposud. Od roku 1848, kdy byl vydán císařský patent o zrušení poddanství a roboty a tím se již bývalý poddaný konečně stává majitelem – dosud jím obdělávaných pozemků, a původní lány jsou častěji rozdělovány z důvodu zadluženosti rolníků, dědictvím, věny při svatbách apod. Vliv na tříštění pozemků měla také technická revoluce – výstavba železnic, silnic, průmyslových objektů, regulace vodních toků apod. Katastr se v několika desetiletích mění k nepoznání, je charakterizován jako rozptýlený, s velkou rozdrobeností pozemků nevhodných tvarů, které se staly mnohdy nepřístupné a hrany katastrálních území byly velmi nepravidelné.

V období kapitalismu měly na pozemkovou držbu vliv dva zásahy společnosti: scelovací úpravy a pozemkové reformy. Stávající pozemková držba se na přelomu 19. a 20. století stala brzdou rozvoje moderního zemědělství, pozemkové úpravy sestávaly z několika opatření jako (zaokrouhlování hranic, zpřístupnění pozemků, budování dvorů s ucelenou půdní držbou), a u nás nejvíce scelování pozemků – jejíž podstatou bylo scelení roztříštěné půdní držby do několika pozemků a vybudování společných, vodohospodářských, dopravních a melioračních zařízení. To vyvolalo snahu na zákonné úpravě směny a scelování pozemků. Naším průkopníkem v této oblasti byl František Skopalík, říšský poslanec a starosta obce Záhlinice na Hané, který ve své obci provedl první scelování pozemků v letech 1856 – 58. I z jeho iniciativy byl přijat říšský arondační zákon v roce 1866, který umožňoval zatím pouze dobrovolné směny pozemků a zákon o oceňování pozemků z roku 1869. To umožnilo vznik knihovního zákona v roce 1871, jenž upravoval zakládání nových pozemkových knih. Nedostatky v rámci dobrovolného scelování vedly k přijetí říšského rámcového zákona o scelování, organizace scelovacích úřadů a způsob hrazení nákladů. Tento zákon byl však přijat pouze pro Moravu (1884) a Slezsko (1887), do roku 1940 bylo na jeho základě provedeno scelování na území 323 obcí a tyto scelovací práce byly po roce 1945 využity pro přechod zemědělství na moderní formy hospodaření.

V Čechách byl tento zákon přijat až v roce 1948, takže do té doby se scelovací práce nemohly prakticky provádět. Poválečné změny vlastnictví a uspořádání pozemků byly velmi významné a daly se srovnávat se 60. lety 19. století. Rok 1948, ale přináší do zemědělství a především k vlastnictví pozemků, neblahé vlivy, které v této oblasti přetrvaly až do roku 1989. Začíná sice platit zákon 47/1948 Sb., o některých technickohospodářských úpravách pozemků – tzv. scelovací zákon, ten mohl ve svém počátku pozitivně ovlivnit vývoj našeho zemědělství k moderním formám soukromého i družstevního zemědělství, protože veškerá iniciativa měla být v rukou zemědělců. Odpovídala dnešnímu pojetí komplexních pozemkových úprav. Socializace zemědělství v 50 – 60 letech a další etapa po roce 1960 dala našemu zemědělství jiný směr a vlastnictví pozemků bylo zcela potlačeno před uživatelskými vztahy.

V roce 1974 dochází k vypracování tzv. Generelů pozemkových úprav, jejichž důsledkem je vznik velkých půdních celků. JZD, již obhospodařovaly výměry několika tisíc hektarů a vznikají souhrnné pozemkové úpravy (SPÚ), jejichž úkolem byla ochrana a řešení půdního fondu, tyto návrhy se pak z papírové podoby do realizace již nedostaly. Přesto se tyto úpravy z pohledu uspořádání produkčních bloků velmi výraznou měrou podepsaly na současném uspořádání zemědělské krajiny.

Nápravu křivd spáchanou komunistickým režimem řešilo mnoho zákonů a jiných zákonných norem. Pro oblast zemědělství byly nejdůležitější zákony 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku a zákon 248/1991 Sb. o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech. Vznikají tak pozemkové úřady.